Rubriky
Zápisy Benjamínci

Výprava na Palackého stezku – Benjamínci

K naší listopadové jednodenní výpravě se scházíme v sobotu v 7:30 na hlavním nádraží zahaleném do podzimního mlžného oparu.  Výpravy se účastní 13 Benjamínků a 3 dospělí. Nastupujeme do přistaveného vlaku a zabíráme si jeden oddíl vagonu jen pro sebe a tím šetříme uši spolucestujících, kterým oblíbený i když zakázaný popěvek „ My jsme v Turnově!!“  zpestří pouze naše vystupování. Zajímavostí zůstává, že většina jedinců při závěrečném otázkáči nevěděla, kde že jsme to přestupovali. Další přestup nás čeká v Železném Brodě a za chvíli již vystupujeme do prosluněného jasného počasí v Jesenném.

Připojujeme se na Palackého stezku a po chvíli chůze zastavujeme u náhonu k malé vodní elektrárně. Zde si povídáme o Františku Palackém a Katka nám jeho podobiznu ukazuje na tisícikoruně, kterou pohotově vytáhla z kapsy u kalhot. Poté se již obracíme k bájným hrdinům naší historie, kteří nás budou provázet po celou naši výpravu.

Benjamínci se rozdělují na tři slovanské kmeny a pod vedením praotce Čecha stoupají na horu Říp, aby se rozhlédli a rozhodli, kde se usadí. Každá skupinka pak na svém vyvoleném místě zakládá svou vesnici. Svahy našeho pomyslného Řípu byly poněkud strmější, než se čekalo a Mišula zakončil svůj sestup parádním parakotoulem. 

 Po vyhodnocení vesniček, se již chystáme k dalšímu pochodu, když někdo začne křičet, že v náhonu plave divná ještěrka. Po bližším ohledání zjišťujeme, že se nejedná o ještěrku ale o lasičku a že ani tak neplave, jako se spíš topí. Ke vší smůle se nachází u druhého břehu, než jsme my. Nakonec se nám ji podaří pomocí dlouhé větve přiblížit a vylovit, ale zvířátko již bohužel nejeví známky života… Škoda, že jsme ji neobjevili o chvilku dřív…

Při dalším zastavení se Benjamínci seznamují s Krokovými dcerami – s Libuší řeší zapeklitý sousedský spor o ořechy, Teta je učí rozmlouvat s duchy a Kazi zkouší, jaké znají stromy a byliny. Posledně jmenovaná málem utrpěla infarkt, když jí kdosi tvrdil, že ukazovaná šiška je z buku!!

Kolem Navarova začínají drobné rebelie, kdy už konečně budeme péct slibované buřty. Naštěstí záhy docházíme k T.O. Ztracenka, kde nám přítomní trampi kamarádi dovolují využít jejich ohniště a krize je tímto zažehnána. Paleček svůj opékaný rohlík dočista spálil a stálo nás velké úsilí ho přesvědčit, aby takto zuhelnatělé pečivo nekonzumoval. Po posilnění pokračujeme v další cestě. 

Před Kozincem Benjamínci zhotovují pro Libuši kolébky, aby podle toho, zda se potopí či nikoliv, mohla věštit, jaké nás čekají doby. Kolébka jednoho z kmenů připomínala spíše fregatu, měla dokonce i stěžeň. Maxova kolébka byla zase špalek téměř ve velikosti skutečné kolébky, ale obětavý Náprstek ji donesl až k vodě, kde se ukázalo, že všechny kolébky plují, tudíž nás čekají blahobytné doby.

Dalším úkolem bylo následovat Libušina koně, který Benjamínky dovedl k Přemyslovi. Tento úkol všichni splnili a jako první Přemysla zahlédl Pavián, na což byl náležitě hrdý.

Pak jsme se již přesunuli do těsné blízkosti zastávky Plavy, kde se ještě Benjamínci stali na chvíli Bivojem  – přenášeli kance a Šemíkem – soutěžili v mohutném skoku z místa.

Za chvíli nám již přijel zpáteční rychlík, kterým jsme dorazili zpět do zamlžené Boleslavi.

Všechny Náprstkovy fotky z výpravy naleznete pod tímto odkazem.

Zápis Danča

Rubriky
Bobří oddíl

Listopadový Kim

Čtěte zde

Rubriky
Piškoti

Výprava do Krkonoš – Piškoti

Piškotí oddíl v novém složení už má za sebou i první pěší výpravu! Protože si nedáváme malé, či spíše nízké cíle, vydali jsme se do nejvyššího českého pohoří. Ubytování nám poskytla Bělohradská chata na Studenově nad Rokytnicí (děkujeme!)

Počasí bylo řekněme proměnlivé, ale přece jenom jsme udělali
nějaké ty fotky.

Podrobnější zápis vyjde v Piškotích stránkách už brzy, přesněji řečeno zítra :-).

Rubriky
Zápisy Benjamínci

Výprava do Krkonoš – Benjamínci

Na naši výpravu do podzimních Krkonoš se scházíme v sobotu v 8:20 na hlavním nádraží v počtu 11 Benjamínků a 5 dospělých. Chybějící zbytek osazenstva marodí. Přesouváme se na nástupiště a po chvilce nasedáme do vlaku směrem na Tanvald. Po cestě hrajeme pozorovací bingo, a tak všichni koukají z okna na míhající se krajinu, která je zahalená do poctivé podzimní mlhy. V Tanvaldu po krátkém čekání přestupujeme do druhého vlaku, který po bývalé ozubnicové dráze stoupá přes Kořenov až do Harrachova, jenž je naším cílem.

