Na poslední listopadový víkend připravili členové mladoboleslavské jednoty Československé obce legionářské pro Piškoty a benjamínky historickou hru „Po stopách hrdinů protektorátu“. Přesunuli jsme se do září 1938 a pak do sychravého jarního dne v devětatřicátém roce. Nejdřív se mobilizovalo, pak zase demobilizovalo, přišlo neblahé období okupace, nepřítel v zemi, odboj i vojenští zběhové.
Akce byla připravena v perfektním dobovém stylu včetně kostýmů, uniforem či zbraní. Jako dokonalá historická kulisa posloužilo taky mladoboleslavské hlavní nádraží Děti postupně poznali příběh majora Linaje i dalších boleslavských odbojářů, ukrývali kulomet a pašovali jídlo pro ukrývající se zběhlé vojáky. Nakonec si mohli vystřelit ze vzduchovky a ošetřit zraněného vojáka.
Snad jsme si všichni odnesli pocit, že svoboda nikdy nebyla zadarmo a vzpomenuli na ty, kteří přinesli oběti i pro tu naši. A ještě jedno velké DÍKY a UMÍ boleslavským legionářům!
Večer se ještě slibovalo a v neděli nám Bubla vyprávěl u skautování za 2. světové války (ne že by to pamatoval, ale hodně o tom ví). Obsáhlé album fotek ze sobotní hry je tady, ke slibu se ještě vrátíme.
Další benjamínčí výprava směřovala tentokráte do hor. 14. října jsme se v hojném počtu patnácti dětských a pěti dospělých účastníků sešli na netradičním místě – na autobusovém nádraží v Mladé Boleslavi. Autobus do hor nám odjížděl v 7:50. Za dvě hodiny jsme již stáli na čerstvém horském vzduchu ve Špindlerově Mlýně, odkud jsme se vydali na naši pouť vzhůru směr Brádlerovy boudy. Sluníčko svítilo, bylo příjemné počasí, které se toho dne ale mělo ještě několikrát změnit, jenže to jsme v tu chvíli ještě netušili. V místním marketu ještě rychle nakupujeme nedělní oběd a zhruba v půl jedenácté vyrážíme. Nejdříve na vyhlídku a ke špindleromlýnským Slunečním kamenům a poté se z nás stává stádo sobů putujících Labským dolem za potravou do výše položených míst. Hra na soby se záhy musí přerušit kvůli první zastávce na svačinu, která se koná za mírného mrholení na samém okraji města na romantickém místě hned u Labe. Posvačinová cesta vede podél Labe a není nijak složitá, proto nám zbývá spousta sil na hru – tentokrát hrajeme na netopýra, kance a veverku. U soutoku Labe a Medvědího potoka začíná poprchávat. Mrholení se však záhy změní v silnější déšť, který čas od času přestane, aby za chvíli znovu začal a byl však mnohem silnější. A tak nám nezbývá nic jiného než (za občasných protestů některých zúčastněných) vytáhnout pláštěnky a vykonat protidešťová opatření. Stále se ale počasí nelekáme a pokračujeme ve výstupu. Zanedlouho již vidíme vrcholky Krkonoš a dokonce i Pančavský vodopád. Cestou potkáváme žlutou housenku štětconoše a poté se již kocháme výhledy. Obligátní návštěvu Labského vodopádu střídá také obligátní svačinka. Potom již po hřebenech směřujeme k cíli dnešního dne – k Brádlerovým boudám. Zde se setkáváme s Piškoty, Kosodřevinou a také s večeří, o které již někteří dlouho mluvili, ba co víc, uzavírali dokonce sázky o to, co k večeři bude. Nakonec si dokonce můžeme vybrat mezi rajskou omáčkou s těstovinami a sekanou s bramborovou kaší. Následuje večerní program, čtení, večerka a potom již všichni usínáme zaslouženým spánkem. Po bezproblémové noci (pouze jedno spadnutí z postele) vstáváme v 7:00, oblékáme se a běžíme pozdravit sluníčko a dát si ranní rozcvičku. Snídani máme formou švédského stolu a po ní nám Terka, která má dnes svátek, rozdá lízátka. Potom je čas se sbalit a vydat se na zpáteční cestu. Po vydatné snídani máme spoustu