Očekávaný druhý ročník naší včelařské výpravy ke Štěpkovi a Danče na chalupu do Vápna je tady! Scházíme se v půl šesté na hlavním nádraží, je nás lehce přes deset a jede s námi i Hroch s bráchou Kubou. K naší smůle ale zjišťujeme, že náš vlak do Mnichova Hradiště má 60 min zpoždění a ostatní vlaky v našem směru jsou na tom ještě hůře. Zachraňují nás rodiče, kteří nás do Hradiště přibližují auty, abychom stihli autobus do Vápna. Na náměstí rozjíždíme kvíz, čekáme asi půl hodiny a nakonec přijíždí náš autobus (tedy spíše minibus). S trochou námahy se skládáme dovnitř a zanedlouho už svištíme úzkou silničkou do cíle naší cesty.
Ve Vápně neztrácíme čas a rovnou vyrážíme dolů do údolí k chalupě. Asi v půli cesty nás dojíždí Štěpka & spol. autem, takže jsme komplet. Přecházíme mostek přes říčku Zábrdku a po schodech stoupáme k chaloupce tyčící se nad údolím. Seznamujeme se s okolím a hned se vrháme na přípravu večeře – špízů s buřty a slaninou. Zapojují se úplně všichni, krájíme, napichujeme na špejle a rozděláváme oheň. Potom už na roštu špízy opékáme. Mezitím přichází naši oddíloví spolubratři Kozáč a Eda, kteří k nám zavítali v rámci vandru. Večeříme a nad údolíčkem se pomalu začíná smrákat – jenom zlatý pruh slunečních paprsků stále osvětluje vrcholky stromů.
Dáváme krátkou zpívandu a za světla čelovek se přesouváme dolů na louku, kde rozprostíráme plachty a připravujeme ležení. Za chvilku už jsme všichni ve spacácích, nad námi hvězdná obloha a bílá záře měsíce.
A už nás vítá sobotní ráno. Spacáky máme lehce pokryté ranní rosou, oblékáme se a hurá na rozcvičku. Po rozcvičce jako nácvik na tábor vodník v Zábrdce a jdeme nahoru na snídani – vánočku s kakaem. Po snídani se rozdělujeme na dvě skupinky – první dole na louce trénuje balení karimatky, spacáku a vůbec organizaci věcí v batohu. Je to potřeba a zjišťujeme, že mezi Benjamínky jsou velké rozdíly – někdo už celkem obstojně zvládá všechny úkony a ví, kde co má, ale jsou i tací, kteří jsou si schopni do batohu dát špinavý hrnek od kakaa a do něj mokré plavky. Ale koneckonců proto to všechno trénujeme, abychom tyhle nedostatky vypilovali! Všichni by si tedy z výpravy měli odnést alespoň základní zásady balení výbavy. Druhá skupinka zatím obléká ochranné včelařské obleky a jde pod vedením Danči ke včelám, kde probíhá praktická ukázka a prohlídka úlů. Jeden Benjamínek vždy obsluhuje dýmák (jmenovitě hlavně Pavián a Paleček) a Danča vyndává rámky a ukazuje dílo včel. Rámky s dostatkem medu potom dává do bedny a v chalupě následuje odvíčkovávání (spojené s cumláním medem obaleného vosku, který je vedlejším produktem).
Odvíčkované rámky potom pod vedením Štěpky putují do medometu, kde z nich za vytrvalého benjamínčího točení kličkou stříká med a stéká po vnitřních stěnách až do nádoby se sítkem umístěné na podlaze.
Potom následuje oběd – chleba s paštikou a se sýrem.
Mezitím už přijíždí Danči kamarádka s “Divadlem z košíku”. Přesouváme se do přírodního hlediště poblíž chalupy a sledujeme loutkohru plnou přírodních sil, živlů a víl. Je to pěkná kulturní vložka a do hry se spontánně zapojuje i Jasík, který si nemůže pomoct a s větví v tlamě prochází publikem.
Následně se ještě na nějakou dobu přesouváme na dolní louku a hrajeme hru na sbírání nektaru pomocí brček a na včelaře a roj včel.
Po kultuře a nadpřirozených silách se vracíme nohama na zem, a to ne jinak než přípravou buřtguláše. Loupeme brambory, krájíme cibuli a buřty a opět se zapojují všichni. Potom už ingredience dáváme do dvou kotlíků a pod dohledem Kozáče a Náprstka se okolím začíná linout vůně večeře. Když jsme všichni najedení, zjišťujeme, že ještě není tak pozdě, a tak se jdeme projít na nedaleké tábořiště libereckých skautů. Po cestě hrajeme “Volšáky”.
Po návratu dáváme krátkou zpívandu a paralelně s ní stezku odvahy temným úvozem nad chalupou. A protože podvečerní šero střídá tma, opět rozbalujeme plachty, připravujeme spaní a hurá na kutě.
Nedělní ráno nás vítá teplými slunečními paprsky, které nám krásně vysoušení rosou pokryté spacáky. Následuje rozcvička, vodník a potom už se přesouváme k chalupě na snídani – chléb s máslem a medem.
Po snídani si lehce balíme a vyrážíme na vycházku po okolí. Stoupáme nahoru z údolí a ocitáme se na místě, z něhož jsou překrásná panoramata – napravo je vidět celý Ještědský hřeben, po levé ruce se tyčí Bezděz a před námi vykukuje Ralsko – parádní trojkombinace! Vidíme taky pozůstatky budov ze zaniklé vesnice. Prostor mezi obvodovými zdmi okupují kvetoucí bezy a na místech už úplně zmizelých chalup jsou vzrostlé lípy.
Nakonec přicházíme až k lípě, kterou tu roku 2018 zasadil Pracovní kruh našeho oddílu. Zaléváme ji z kanystrů, které jsme přinesli a shledáváme, že se jí daří dobře. Dáváme si k svačině jablko, lezeme na nedaleký posed a pokračujeme v cestě – už se pomalu vracíme zpět do údolí a jdeme lehce off-road cestou. Na Miu a Valču sedají krásně zbarvení motýli a ochotně pózují před objektivem.
Po příchodu k chalupě vaříme k obědu těstoviny s rajčatovou omáčkou a vybraní jedinci s Dančou a Mary procházejí nováčkovskou stezku jako přípravu na slib. Ostatní hrabou posekanou trávu v okolí chalupy a pomocí loktuše ji přenášejí na jedno místo.
Potom následuje balení, zhodnocení výpravy a Danča všem rozdává skleničky s právě stočeným medem. Následuje pokřik, díky včelám a vyrážíme na autobus do Vápna.
Výprava se opět vydařila a všem patří velké díky, hlavně Danče a Štěpkovi za organizaci!
Landa
Odkaz na další fotky od Náprstka ZDE.