Rubriky
Zápisy Benjamínci

Výprava na Palackého stezku – Benjamínci

K naší listopadové jednodenní výpravě se scházíme v sobotu v 7:30 na hlavním nádraží zahaleném do podzimního mlžného oparu.  Výpravy se účastní 13 Benjamínků a 3 dospělí. Nastupujeme do přistaveného vlaku a zabíráme si jeden oddíl vagonu jen pro sebe a tím šetříme uši spolucestujících, kterým oblíbený i když zakázaný popěvek „ My jsme v Turnově!!“  zpestří pouze naše vystupování. Zajímavostí zůstává, že většina jedinců při závěrečném otázkáči nevěděla, kde že jsme to přestupovali. Další přestup nás čeká v Železném Brodě a za chvíli již vystupujeme do prosluněného jasného počasí v Jesenném.

Připojujeme se na Palackého stezku a po chvíli chůze zastavujeme u náhonu k malé vodní elektrárně. Zde si povídáme o Františku Palackém a Katka nám jeho podobiznu ukazuje na tisícikoruně, kterou pohotově vytáhla z kapsy u kalhot. Poté se již obracíme k bájným hrdinům naší historie, kteří nás budou provázet po celou naši výpravu.

Benjamínci se rozdělují na tři slovanské kmeny a pod vedením praotce Čecha stoupají na horu Říp, aby se rozhlédli a rozhodli, kde se usadí. Každá skupinka pak na svém vyvoleném místě zakládá svou vesnici. Svahy našeho pomyslného Řípu byly poněkud strmější, než se čekalo a Mišula zakončil svůj sestup parádním parakotoulem. 

 Po vyhodnocení vesniček, se již chystáme k dalšímu pochodu, když někdo začne křičet, že v náhonu plave divná ještěrka. Po bližším ohledání zjišťujeme, že se nejedná o ještěrku ale o lasičku a že ani tak neplave, jako se spíš topí. Ke vší smůle se nachází u druhého břehu, než jsme my. Nakonec se nám ji podaří pomocí dlouhé větve přiblížit a vylovit, ale zvířátko již bohužel nejeví známky života… Škoda, že jsme ji neobjevili o chvilku dřív…

Při dalším zastavení se Benjamínci seznamují s Krokovými dcerami – s Libuší řeší zapeklitý sousedský spor o ořechy, Teta je učí rozmlouvat s duchy a Kazi zkouší, jaké znají stromy a byliny. Posledně jmenovaná málem utrpěla infarkt, když jí kdosi tvrdil, že ukazovaná šiška je z buku!!

Kolem Navarova začínají drobné rebelie, kdy už konečně budeme péct slibované buřty. Naštěstí záhy docházíme k T.O. Ztracenka, kde nám přítomní trampi kamarádi dovolují využít jejich ohniště a krize je tímto zažehnána. Paleček svůj opékaný rohlík dočista spálil a stálo nás velké úsilí ho přesvědčit, aby takto zuhelnatělé pečivo nekonzumoval. Po posilnění pokračujeme v další cestě. 

Před Kozincem Benjamínci zhotovují pro Libuši kolébky, aby podle toho, zda se potopí či nikoliv, mohla věštit, jaké nás čekají doby. Kolébka jednoho z kmenů připomínala spíše fregatu, měla dokonce i stěžeň. Maxova kolébka byla zase špalek téměř ve velikosti skutečné kolébky, ale obětavý Náprstek ji donesl až k vodě, kde se ukázalo, že všechny kolébky plují, tudíž nás čekají blahobytné doby.

Dalším úkolem bylo následovat Libušina koně, který Benjamínky dovedl k Přemyslovi. Tento úkol všichni splnili a jako první Přemysla zahlédl Pavián, na což byl náležitě hrdý.

Pak jsme se již přesunuli do těsné blízkosti zastávky Plavy, kde se ještě Benjamínci stali na chvíli Bivojem  – přenášeli kance a Šemíkem – soutěžili v mohutném skoku z místa.

Za chvíli nám již přijel zpáteční rychlík, kterým jsme dorazili zpět do zamlžené Boleslavi.

Všechny Náprstkovy fotky z výpravy naleznete pod tímto odkazem.

Zápis Danča

Rubriky
Zápisy Benjamínci

Výprava do Krkonoš – Benjamínci

Na naši výpravu do podzimních Krkonoš se scházíme v sobotu v 8:20 na hlavním nádraží v počtu 11 Benjamínků a 5 dospělých. Chybějící zbytek osazenstva marodí. Přesouváme se na nástupiště a po chvilce nasedáme do vlaku směrem na Tanvald. Po cestě hrajeme pozorovací bingo, a tak všichni koukají z okna na míhající se krajinu, která je zahalená do poctivé podzimní mlhy. V Tanvaldu po krátkém čekání přestupujeme do druhého vlaku, který po bývalé ozubnicové dráze stoupá přes Kořenov až do Harrachova, jenž je naším cílem.