energie, a tak nám opětovný výstup na hřebeny pěkně utíká. Při něm zjišťujeme, že máme v oddíle spoustu pěveckých talentů, a také to, kteří youtoubeři tento rok frčí. Najedou se ocitáme na hranici s Polskem, kde opět svačíme a někteří odvážlivci jdou vyzkoušet, jak to za hranicemi vypadá. Někteří musí stát frontu a jiní tvrdí, že je v Polsku větší teplo. Cesta nám dobře ubíhá, míjíme Mužské kameny, kde si mnozí hrají na kamzíky a leckterým je takové teplo, že dokonce pojídají krkonošskou zmrzlinu (led). Sestup do údolí doprovází čerstvý studený vítr, kvůli kterému se rozhodneme, že obědvat budeme v závětří, ale na místě, kam svítí sluníčko. Přípravu oběda ještě chvilku sluneční paprsky provází, ale vše se během pár minut mění a začíná dokonce sněžit. Počáteční nadšení z prvního sněhu vystřídají pocity zimy, a tak hrajeme pár zahřívacích her – oběhni a dones a střelba na cíl, v průběhu kterých svítí sluníčko. Jenže to netrvá dlouho a začíná opět sněžit, a tak míříme dál do údolí. Ve Špindlerově Mlýně máme ještě chvilku čas, a tak pouštíme z jednoho z mostků lodičky z listů. Pěkné počasí se mění opět v déšť, a tak se na autobusové zastávce schováváme do čekárny. Zde si ještě povídáme o výpravě a pak již nasedáme do autobusu a míříme domů. Na horské výpravě jsme celkem nachodili cca 24 kilometrů a všichni Benjamínci si zaslouží velkou pochvalu za to, jak vše velmi dobře zvládli!
První výpravou nového skautského roku je pro Benjamínky již tradičně výprava na vodu. Konkrétně tedy na Jizeru, kterou splouváme z Vince až do jejího ústí do Labe v Lázních Toušeň. Pro některé z nás je to výprava úplně první, a tak jsme všichni zvědaví, jak dopadne.
Scházíme se v sobotu v půl deváté u mostu ve Vinci, kde po rozloučení s rodiči probíhá základní edukace na téma bezpečnost na vodě a pár zahřívacích her, zatímco čekáme, až Fretka se Štěpkou a Moteylem odvezou auta do Benátek a vrátí se za námi.
Potom se už naloďujeme. Jede nás celkem osmnáct – dvanáctBenjamínků, z toho tři úplní nováčci, Danča, Štěpka, Katka, Fretka a jeho pes Benny. Benny často způsobuje vzpoury a hádky posádek, jelikož všichni touží potom, aby s nimi jel na lodi. Po příslibu, že Benny pojede s nejrychlejší posádkou, pádlují všichni (chvilku) jako o život.
V Krnsku se k nám připojují Muhu se Šnekem, kteří splouvají řeku na kánoi.
Na oběd zastavujeme na louce kousek pod Pískovou Lhotou, kde má pro nás Fretka připravenou lentilkovou šipkovanou. Lentilky nás zavedou ke krásnému místu v lese, kde je ve skále vytesaná skautská lilie. Zde se od Fretky dozvídáme spoustu zajímavých informací o skautských znacích. Pak už je čas opět nasednout do lodí a plout dál směr Benátky.
Spouštění lodí i dětí na jezu v Brodcích probíhá bez větších problémů, jen Benny nešťastně uklouzne na kluzkém povrchu, ale naštěstí je to tvrďák a na nic si nestěžuje. Potom jíž dorážíme k benátecké loděnici, kde vytahujeme lodě, nakládáme je na vlek, svačíme a ještě nám zbývá i chvilka na hraní na hřišti.
Následující pěší cesta přes Benátky nám rychle ubíhá a zanedlouho se ocitáme před benáteckou skautskou klubovnou, kde už na nás čeká Eskymo, aby nám předala klíče. Po večeři (obligátních těstovinách s červenou omáčkou, kukuřicí a sýrem) se jenom zapráší a my můžeme ještě na chvíli vyrazit ven, abychom si zazávodili v překážkové dráze. Následně proběhne večerní hygiena, čtení o Skřítkovi Medovníčkovi, dohady o tom, kde bude spát Benny, a potom již všichni svorně a bez fňukání usínají zaslouženým tvrdým spánkem.Vždyť máme taky za sebou 14 kilometrů na vodě!
