Piškoti a Benjamínci podnikli výpravu do českého pohraničí kolem Trutnova. Prozkoumali několik předválečných pevnůstek (přesně řečeno dvě), už za tmy přešli (pod)horský hřeben, kde přijímali světelnou signalizaci a sami se svými družinami čelili nástrahám noci i policejních hlídek z roku 1941. V trutnovské sokolovně nejen přespali, ale i zapracovali na své kondici, a v neděli sehráli hru v ulicích historického centra města.
Poděkování patří především Michalu Benešovi z mladoboleslavské jednoty Československé obce legionářské a Jirkovi, znalci místního opevnění. A taky Jiskráčovi, který nás v sobotu doháněl různými prostředky hromadné dopravy, aby pomohl Svišťovi s vedením výpravy.
Tady si můžete prohlédnout album fotek z další povedené výpravy.
Je za námi další úspěšná mise na trase závodu Napříč Prahou – Přes tři jezy aneb v mistrovství republiky v pádlování na třídových skautských pramicích P550! Medaile nejsou sice to úplně nejdůležitější, ale když se jich sejde rovnou šest, proč to trochu neoslavit!
První místo a vítězství v klání o putovní cenu v Memoriálu Hugo Sedláčka vybojovali v dramatickém souboji na trati naši roveři! Musíme taky poznamenat, že měli ze všech posádek pramic P550 nejlepší čas.
Další dvě zlata pak přidaly skautky a žabičky. Pak tu máme jedno stříbro, které získala nově složená posádka nad 18 let (někteří hodně nad 18 let), a dva bronzy druhé lodi skautek a týmu vlčat.
Vidět byli i ostatní: chlapecké posádky skautů obsadily 4. a 7. místo a třetí loď skautek obsazená členkami 5. a 8. oddílu dojela patnáctá.
Dík patří organizátorům za další krásný ročník, svatému Petrovi, který zařídil příjemné počasí, a především všem našim podporovatelům, rodičům a přátelům skautingu!
Jelikož je lichý rok, vydaly se naše oddíly na expedice do krajů více či méně vzdálených.
Ani Piškoti a Benjamínci nebyli výjimkou – ve středu 9. července se sešli v klubovně, aby po nezbytných přípravách druhého dne ráno vyrazili vlakem směr západní Čechy. Vystoupili v městečku Radnice, došli k řece Berounce a její tok je pak unášel přes Skryje (tam skončila pouť našich Benjamínků) až pod Nezabudický mlýn.
Po přebalení z loďáků do batohů je pak vlak převezl do Hořovic, odkud došli až na úpatí brdských kopců. Přebývali v úžasném azylu zahrady hasičárny v Chaloupkách (za to se místním nedá ani dost poděkovat!) a podnikli i dvoudenní výpad do srdce Brd, až na jejich nejvyšší vrchol. V pátek 18. dne měsíce bouří se opět vlakem přesunuli do domácího prostředí a v sobotu ráno se rozešli do suchých domovů.
Mokli, schnuli, pochodovali, pádlovali, vařili, pracovali, četli, psali, kreslili, stavěli, bourali… A budou na to dlouho vzpomínat. Při tom všem jim byla průvodcem knížka Miloše Zapletala „Ostrov přátelství“.
Děkujeme všem, kdo pomohli ku zdaru pěkné expedice! Fotoalbum můžete shlédnout na naší Zoneramě.
O posledním březnovém víkendu se celá Osmička sešla, aby tradičně odemkla svou domácí řeku. Přijeli i Bubla s Romčusem a tak jsme mohli všichni Bublovi popřát, jak se tak říká, k významnému životnímu jubileu. V sobotu večer se jako obvykle vařilo, v neděli pak Bobří oddíl odjel pracovat na patronátním území na Chlumu, zatímco Kosodřevina, Piškoti i Benjamínci pokračovali v plavbě po Jizeře až do Březiny.
První benjamínčí výprava v novém roce nás zavedla na hory. Setkáváme se před půl devátou v celkem hojném počtu dvanácti lidí na hlavním nádraží v Mladé Boleslavi.
Po krátkém představení naší výpravy se loučíme s rodiči a sourozenci a nasedáme do rychlíku, který nás zaveze do Tanvaldu.
Zde přestupujeme. V čase, který potřebujeme vyplnit před odjezdem vlaku do Harrachova, čteme první část povídky Výstup na Eiger od Oty Pavla, která nás bude provázet naším horským putováním.
Potom ještě zjišťujeme pár informací o Tanvaldu a nasedáme do osobního vlaku směr Harrachov. Cesta za okny rychle ubíhá a krajina se nám postupně odívá do zimních šatů. Vystupujeme do zimní pohádky.
Po seznámení se s mapou a turistickým značením se vydáváme po červené turistické značce. Prošlapáváme si stezku sněhem, který nám krásně křupe pod nohama.
Dorážíme do centra Harrachova a odtud potom k Mumlavskému vodopádu, kde se setkáváme s Bambulí a Keckou, které nám šly naproti. Potom nás cesta vede k Rýžovišti, odkud začínáme náš poslední výstup a mírné klesání k Rybínovým boudám na Studenově.
Na dohled od chaty bobujeme ostošest, po námi vyježděné dráze to frčí pěkně. Když se už do nás dá zima, vyrážíme na chalupu.
Tentokrát s sebou nemáme karimatky ani spacáky – spíme na postelích, což nám umožnilo jít nalehko. Svlékáme a sušíme mokré oblečení, povlékáme postele a vaříme večeři a čaj. Loučíme se s Brzdou, který odjíždí do divadla.
Po večeři přijíždí Elda a taky dáváme otázkáč, následovaný společnými hrami s Bobřím oddílem a Kosodřevinou.
Rozdělujeme se do týmů napříč oddíly. První hra spočívá v navléknutí jednoho ze členů týmu do co nejvíce vrstev oblečení. Ve druhé hře jde o spouštění kousku čokolády zavěšeného na provázku na hůlce do spoluhráčovy pusy. „Spouštěč“ i „kousač“ jsou zaslepeni a nemůžou používat ruce. Zbytek týmu je naviguje. Třetí hrou je pak miniturnaj v cinkačce. Potom jsou už benjamínci unavení a jdou spát. Bobří oddíl a Kosodřevina ještě dávají jejich otázkáč.
Druhý den ráno statečně vybíháme na rozcvičku. Kdo chce, může na sněžníka. Kdo se necítí na sněžníka, může se alespoň projít bos po sněhu, což statečně splní Maruška a dostává za to cenné body do hodnocení.
Posnídáme výborný perník od Roziny maminky a vánočku. Sbalíme se, uklidíme pokoje a čteme zbytek povídky. Bambule a Elda nám pomáhají s nácvikem šesti základních uzlů.
Po obědě se oblékáme, opouštíme chalupu a vydáváme se do zimní pohádky směr autobusové nádraží v Harrachově. Cestou dolů bobujeme, ale po sypkém sněhu nám to moc nejede. Až na úplný závěr našeho putování nacházíme vhodný kopec. Závodíme v tom, kdo dojede nejdál a vítězí Lola, která na svém ježdíku doslova létá.
Autobus nás přivítá příjemným teplem a už míříme směr Boleslav. Přijíždíme sice kvůli sněhu s dvacetiminutovým zpožděním, ale o to více jsme očekáváni rodiči. O víkendové výpravě jsme nachodili celkem 12 km a ještě mnohem více jsme jich nabobovali.
