V sobotu v půl deváté se všichni scházíme na louce pod vineckým jezem a za pomoci rodičů dáváme lodě na vodu. Nakládáme batohy do aut, loučíme se a Štěpka s Landou jedou s auty do Benátek – cíle naší dnešní plavby. Danča, Katka a Elda (která nám na dopoledne přijela na pomoc s kormidlování, za což jí patří velký dík!) se naloďují i se svými benjamínčími posádkami a vydávají se na cestu.
Štěpka a Landa mezitím přijíždějí do Krnska, kde se na jezu setkáváme a přenášíme lodě. Loučím se s Eldou a pokračujeme. Počasí nám přeje, ale voda je už docela studená. Trénujeme techniku pádlování a nutno říct, že nováčkům to jde jedna báseň – i těm, kteří jsou na vodě víceméně poprvé.
Po asi půlhodině plavby stavíme u břehu a mezi všudypřítomnými rozkvetlými netýkavkami svačíme. Potom hrajeme naši oblíbenou hru „oběhni a vrať se“, tentokrát okořeněnou o to, že je to běh štafetový a místo kolíku se běží s pádlem.
Svačíme
Jizera je v tomto úseku poměrně líná a všechny jezy musíme přenášet. V Dražicích musíme z vysokého schodu jezu spouštět pramice na laně, ale poradíme si. Obědváme na louce a hrajeme slovně-koordinační hru, která u mnohých vede ke zmatení nejen pravo-levé orientace.
V Benátkách, kde dnes končíme, se vyloďujeme v areálu loděnice, abychom nemuseli složitě přenášet jez u Karba a Štěpka jde pro auto s vozíkem. Nakládáme a Katka dokonce přivolává na pomoc několik kluků, kteří tu jezdí na skateboardu. Hned nám to ve více lidech jde líp! Potom se už přesouváme ke klubovně, kde nám naše benátecká sestra Eskymo předává klíče. Zabydlujeme se, připravujeme spaní a začínáme připravovat večeři – těstoviny s rajčatovou omáčkou a sýrem. Zatímco se vaří, probíhá speciální opičí závod na zdejším hřišti.
Po večeři myjeme nádobí (podílejí se všichni – i ti, kteří tvrdí, že tuto činnost nikdy předtím nedělali!). Odnáší to jen jeden talíř, což je poměrně dobrá bilance. Potom si připravujeme věci na zítřek a následně se uvelebujeme do spacáků, čte se a jde se spát.
V neděli ráno vstáváme v půl sedmé, abychom vše stihnuli. Přijíždí také Mary a Náprstek, takže jsme v plné síle. Hned po snídani balíme a převlékáme se na vodu. Kolem 8 se vyráží na autobus do Kochánek. Štěpka, Landa a Náprstek ještě doklízí klubovnu, předáváme klíče a jedeme taky. V Kochánkách se naloďujeme a odvážíme auto do Lázní Toušeň, kde dnes končíme. V Tuřicích se všichni setkáváme a pokračujeme už společně. Dnešní úsek je o poznání živější než sobotní – hezky to teče a občas i šplouchá, takže si to všichni užíváme.
Burlaci při přenášení jezu v Otradovicích
Obědváme u jezu v Otradovicích a říkáme si na tomto příhodném místě o bezpečnosti a zásadách chování u jezů. Zdejší jez je totiž z těch, u kterých musí vodák a plavec zpozornět – voda pod korunou se totiž i za nízkého stavu vaří a co chytne, to nepustí.
Obědváme a pokračujeme v plavbě. Asi po hodině a půl se slavnostně vléváme do Labe a vyloďujeme se v Toušni. Převlékáme se do suchého, nakládáme lodě a většina výpravy vyráží na vlak domů. ¨
Naše první letošní výprava se vydařila a potěšila nás i hojná účast – tak to má být!
Rok se s rokem sešel a opět nastává dlouho očekávaný vrchol našeho letošního skautského roku – letní tábor na Berounce. Protože jako vždy jedeme vlakem, scházíme se v 7:00 na hlavním nádraží, vybíráme bezinfekčnosti, fotíme se tradičně v táborových tričkách na schodech, loučíme se s rodiči a nasedáme do vlaku. Jede 11 Benjamínků za doprovodu Katky, Mary a Náprstka, Landa jede s věcmi autem.