Vystupujeme a shledáváme, že navzdory předpovědi neprší – paráda! Neotálíme tedy a vyrážíme po lesní cestě zapadané listím. Kolem cesty je ještě plno hub, ale už jsou přešlé prvními mrazíky. Na konci Harrachova ještě Landa s Katkou doplňují v místním ne zrovna dobře zásobeném supermarketu zásoby jídla a krátce nato vcházíme opět do lesa, kde obědváme a hrajeme hru, v níž si osazenstvo naší vysokohorské expedice má opatřit potřebné vybavení. Kreativní jedinci trvají na tom, že by si raději než mačky a cepín vzali dort. Poté začínáme hrát naši již tradiční celovýpravovou hru na lavinu (najdi si vyvýšené místo), Yettiho (schovej se) a vichřici (udělej holubičku).

Naším dalším průběžným cílem jsou Mumlavské vodopády, kde je poměrně dost turistů, takže se zde nezdržujeme příliš dlouho, přecházíme lávku a pochodujeme dál.

Pomalu ale jistě stoupáme výš a po nějaké době zastavujeme a hrajeme hru, při níž se rozdělujeme na dvě expedice, které si mají za úkol postavit celkem tři výškové tábory a zdolat vrchol (strmá lesní stráň).

Na okamžik začíná trochu pršet, z čehož nemáme radost, ale déšť po chvilce ustává a my pokračujeme ve výstupu. Přicházíme k prvním stavením na Studenově a potkáváme se ostatními skauty z našeho oddílu v čele s Budulem, Klárkou a Pampeliškou. Pozorujeme majestátního maxipsa dohlížejícího na provoz na cestě před restaurací. Zanedlouho po tom, co se cesta začne lámat mírně dolů směrem k cíli naší cesty, Rybínovým boudám, se před námi rozprostírá nádherná podívaná – mlha přelévající se z kopce na kopec a vyplňující údolí pod námi a do ní svítící odpolední slunce. Jsme nad mraky a je to doslova povznášející pocit. Terezka naše kochání se panoramaty korunuje prohlášením, že „jsme úplně jako bůhové“.

To už ale přicházíme k chalupě s velkým nápisem Rybínovy boudy na štítě a protože je nám jasné, že je jsme v cíli, fotíme se před ní. Opak je ale pravdou, protože lidé uvnitř skupinu skautů rozhodně neočekávají. Koukáme proto ještě do mapy a zjišťujeme, že musíme ještě malý kousek popojít. Naše ubytování se totiž jmenuje Bělohradská bouda. Krátce před sestupem na cestu k boudě se před námi ještě jednou otevírá přenádherný pohled do krajiny.

Po příchodu luštíme šifru, která skrývá další instrukce ohledně ubytování. Valča s Kájou jsou vyslány na výzvědy k panu kuchaři a přicházejí s pokyny k ubytování. Přezouváme se a zabydlujeme se v pokojích, kde si povlékáme postele. Potom už rozjíždíme přípravu večeře (kuskus se zeleninou a čaj) a po večeři ještě následují akce venku, kde se mezitím už úplně setmělo. Jednou z her je stezka odvahy, kterou všichni zvládnou na jedničku. Po návratu dovnitř si ještě čteme kapitolu o měsíci říjnu z knížky o skřítku Rozekvítkovi.

Poslední sobotní paprsky opět mizí v mlze a tmě

Ráno vstáváme do o poznání lepšího počasí. Oblékáme se a světe div se, jsme ze všech oddílů (Piškoti, BO) první venku! Pod vedením Náprstka dáváme rozcvičku a po ní balíme a snídáme, abychom mohli vyrazit na cestu. Dnes jdeme přes Čertovu horu a naším cílem je opět nádraží v Harrachově, odkud nám před třetí jede vlak. U horní stanice Čerťáku zastavujeme a svačíme a probíhá stavba domečků pro skřítky.

Jakmile mineme davy lidí, kteří přijeli nahoru lanovkou, začínáme opět po sjezdovce klesat směrem k Harrachovu. Fotíme se s mlžným mořem pod námi a pokračujeme. Po cestě procházíme kolem skokanských můstků, které halí podzimní mlha. Nejimpozantnější je pohled na můstek, odkud zrovna několik odvážlivců skáče bungee-jumping. Max chce jít taky, ale přesvědčujeme ho nakonec, že bude lepší ještě pár let počkat.

V Harrachově obědváme na lavičce u pramene Sv. Jana Nepomuckého a potom ještě stavíme u sportovního areálu, na jehož prosluněné tribuně hrajeme hru v bzučení na výdrž. Potom už vyrážíme směrem k nádraží, kde se setkáváme s našimi zbylými dvěma oddíly a krásně naplňujeme celý jeden vagón přijedšího mezistátního vlaku z Polska! Opět přestupujeme v Tanvaldu a lehce po páté se už vítáme v rodiči v Boleslavi.