Vystupujeme a shledáváme, že navzdory předpovědi neprší – paráda! Neotálíme tedy a vyrážíme po lesní cestě zapadané listím. Kolem cesty je ještě plno hub, ale už jsou přešlé prvními mrazíky. Na konci Harrachova ještě Landa s Katkou doplňují v místním ne zrovna dobře zásobeném supermarketu zásoby jídla a krátce nato vcházíme opět do lesa, kde obědváme a hrajeme hru, v níž si osazenstvo naší vysokohorské expedice má opatřit potřebné vybavení. Kreativní jedinci trvají na tom, že by si raději než mačky a cepín vzali dort. Poté začínáme hrát naši již tradiční celovýpravovou hru na lavinu (najdi si vyvýšené místo), Yettiho (schovej se) a vichřici (udělej holubičku).

Naším dalším průběžným cílem jsou Mumlavské vodopády, kde je poměrně dost turistů, takže se zde nezdržujeme příliš dlouho, přecházíme lávku a pochodujeme dál.

Pomalu ale jistě stoupáme výš a po nějaké době zastavujeme a hrajeme hru, při níž se rozdělujeme na dvě expedice, které si mají za úkol postavit celkem tři výškové tábory a zdolat vrchol (strmá lesní stráň).

Na okamžik začíná trochu pršet, z čehož nemáme radost, ale déšť po chvilce ustává a my pokračujeme ve výstupu. Přicházíme k prvním stavením na Studenově a potkáváme se ostatními skauty z našeho oddílu v čele s Budulem, Klárkou a Pampeliškou. Pozorujeme majestátního maxipsa dohlížejícího na provoz na cestě před restaurací. Zanedlouho po tom, co se cesta začne lámat mírně dolů směrem k cíli naší cesty, Rybínovým boudám, se před námi rozprostírá nádherná podívaná – mlha přelévající se z kopce na kopec a vyplňující údolí pod námi a do ní svítící odpolední slunce. Jsme nad mraky a je to doslova povznášející pocit. Terezka naše kochání se panoramaty korunuje prohlášením, že „jsme úplně jako bůhové“.

To už ale přicházíme k chalupě s velkým nápisem Rybínovy boudy na štítě a protože je nám jasné, že je jsme v cíli, fotíme se před ní. Opak je ale pravdou, protože lidé uvnitř skupinu skautů rozhodně neočekávají. Koukáme proto ještě do mapy a zjišťujeme, že musíme ještě malý kousek popojít. Naše ubytování se totiž jmenuje Bělohradská bouda. Krátce před sestupem na cestu k boudě se před námi ještě jednou otevírá přenádherný pohled do krajiny.

Po příchodu luštíme šifru, která skrývá další instrukce ohledně ubytování. Valča s Kájou jsou vyslány na výzvědy k panu kuchaři a přicházejí s pokyny k ubytování. Přezouváme se a zabydlujeme se v pokojích, kde si povlékáme postele. Potom už rozjíždíme přípravu večeře (kuskus se zeleninou a čaj) a po večeři ještě následují akce venku, kde se mezitím už úplně setmělo. Jednou z her je stezka odvahy, kterou všichni zvládnou na jedničku. Po návratu dovnitř si ještě čteme kapitolu o měsíci říjnu z knížky o skřítku Rozekvítkovi.

Poslední sobotní paprsky opět mizí v mlze a tmě

Ráno vstáváme do o poznání lepšího počasí. Oblékáme se a světe div se, jsme ze všech oddílů (Piškoti, BO) první venku! Pod vedením Náprstka dáváme rozcvičku a po ní balíme a snídáme, abychom mohli vyrazit na cestu. Dnes jdeme přes Čertovu horu a naším cílem je opět nádraží v Harrachově, odkud nám před třetí jede vlak. U horní stanice Čerťáku zastavujeme a svačíme a probíhá stavba domečků pro skřítky.

Jakmile mineme davy lidí, kteří přijeli nahoru lanovkou, začínáme opět po sjezdovce klesat směrem k Harrachovu. Fotíme se s mlžným mořem pod námi a pokračujeme. Po cestě procházíme kolem skokanských můstků, které halí podzimní mlha. Nejimpozantnější je pohled na můstek, odkud zrovna několik odvážlivců skáče bungee-jumping. Max chce jít taky, ale přesvědčujeme ho nakonec, že bude lepší ještě pár let počkat.

V Harrachově obědváme na lavičce u pramene Sv. Jana Nepomuckého a potom ještě stavíme u sportovního areálu, na jehož prosluněné tribuně hrajeme hru v bzučení na výdrž. Potom už vyrážíme směrem k nádraží, kde se setkáváme s našimi zbylými dvěma oddíly a krásně naplňujeme celý jeden vagón přijedšího mezistátního vlaku z Polska! Opět přestupujeme v Tanvaldu a lehce po páté se už vítáme v rodiči v Boleslavi.

Výprava se vydařila a až na pár sobotních kapek nám přálo počasí. Podzimní příroda se nám ukázala v plné kráse a obzvlášť na výhledy do krajiny poseté cáry mlhy budeme všichni dlouho vzpomínat.

Pocity osazenstva z výpravy hezky shrnuje Paviánovo výtvarné dílo z vlaku zachycené na úplně poslední fotce (nápis je odpovědí na otázku Co se ti NElíbilo na výpravě?). Takže myslím, že je vše, jak má být!

zápis a fotky Landa

Všechny fotky ZDE

Rubriky
Bobří oddíl

Křížková výprava Bobřího oddílu

Podzimní výprava do Jizerek. Bylo krásně! Fotky.