Před odjezdem na nádraží
Cesta probíhá podle plánu a zhruba v půl jedenácté se setkáváme na náplavce u Radbuzy, kde na nás už čekají pramice a zbytek výpravy (Danča, Štěpka a Vojtík a Aničkou). Obědváme a Danča nám vypráví, že se odteď nacházíme ve starověku a jsme příslušníky slovanských kmenů pod nadvládou Avarů. Čeká nás plavba do tábora, kde se máme setkat s dalšími soukmenovci, takže neotálíme, naloďujeme se a vyrážíme.
Po cestě pozorujeme volavky, nutrie a dokonce i norka, který si to štráduje po vymletém břehu. Když už je tábor na dohled, nastává první úsek táborové hry – zlí Avaři nově připluvší Slovany nutí přistát na druhém břehu, svazují je a odmítají pustit dál. Z tábora naštěstí připlouvají jejich starší soukmenovci a z avarských spárů je statečně vysvobozují. Když už jsme všichni konečně v táboře, probíhá vítání, prohlídka, zabydlování se a rozřazení do kmenů. Následuje večeře a slavnostní slibový oheň se zpívandou.
Nástup před ohněmPřed zapálením
Pondělí
Ještě před benjamínčím budíčkem, který je v 7:30, je slyšet ševelení Piškotů, kteří se balí na dvoudenní vandr na Střelu. Den začínáme hezky táborově rozcvičkou, vodníkem a následně snídaní. Potom si zkoušíme ranní lov, kterého se v následujících dnech budeme účastnit spolu s Piškoty. Během dopoledne trénujeme lukostřelbu (Fanda předvádí úctyhodné lukostřelecké výkony, takže si vysluhuje přezdívku Šíp) a vyrábíme se oštěpy (i přes důkladnou instruktáž o práci s nožíkem se zhruba do pěti minut Paleček a v závěsu za ním Sojka říznou do prstu – naštěstí jen povrchově). Začínáme si také šít slovanské oděvy – navlékáme korálky, přišíváme brka ornamenty z měděných drátků. Kluci si podle předlohy vyrábí slušivé slovanské čapky.
Ranní lovLukostřelbaChvilka soustředění
Po obědě v řece probíhá hledání zlatých valounků potřebných k placení daní vyměřených Avary. Naleziště je naštěstí bohaté, takže i malí Slované mohou pěkně přispět so pokladnic svých kmenů. Přesouváme se k molu a trénujeme plavání. Potom rozjíždíme zápasy na koni (kláda umístěná mezi dvěma kanoemi) a závody na C2 v přemisťování tenisáků mezi dvěma obručemi umístěnými uprostřed řeky.
Následuje svačina (meloun) a další úsek táborové hry, který se odehrává na protějším břehu na Věžce. Po úseku večeře a první bodování stanů. Po velkém večerním nástupu se všichni scházíme v kuchyni a Náprstek má krátké pojednání na téma „Jak se (ne)chovat na nástupu“ – vysvětlujeme si, co je pozor, pohov a také to, že nejsi-li tázán, neděl se s ostatními o svoje názory a postřehy. Následuje čtení z Hrdiny Nika a večerka.
Úterý
Začínáme pěkně zostra lovem, rozcvičkou a vodníkem a po snídani se připravujeme na výpravu do Hromnice, kde se máme setkat s Piškoty a předat jim tajnou zprávu získanou během včerejšího úseku.
Je poměrně teplo, a tak jsme rádi, že si sem tam můžeme oddechnout ve stínu. Také hrajeme čísla a cesta nám tedy hezky ubíhá. V Hromnici obědváme a potom stoupáme až k bývalému vitriolovému lomu. Po cestě na chvilku zastavujeme u ohrady s koňmi a ušatými (viz foto) kozami a přidává se k nám i hravé rezavé koťátko. Nad lomem se setkáváme s Piškoty, kteří potom pokračují dál do tábora. My jedeme zpět do Druztové autobusem (kde si Áňa nechává batůžek, ale hodný pan řidič nám ho po zavolání na Arrivu naštěstí večer předává).
Lom v Hromnici
Po návratu do tábora opět hledání valounků a kohoutí zápasy v řece. Následuje psaní deníků a Kosmo, Dobby a Šnek vyplňují v rámci připrav na slib stezky.
Středa
Ráno opět začínáme lovem a společnou IQ rozcvičkou s Piškoty. Po snídani následuje série akcí na družiny – lov medvěda (Hroch) a vlka (Svišť), plížení se kolem slepých Avarů, rozdělávání ohně pomocí pěti sirek, přeřezávání klády dvojmužnou pilou, skládání tangramu a nakonec překonávání Berounky na vlastnoručně vyrobeném voru. Mezitím se z kuchyně line vůně vepřa-knedla-zela.
