8ovs.czZápisy z akcí Benjamínků
Vydáváme speciální táborové informace pro Benjamínky s přehledem kdy, co, odkud, kam a s čím pojedeme a kdy a odkud se zase vrátíme. Můžete si je přečíst v prohlížeči nebo si je stáhnout (a třeba vytisknout).
Dále si můžete stáhnout prohlášení o bezinfekčnosti, které odevzdáte při odjezdu na tábor podle instrukcí.
Těšíme se! Ahoj u Berounky!
Na výpravu jsme se sešli zase v našem oblíbeném parčíku, kam nám Fretka přivezl Bennyho, s kterým jsme jeli na výpravu. Po rozloučení s rodiči jsme se vydali na nádraží, kde jsme zjišťovali odkud kam pojede náš vlak. Po asi 10 minutách dorazil náš vlak, kterým jsme jeli do Turnova. Z Turnova jsme vyrazili přes Liberec do Oldřichova v Hájích, kde nám Katka rozdala mapu a museli jsme určit kde právě jsme. Potom Katce zavolal Motejl, a tak jsme se vydali za ním. Motejl společně s Kůzletem seděli na kopečku nad nádražím. Motejl se nabídnul, že by nám trochu ulechčil batohy, a tak jsme mu dali nějaké věci. Potom už jsme šli za nimi, jelikož znali terén nejlépe. Cesta velice zajímavá, jelikož nebyla tolik prochozená. Zastavili jsme se na svačinu pod Staříkovími kameny, kde jsme si zopakovali mapové značky, zde dostal Mára přezdívku Pepin podle strýce Pepina z Postřižin, jelikož by upovídaný a k nezastavení. Pak jsme se snažili vzbudit Motejla, který mezitím usnul, naštěstí hned potom co slyšel klobásky vstal. Pak jsme se vydali dál přes staříkovi kameny, a cestou jsme potkali mrtvého mloka, plnili jsme cestou mlčenku, což se povedlo skoro všem až na Pepina, protože se po 2 minutách prokecl. Na rozcestí s zelenou jsme si dali oběd, na který všichni očekávali ale Motejl s Kůzletem se vydali na chatu Tomku a s nimi i většina výpravy šla s nimi. Později na Tomce nám Motejl ukázal co je kolem mezitím co Lískáč udělal orientační pochod. Potom jsme si objasnili co je buzola a jak se s ni pracuje, což jsme si vyzkoušeli na již zmiňovaném pochodu. Potom nám Pepin ukázal jeho výbavu o devíti nožích, kterou by i Rambo záviděl. Dále jsme šli podívat na Langeho kříž, o kterém nám Danča přečetla. Jakmile jsme našli kříž, vydali jsme se na Poledník, kde jsme hledali Lískáče. Jak jsme ho našli tak jsme v blízké jeskyňce, zkoušeli kolik Benjaminů se tam vejde, vešlo se tam neuvěřitelných 9 benjaminků. Potom jsme si udělali večeři, která chutnala jako pizza s těstovinami. Potom se začalo zapadat slunce, které bylo vidět už z tábořiště. Po západu nám Danča s Katkou přečetli o bytostech z Jizerských hor a Motejl nám k tomu i zazpíval tématické písničky. Potom co už byla taková tma, že by se dala krájet, vydaly se čtyři odvážlené holky na noční cestu. Všechny cestu bravurně zvládly. Potom jsme už šli spát. Ráno jsme hnedka vyrazili na rozcvičku kolem skály, a zahráli jsme si starou oddílovou hru Maso v díře. Potom jsme si zabalili a nasnídali jsme se a vyrazili jsme směr nám známý Poledník. Když jsme dorazili k Poledníku, oddělili se Motejl a Kůzle, kteří šli na opačnou stranu. Tak jsme pokračovali dál na Bílou Kuchyni. Cestou jsme se podívali do bunkrů a na Bäumelův kříž, o kterém nám Danča řekla jakmile jsme dorazili na Bílou kuchyni. Z Bílé kuchyni jsme šli přes vodopády po modré značce. Cestou jsme samozřejmě hráli čísla, bombu, povodeň, ale i nově známou hru umírajícího švába. Cesta byla celou dobu z kopce, takže nebyla žádná námaha. Zjistili jsme čí patron je svatý Florian a svatý Jakub. Kousek od silnice jsme si udělali oběd, z kterého se Kuba stal upírem, a to měl jenom papriku. Pak jsme se pokračovali přes ferdinandov až do Hejnic, kde jsme se podívali do velice známé baziliky. Katka s Dančou, nám koupili zmrzlinu, abychom měli o něco sladší život. Pak potom co jsme ji snědli jsme se vydali na nádraží, kde jsme udělali kvíz nejdřív za body a později i za bonbóny. A pak už jsme šli na vlak a frčeli jsme z Hejnic přes Liberec a Turnov do Boleslavi, kde už na nás čekali rodiče.