V neděli ráno se probouzíme v 6:30, dáváme rozcvičku v parku (na kterou se mnohým moc nechce), balíme, uklízíme a rychle sníme snídani, abychom se autobusem vydali směr Kochánky, kde začíná naše dnešní cesta. Štěpka s Fretkou, kteří svážejí auta, se k nám opět připojují v Tuřicích. Poté už všichni společně proplouváme jedním z nejkrásnějších úseků dolního toku řeky Jizery. Muhu tentokrát jede na kajaku a Šnek na C2 se Syslem na háčku. Benny neúnavně střídá posádky, i když nejradši je na lodi, na které jede Fretka.
V půl jedné je čas na oběd, hrajeme hru s čísly a tenisáky a užíváme si krásného dne.
Kolem 14:45 vplouváme do Labe, na jehož břehu naše výprava končí. Myjeme lodě, nakládáme je, převlékáme se a loučíme se se Štěpkou a Fretkou. S Dančou, Katkou a Bennympotom odjíždíme vlakem směr Neratovice a dál na Mladou Boleslav. Na hlavní nádraží přijíždíme včas a příjemně unaveni po dalších 15 kilometrech na vodě.
Všichni účastníci výpravy zaslouží pochvalu za to, jak vše zvládli, a určitě už se těší na zážitky z výpravy další.
Neděle Naše expedice na Šumavu začíná srazem na hlavním nádraží. Kolem deváté už jsme všichni v sestavě Mary, Náprstek, Katka, Landa, osm Benjamínků a Dáňa. Pataj, který s námi měl jet také, bohužel v pátek ochořel, a tak zůstává doma.
Nasedáme do nacpaného vlaku a začíná naše bezmála pětihodinová cesta, jejíž cílem jsou Kašperské Hory. V Praze musíme kvůli výluce metra náhradní tramvají a na přestup máme 4 minuty. Vlak celou cestu nemá zpoždění, ale v tunelu před nádražím znenadání zastavuje a my ztrácíme cenné minuty. Z perónu běžíme, seč nám síly stačí, ale tramvaj nám ujíždí.
Katka naštěstí pohotově volá na dispečink dopravce, se kterým jedeme z autobusového nádraží Na Knížecí a díky tomu na nás řidič čeká a nám padá kámen ze srdce. Během více než dvou hodin v autobuse se věnujeme úkolům z pracovního listu a mnozí spánku.
Vystupujeme v Sušici, kde se odděluje Landa kvůli vyzvednutí auta a nákupu. Návazný autobus už nás veze do cílové destinace, tedy Kašperských Hor.
Z Kašperských Hor stoupáme směrem k nad námi se tyčícím dvěma věžím hradu Kašperk, kde se máme později setkat s Piškoty, kteří už jsou na cestě od minulého týdne a začínali ve Vimperku. Na hradě doplňujeme zásoby vody, protože je horko a zanedlouho už se vítáme s Piškoty. Potom následuje prohlídka hradu s průvodcem zakončená zajímavým promítáním.
Ihned po prohlídce se vydáváme hledat příhodné místo na přespání. Je jím nakonec lehce svažitá, ale jinak nádherná louka, kde stavíme přístřešky a večeříme. Po náročném dni je nám odměnou překrásná hra slunce s oblaky na obzoru.
Předpověď věstí na noc déšť, takže pořádně napínáme plachty, rozdělujeme hlídky a jdeme spát.
Pondělí Slibovaný déšť opravdu přichází a neustává ani v ranních hodinách. Zůstáváme tedy v přístřešcích a vyčkáváme. Dopoledne se počasí přeci jen udobřuje a my balíme a vyrážíme na cestu. Dnes je před námi relativně krátký úsek do Annína, kde máme v plánu přespat v kempu.
Dnešní úsek je krátký a pohodový, proto hrajeme hry na na oběd, který nám Štěpka přiváží autem, stavíme na pěkné louce, kde nás čeká závod.
Po příchodu do kempu nám na recepci přidělují celou louku na druhém břehu. Stavíme tedy přístřešky, koupeme se v Otavě a dosušujeme věci po deštivé noci. Přijíždí také Fretka se Stevem a vítáme se.
Navečer nás čeká výstup na Mouřenec – tajemný kostelík se hřbitovem a kostnicí, v jehož okolí nám “Jestřábí oko” podle vzkazu na kusu papíru zanechalo pár věcí, které jsme svou nepozorností poztráceli od včerejšího dne. Hledání nám ztěžuje nastupující tma, ale zapomětlivci nakonec přeci jen své poztrácení věci nalézají. U některých atmosféra místa vyvolává paniku, ale nakonec se společnými silami podaří strach zahnat.