Odpoledne komplexní kontrolní závod jednotlivců, který prověřuje dovednosti od šifer, přes sprint až po hod oštěpem. Velkým překvapením je výkon Kosma, který se umisťuje na celkovém třetím místě! K večeři máme bramborové placky (které si každý sám vyrábí ve svém víčku od ešusu) a salát.
Čtvrtek
Dnešním dnem vrcholí naše celotáborová hra. Slovanské kmeny musí absolvovat celodenní dobrodružný úsek, na němž je v okolí tábora čeká výzva za výzvou – musí například proniknout do nepřítelem hlídaného území a ukořistit potřebné indicie k nalezení pokladu. Ten je střežen Avary v lesích nad táborem a kmeny se musí sjednotit, aby nakonec v dlouhé závěrečné bitvě vybojovaly zasloužené vítězství a vymanily se tak z avarského jha!
Vymanivše se z jha, vydávají se sjednocené kmeny do kuchyně, kde už čeká oběd v podobě karbanátků. Odpoledne následuje vyhodnocení, dopisován deníků a výroba ozdob z kořínků.
Den zakončujeme slavnostním slibovým ohněm, kde slibuje několik Piškotů, ale i zástupci Benjamínků (Šnek, Kosmo, Vojtík). Řada členů si také spaluje své nové přezdívky – Franta se pro své na táboře objevené mimořádné lukostřelecké schopnosti oficiálně stává Šípem a své už delší dobu používané přezdívky si slavnostně stvrzují i Kosmo, Sojka, Dobby a Šnek. U ohně také hrajeme hru, kdy si každý z nás vylosoval papírek se jménem někoho jiného a jeho úkolem je ho třeli body popsat. Ostatní potom hádají, o koho se jedná a všichni se bavíme. Po slavnostní části potom ještě za doprovodu Rikiho a Honzovy kytary zpíváme a potom už následuje večerka.
Pátek
Protože pátek je dnem odjezdu, hned ráno se vrháme do bourání tábora a začínáme odkolíkováváním stanů. Rozdělujeme si úkoly, někteří uklízejí kolem kmenových chýší, někdo maskuje táborový kruh a PK balí stany, molo, kuchyň a další táborové stavby. K obědu máme výborný guláš, takže nám práce jde pěkně od ruky. Odpoledne benjamínci a piškoti vyrážejí do Druztové na zmrzlinu a my pokračujeme v rozebírání toho, co z tábora ještě zbylo. Týpkové tyče a dřevěný materiál skládáme na hromady a nakládáme na vlek a do dodávek, abychom vše mohli následně odvézt na uskladnění do nedalekého zemědělského družstva. Kolem páté už začínají přijíždět rodiče a tábor se pomalu vylidňuje. Zůstává jen PK a dokončuje poslední demoliční práce.
Benjamínčí týden tábora nám všem utekl jako voda – ani jsme se nanadáli a byl tu závěrečný oheň. Rád bych závěrem vyzdvihnul několik věcí, které se mně osobně na táboře líbily. Tou nejdůležitější je to, jak se k sobě všichni účastníci hezky chovali – Benjamínci se bez problému zapojili do piškotích družin a byli jejich platnými členy a Piškoti je mezi sebe hezky přijali. Celý týden provázela kamarádská atmosféra a bylo vidět, jaký obrovský kus cesty všichni během naší celoroční činnosti ušli – byli jsme svědky statečného překonávání nepříjemných situací (např. každodenní ranní koupání v osvěžující Berounce), spolupráce uvnitř družin, zlepšování kormidelnických dovedností na vodě, ale i samostatnosti a schopnosti uspořádat si své věci a mít o nich přehled (toto tedy, nutno podotknout, neplatí zcela pro všechny Benjamínky, ale u každého nějaký ten progres rozhodně pozorujeme!).
Tábor se velmi vydařil a všichni už se těšíme na září, kdy zahájíme nový skautský rok. Někteří přejdou do Piškotů a my mezi sebe přivítáme nové členy, na které už se všichni moc těšíme!
Očekávaný druhý ročník naší včelařské výpravy ke Štěpkovi a Danče na chalupu do Vápna je tady! Scházíme se v půl šesté na hlavním nádraží, je nás lehce přes deset a jede s námi i Hroch s bráchou Kubou. K naší smůle ale zjišťujeme, že náš vlak do Mnichova Hradiště má 60 min zpoždění a ostatní vlaky v našem směru jsou na tom ještě hůře. Zachraňují nás rodiče, kteří nás do Hradiště přibližují auty, abychom stihli autobus do Vápna. Na náměstí rozjíždíme kvíz, čekáme asi půl hodiny a nakonec přijíždí náš autobus (tedy spíše minibus). S trochou námahy se skládáme dovnitř a zanedlouho už svištíme úzkou silničkou do cíle naší cesty.