Výprava se vydařila a až na pár sobotních kapek nám přálo počasí. Podzimní příroda se nám ukázala v plné kráse a obzvlášť na výhledy do krajiny poseté cáry mlhy budeme všichni dlouho vzpomínat.

Pocity osazenstva z výpravy hezky shrnuje Paviánovo výtvarné dílo z vlaku zachycené na úplně poslední fotce (nápis je odpovědí na otázku Co se ti NElíbilo na výpravě?). Takže myslím, že je vše, jak má být!

zápis a fotky Landa

Všechny fotky ZDE

Rubriky
Bobří oddíl Crescere Piškoti Roverský kmen Zápisy Benjamínci

Úspěch na Třech jezech

V závodech Napříč Prahou – přes tři jezy jsme překonali loňský zlatý hattrick! Ke zlatým medailím v obou skautských kategoriích a zlatu pro žabičky přidala ještě vlčata bronz! Fotky.

Rubriky
Zápisy Benjamínci

Výprava na Jizeru – Benjamínci

V sobotu v půl deváté se všichni scházíme na louce pod vineckým jezem a za pomoci rodičů dáváme lodě na vodu. Nakládáme batohy do aut, loučíme se a Štěpka s Landou jedou s auty do Benátek – cíle naší dnešní plavby. Danča, Katka a Elda (která nám na dopoledne přijela na pomoc s kormidlování, za což jí patří velký dík!) se naloďují i se svými benjamínčími posádkami a vydávají se na cestu.

Štěpka a Landa mezitím přijíždějí do Krnska, kde se na jezu setkáváme a přenášíme lodě. Loučím se s Eldou a pokračujeme. Počasí nám přeje, ale voda je už docela studená. Trénujeme techniku pádlování a nutno říct, že nováčkům to jde jedna báseň – i těm, kteří jsou na vodě víceméně poprvé.

Po asi půlhodině plavby stavíme u břehu a mezi všudypřítomnými rozkvetlými netýkavkami svačíme. Potom hrajeme naši oblíbenou hru „oběhni a vrať se“, tentokrát okořeněnou o to, že je to běh štafetový a místo kolíku se běží s pádlem.

Jizera je v tomto úseku poměrně líná a všechny jezy musíme přenášet. V Dražicích musíme z vysokého schodu jezu spouštět pramice na laně, ale poradíme si. Obědváme na louce a hrajeme slovně-koordinační hru, která u mnohých vede ke zmatení nejen pravo-levé orientace.

V Benátkách, kde dnes končíme, se vyloďujeme v areálu loděnice, abychom nemuseli složitě přenášet jez u Karba a Štěpka jde pro auto s vozíkem. Nakládáme a Katka dokonce přivolává na pomoc několik kluků, kteří tu jezdí na skateboardu. Hned nám to ve více lidech jde líp! Potom se už přesouváme ke klubovně, kde nám naše benátecká sestra Eskymo předává klíče. Zabydlujeme se, připravujeme spaní a začínáme připravovat večeři – těstoviny s rajčatovou omáčkou a sýrem. Zatímco se vaří, probíhá speciální opičí závod na zdejším hřišti.

Po večeři myjeme nádobí (podílejí se všichni – i ti, kteří tvrdí, že tuto činnost nikdy předtím nedělali!). Odnáší to jen jeden talíř, což je poměrně dobrá bilance. Potom si připravujeme věci na zítřek a následně se uvelebujeme do spacáků, čte se a jde se spát.

V neděli ráno vstáváme v půl sedmé, abychom vše stihnuli. Přijíždí také Mary a Náprstek, takže jsme v plné síle. Hned po snídani balíme a převlékáme se na vodu. Kolem 8 se vyráží na autobus do Kochánek. Štěpka, Landa a Náprstek ještě doklízí klubovnu, předáváme klíče a jedeme taky. V Kochánkách se naloďujeme a odvážíme auto do Lázní Toušeň, kde dnes končíme. V Tuřicích se všichni setkáváme a pokračujeme už společně. Dnešní úsek je o poznání živější než sobotní – hezky to teče a občas i šplouchá, takže si to všichni užíváme.

Obědváme u jezu v Otradovicích a říkáme si na tomto příhodném místě o bezpečnosti a zásadách chování u jezů. Zdejší jez je totiž z těch, u kterých musí vodák a plavec zpozornět – voda pod korunou se totiž i za nízkého stavu vaří a co chytne, to nepustí.

Obědváme a pokračujeme v plavbě. Asi po hodině a půl se slavnostně vléváme do Labe a vyloďujeme se v Toušni. Převlékáme se do suchého, nakládáme lodě a většina výpravy vyráží na vlak domů. ¨

Naše první letošní výprava se vydařila a potěšila nás i hojná účast – tak to má být!

Všechny fotky ZDE

zápis Landa

Rubriky
Bobří oddíl Piškoti Roverský kmen Zápisy Benjamínci

Skautský rok 2022/23 zahájen!

Celooddílové zahájení

Benjamínčí část