Úterý Budíme se do slunečného dne, snídáme a dáváme ranní koupel v Otavě. Čeká nás cesta do Sušice, kde máme přespat v místní skautské klubovně. Dnešní úsek je pro mnohé z nás zajímavý mimojiné tím, že se podíváme na louku, kam jsme po mnoho let jezdili na letní tábory.
Jako předvoj vyráží skupinka pracovního kruhu, která pro Piškoty a Benjamíky připravuje značení cesty a úkoly. Součástí stezky je i brodění.
Po poledni se všichni setkáváme na našem starém tábořišti, koupeme se a obědváme výtečnou vepřovku s chlebem. Je to zvláštně nostalgický pocit být po letech na místě spojeném s tolika zážitky – s trochou fantazie je ve vysoké trávě vidět šapito, kuchyň, řada tee-pee, táborový kruh…
Následně se vydáváme na cestu do Sušice, jdeme přes Páteček po cyklostezce podél Otavy. V Sušici na náměstí si dáváme výbornou zmrzlinu a potom už jdeme do klubovny, kde se obytováváme a rozjíždíme přípravy večeře – noků se špenátem a s kuřecím. Po večeři zpívanda, která u některých plynule přechází v tvrdý spánek.
Středa Hned ráno po snídani balíme, uklízíme a převlékáme se na vodu – dneškem totiž zahajujeme vodní část naší expedice. Taky se loučíme s nemocným Tesákem, pro kterého si z preventivních důvodů přijeli rodiče.
Honza se Štěpkou svážejí auto k Rabí, poblíž kterého máme v plánu přespat. Po jejich příjezdu obědváme a naloďujeme se. Vody v korytě řeky je málo, ale pro splutí na kanoích je to dostačující. Dáváme hromadnou fotku s kanoemi vyrovnanými vedle sebe a vyrážíme. Cestou nás čeká několik stupňů a jezů, z nichž všechny lze jet – takže aspoň můžeme nabrat zkušenosti. Jediná posádka, která se dnes cvakne, je ostřílená dvojice Hroch-Steve (a to ještě ke všemu ne na jezu, ale po zaseknutí se o kámen). Plavbu zakončujeme v Žichovicích, kde máme s místním starostou domluvené přespání na louce na pravém břehu Otavy. Nad námi se tyčí hrad Rabí.
Čtvrtek
Hlavním cílem dnešního dne je nedaleký hrad Rabí. Po rozcvičce a snídani tedy vyrážíme na prohlídku s průvodcem. Po prohlídce jdeme ještě na výstavu fotografií v areálu hradu.
Odpoledne rozjíždíme kontrolní závod jednotlivců. Stanoviště jsou rozmanitá – od přírody, přes orientaci, zručnost, spolupráci Piškota a Benjamínka až po hod házečkou.
Po večeři se scházíme kolem ohniště a zpíváme.
Pátek
Dnes pokračujeme v plavbě a naším cílem je dojet do kempu v Horažďovicích. Štěpka s Honzou svážejí auta a my zatím po okolí hledáme námi poztrácené věci, které nám odneslo Jestřábí oko.
Dáváme lodě na vodu a vyzbrojeni pláštěnkami vyrážíme. Má totiž přijít intenzivní déšť, který v druhé části plavby opravdu přichází a je to tedy pořádná sprcha doprovozená silným větrem. My ale nejsme z cukru, takže to nejhorší přečkáme u břehu pod pláštěnkami a do Horažďovic dorážíme už jen za mírného deště. Nakládáme lodě, stavíme přístřešky. Po družinách vaříme večeři a den zakončujeme zpívandou kolem ohně.
Sobota
Poslední den naší expedice. Po snídani balíme, dosušujeme věci a vyrážíme na vlak do Strakonic. Za zmínku stojí, že část cesty jedeme vlakem Plzeň-Brno. Ve Strakonicích obědváme a jdeme do centra, kde si prohlížíme zámek. Potom rychlý přesun na nádraží a hurá na vlak domů.
Letošní expedice se vydařila na jedničku. Zažili jsme dobrodružství jak na suchu, tak na vodě a viděli jsme plno památek a přírodních krás. Tak hezký zbytek prázdnin a ahoj v září!
Děti postupně poznali příběh majora Linaje i dalších boleslavských odbojářů, ukrývali kulomet a pašovali jídlo pro ukrývající se zběhlé vojáky. Nakonec si mohli vystřelit ze vzduchovky a ošetřit zraněného vojáka.