Ve Vápně neztrácíme čas a rovnou vyrážíme dolů do údolí k chalupě. Asi v půli cesty nás dojíždí Štěpka & spol. autem, takže jsme komplet. Přecházíme mostek přes říčku Zábrdku a po schodech stoupáme k chaloupce tyčící se nad údolím. Seznamujeme se s okolím a hned se vrháme na přípravu večeře – špízů s buřty a slaninou. Zapojují se úplně všichni, krájíme, napichujeme na špejle a rozděláváme oheň. Potom už na roštu špízy opékáme. Mezitím přichází naši oddíloví spolubratři Kozáč a Eda, kteří k nám zavítali v rámci vandru. Večeříme a nad údolíčkem se pomalu začíná smrákat – jenom zlatý pruh slunečních paprsků stále osvětluje vrcholky stromů.
Dáváme krátkou zpívandu a za světla čelovek se přesouváme dolů na louku, kde rozprostíráme plachty a připravujeme ležení. Za chvilku už jsme všichni ve spacácích, nad námi hvězdná obloha a bílá záře měsíce.
A už nás vítá sobotní ráno. Spacáky máme lehce pokryté ranní rosou, oblékáme se a hurá na rozcvičku. Po rozcvičce jako nácvik na tábor vodník v Zábrdce a jdeme nahoru na snídani – vánočku s kakaem. Po snídani se rozdělujeme na dvě skupinky – první dole na louce trénuje balení karimatky, spacáku a vůbec organizaci věcí v batohu. Je to potřeba a zjišťujeme, že mezi Benjamínky jsou velké rozdíly – někdo už celkem obstojně zvládá všechny úkony a ví, kde co má, ale jsou i tací, kteří jsou si schopni do batohu dát špinavý hrnek od kakaa a do něj mokré plavky. Ale koneckonců proto to všechno trénujeme, abychom tyhle nedostatky vypilovali! Všichni by si tedy z výpravy měli odnést alespoň základní zásady balení výbavy. Druhá skupinka zatím obléká ochranné včelařské obleky a jde pod vedením Danči ke včelám, kde probíhá praktická ukázka a prohlídka úlů. Jeden Benjamínek vždy obsluhuje dýmák (jmenovitě hlavně Pavián a Paleček) a Danča vyndává rámky a ukazuje dílo včel. Rámky s dostatkem medu potom dává do bedny a v chalupě následuje odvíčkovávání (spojené s cumláním medem obaleného vosku, který je vedlejším produktem).
Odvíčkované rámky potom pod vedením Štěpky putují do medometu, kde z nich za vytrvalého benjamínčího točení kličkou stříká med a stéká po vnitřních stěnách až do nádoby se sítkem umístěné na podlaze.
Potom následuje oběd – chleba s paštikou a se sýrem.
Mezitím už přijíždí Danči kamarádka s „Divadlem z košíku“. Přesouváme se do přírodního hlediště poblíž chalupy a sledujeme loutkohru plnou přírodních sil, živlů a víl. Je to pěkná kulturní vložka a do hry se spontánně zapojuje i Jasík, který si nemůže pomoct a s větví v tlamě prochází publikem.
Následně se ještě na nějakou dobu přesouváme na dolní louku a hrajeme hru na sbírání nektaru pomocí brček a na včelaře a roj včel.
Po kultuře a nadpřirozených silách se vracíme nohama na zem, a to ne jinak než přípravou buřtguláše. Loupeme brambory, krájíme cibuli a buřty a opět se zapojují všichni. Potom už ingredience dáváme do dvou kotlíků a pod dohledem Kozáče a Náprstka se okolím začíná linout vůně večeře. Když jsme všichni najedení, zjišťujeme, že ještě není tak pozdě, a tak se jdeme projít na nedaleké tábořiště libereckých skautů. Po cestě hrajeme „Volšáky“.
Po návratu dáváme krátkou zpívandu a paralelně s ní stezku odvahy temným úvozem nad chalupou. A protože podvečerní šero střídá tma, opět rozbalujeme plachty, připravujeme spaní a hurá na kutě.
Nedělní ráno nás vítá teplými slunečními paprsky, které nám krásně vysoušení rosou pokryté spacáky. Následuje rozcvička, vodník a potom už se přesouváme k chalupě na snídani – chléb s máslem a medem.