Odkaz na fotky z výpravy zde.
Zapsal Lískáč
Na odemykání vyrážíme z Boleslavi spolu s Piškoty, ostatní oddíly nakládaly lodě a jely již dříve. Odjezd si zpestřujeme nácvikem evakuace ze špatného vlaku, než zjistíme, že jsme nastoupili správně, jen v soupravě zamrzly informační obrazovky a jako cíl cesty nám nabízejí Praha hl.n. Po znovuusazení se a vydýchání již v klidu míříme směr Turnov. V Turnově na ostrově nás již čeká vytopená klubovna, kde se ubytováváme. Benjamínci jsou rozděleni do družin k Piškotům a společně ještě hrajeme večerní „prachárničky“.
V sobotním mrazivém ránu se zahříváme rozcvičkou, snídaní a přesunem na nádraží, odkud se přesouváme na Malou skálu. Rozdělujeme posádky, pádla, vesty a mezitím nám vysvitne sluníčko, které nás pak provází celý den, v tak krásné počasí na odemykání Jizery jsme snad ani nedoufali. Pak už konečně nasedáme do lodí a zahajujeme odemykání. Zástupce z každého oddílu symbolicky odemkne Jizeru odemykacím klíčem a pronese odemykací řeč. Benjamínci svou řeč připravili již na čtvrteční schůzce, tak ji pro jistotu přeříkávají všichni společně, aby se neztratila v šumění Jizery. A už se vydáváme na první letošní splutí. V Dolánkách zastavujeme, rozděláváme oheň a opékáme buřty. Přetahujeme lodě přes jez a pokračujeme v plavbě do Turnova, kde přetahujeme další jez a končíme opět na ostrově. Na Piškoty s Benjamínky čeká velká výzva – vymyslet, co si uvaří k večeři, sepsat recept, nakoupit suroviny v blízkém supermarketu a uvařit pro celou družinu. Rázem se celý ostrov mění v jednu obrovskou kuchyň a ze všech koutů se linou různé vůně připravovaných pokrmů. Po spořádání večeře a následném náročném úklidu po proběhlém vaření, se ti, kdo ještě nejsou zmoženi únavou, přesouvají k večernímu ohni se zpívandou.