Po snídani si lehce balíme a vyrážíme na vycházku po okolí. Stoupáme nahoru z údolí a ocitáme se na místě, z něhož jsou překrásná panoramata – napravo je vidět celý Ještědský hřeben, po levé ruce se tyčí Bezděz a před námi vykukuje Ralsko – parádní trojkombinace! Vidíme taky pozůstatky budov ze zaniklé vesnice. Prostor mezi obvodovými zdmi okupují kvetoucí bezy a na místech už úplně zmizelých chalup jsou vzrostlé lípy.
Nakonec přicházíme až k lípě, kterou tu roku 2018 zasadil Pracovní kruh našeho oddílu. Zaléváme ji z kanystrů, které jsme přinesli a shledáváme, že se jí daří dobře. Dáváme si k svačině jablko, lezeme na nedaleký posed a pokračujeme v cestě – už se pomalu vracíme zpět do údolí a jdeme lehce off-road cestou. Na Miu a Valču sedají krásně zbarvení motýli a ochotně pózují před objektivem.
Po příchodu k chalupě vaříme k obědu těstoviny s rajčatovou omáčkou a vybraní jedinci s Dančou a Mary procházejí nováčkovskou stezku jako přípravu na slib. Ostatní hrabou posekanou trávu v okolí chalupy a pomocí loktuše ji přenášejí na jedno místo.
Potom následuje balení, zhodnocení výpravy a Danča všem rozdává skleničky s právě stočeným medem. Následuje pokřik, díky včelám a vyrážíme na autobus do Vápna.
Výprava se opět vydařila a všem patří velké díky, hlavně Danče a Štěpkovi za organizaci!
Ku příležitosti třetího výročí naší dnes již tradiční cyklistické výpravy inovujeme trasu a sraz máme ráno v 8:30 v Luštěnicích (v minulých ročnících jsme jezdili z Rohatska podél Klenice do MB).
Když jsme všichni, seskupujeme se a pod vedením Náprstka vyrážíme směrem na lesní cyklostezku. Počasí je proměnlivé a na konec května poměrně chladné a větrné. Po chvíli stavíme a hrajeme hru na procvičení morseovky – Danča na píšťalku signalizuje slovo BICYKL. Někomu dělá docela problém rozeznat krátkou a dlouhou slabiku, a tak si všechna písmena ještě společně procvičujeme.
Po hře pokračujeme v cestě a začíná už tradiční aktivita spočívající v hledání a sbírání barevných fáborků, které naši trasu lemují až do jejího cíle (Mary s Náprstkem je ráno rozmístili, za což jim patří díky). Počasí se nám začíná trochu kazit, a tak oblékáme další vrstvy, aby nám nebyla zima. Po chvíli začíná dokonce pršet, takže nezbývá než vytáhnout z batohů pláštěnky a schovat se pod stromy. Déšť naštěstí po chvíli ustává a my pokračujeme. Následuje další hra, jejímž cílem je napodobit obrázek z přírodnin na cestě. Rozdělujeme se na tři skupinky a výsledky jsou zajímavé – někteří se dokonce rozhodli předlohu přikrášlit!
předloha
sk. 1
sk. 2
sk. 3
Pokračujeme v cestě, překonáváme velkou kaluž, která se rozprostírá přes celou cestu a z lesa vjíždíme do polí za Brodci. V Brodcích zdárně přejíždíme hlavní silnici a jsme opět na cyklostezce vedoucí po loukách podél Jizery. Na jedné straně jsou stále černé bouřkové mraky, ale místy prosvítá hřejivé sluníčko. Stavíme na oběd a hrajeme hru, při níž má každý na zádech nalepený symbol a úkolem je zjistit, jaké symboly mají ostatní.
„Áňo, usměj se!“
Po obědě jedeme dále a překvapuje nás, kolik rybářů jezdí auty po louce. Za nějakou dobu stavíme opět na další aktivitu, kterou je morseovková křížovka. Před Krnskem nás lehce zpomaluje rozbahněná cesta, ale pokračujeme dál přes most, projíždíme Vincem a na konci naší cesty ještě zastavujeme u dětského hřiště u hlavního nádraží a dáváme závod na jednotlivce a štafetový cyklozávod na dvě družstva. Jako štafetový kolík poslouží dvě vrbové větévky.
Před budovou nádraží už na nás čekají rodiče a my dáváme pokřik a loučíme se. Výprava se vydařila a řekl bych, že se nám osvědčila i naše nová trasa. Celkem jsme ujeli bezmála 20km a myslím, že bychom zvládli i více.