V neděli ráno po obvyklé rozcvičce, snídani, úklidu a balení se rozcházíme k další činnosti po jednotlivých oddílech. Benjamínci mají namířeno podél Jizery na Dolánky. Cestou pozorujeme jarní květiny, ale naším hlavním cílem jsou rybníčky pod Hrubý Rohozcem, kde bychom chtěli pozorovat žabí vajíčka, protože žáby a jejich jarní migrace k vodním zdrojům, byly tématem našich posledních schůzek. Už to vypadá, že od rybníčků odejdeme s nepořízenou, ale naštěstí nezkrotitelná touha a potřeba benjamínků šťourat klackem ve vodě, nám odhaluje ukrytou ropuchu a následně pruhy jejích vajíček. Na Dolánkách obědváme a jdeme na prohlídku Domu přírody Českého ráje. Další naše cesta pak vede po Zlaté stezce Českého ráje přes Drábovnu na Malou skálu. Na Drábovně nás čeká nedělní chvilka poezie, Berta nám přednáší báseň, s kterou půjde na recitační soutěž, a jde jí to moc hezky. Kousek nad Malou skálou míjíme tůňku, v které nacházíme pro změnu chuchvalce skokaních vajíček, tak můžeme pozorovat rozdíl od ropuších. Máme ještě relativně dost času, tak hrajeme čísla, plížení k náčelníkovi, hledání sirek. Z Malé skály se vracíme vlakem do Turnova, kde přestupujeme na vlak do Boleslavi spolu s Piškoty a Kosodřevinou, čímž vytvoříme převážně skautský spoj.
Odkaz na fotky zde.
Zapsala Danča
Ahoj! V rámci našeho patronátu na Chlumu ve spolupráci s ČSOP Klenice jsme přichystali jarní brigádu na Švédských šancích. Potřebné se dozvíte ve svých oddílech, ale zveme i rodiče, přátele a další dobrovolníky!
Kdy, kde a co?
PÁTEK 13. 3.:
SOBOTA 14. 3.:
Pro jistotu ještě jednou: auta parkujte v Jemníkách nebo na Chloumku v obci, nejezděte až k Šancím.
Těšíme se na hojnou účast!
V sobotu 28.02.2026 se s Benjamínky vydáváme na předjarní výpravu. První překvapení nás čeká hned na nádraží, kde zjišťujeme, že má náš spoj výluku. Nastupujeme tedy do přistaveného autobusu a vyjíždíme směr Mšeno – Cinibulkova stezka.
Naši výpravu začínáme pozorováním a poznáváním topografických značek – hlavně žluté naučné stezky. Ta nás doprovází celý den. Zhruba po pěti minutách cesty už někteří jedinci hlásí, že je čas na svačinu, a tak si pevně stanovujeme čas (10:00h přesně) a uzavíráme dohodu, že zastavíme, ať už budeme kdekoliv, a přesně na tom místě se nasvačíme. Na začátku stezky obdivujeme skalní útvary – třeba orangutana, navštěvujeme uměle vytesané jeskyně, které někteří jedinci pojmenují Peklo, vystoupáme kamenné schody a pozorujeme ptáky – vidíme krásné strakapoudy a dokonce vyplašíme sluku.
Odbíjí desátá hodina a je bezodkladný čas na svačinu – naštěstí jsme zrovna na slunném místě v lese a ne někde v kaluži. Najíme se a Benjamínci se snaží odpovědět na pár otázek o zvířecích stopách.
Ve skalním bludišti prolézáme chodbičkami a také zdoláváme příkrou skálu, kde se musíme dokonce přidržet řetězu. Skálu s malou pomocí perfektně zvládá i Benny.
Nastává čas oběda, po něm následuje rychlá běhací hra na téma přiřazování zvířat a jejich stop a potom se snažíme najít pochodové značky, které pro nás připravil Lískáč, který šel napřed. Kvůli počtu lidí a psů na stezce a možná i naší nepozornosti jich nacházíme jenom několik, ale alespoň máme prostor pro zlepšení.
Na rozcestí nad Mšenem sehrajeme ještě pár her a dokonce stihneme i odlít srnčí stopy, které si vystavíme v klubovně.
Po návratu do Mšena máme před odjezdem autobusu chvíli čas, a tak na hřišti soupeříme na překážkové dráze a na nedalekém pumptracku proběhne ještě jeden štafetový závod družstev, kterého se účastní i Benny.
Potom je už čas jít na autobus a vrátit se domů.
Na výpravě jsme ušli asi 11km.
Fotky z výpravy zde.
Zapsala: Katka