Autor: admin

Na naši první letošní Benjamínčí výpravu vyrážíme vlakem v pěkném počtu 15 Benjamínků a pět dospělých. Postupně vystřídáme tři vlaky – v Turnově přestupujeme z ČD na Arrivu a v Liberci na Länderbahn. Tam se k nám připojuje Riki s Anežkou a Bertíkem. Vystupujeme na zastávce Andělská Hora, odkud už jdeme po svých.

Cestu lemuje Nisa, která svou vůní a množstvím vody spíš než leden připomíná jaro. Sem tam nás míjí běžci a lidé venčící psy. Zanedlouho stoupáme na zříceninu hradu Hamrštejn, kde svačíme. Prolézáme torza hradních zdí a potom už sestupujeme dolů k řece, kterou překonáváme pomocí transbordéru s ručním pohonem. Je to dobrodružné, ale na druhém břehu jsme raz dva.

Pokračujeme po druhém břehu a koukáme, jestli nenajdeme nějakou stopu, kterou bychom mohli odlít. Máme s sebou totiž (už jako mnohokrát) sádru a výbavu na dělání odlitků. Štěstí nám ale nepřeje, protože půda je rozbahněná, takže by nám sádra nezaschla.

V rámci další zastávky na svačinu (kterou E.T. s Fíkem zahajují lehkou kolizí na kluzkém žebříku přes plot obory a následným elegantním pádem na zadek) si povídáme o skautském pozdravu a nacvičujeme podání levé ruky. Při té příležitosti si opakujeme, jak se kdo jmenuje. K našemu zděšení jsme totiž zjistili, že jsou mezi námi tací, kteří ani po dvou letech neznají jména ostatních Benjamínků (a co hůře, ani nás, vedoucích – ne, Landa opravdu není Budul ani Náprstek a už vůbec ne „paní učitelka“). Pobaveni a osvěženi pokračujeme v cestě.

Po pár kilometrech přicházíme na nádraží s nápisem Kryštofovo údolí, odkud máme jet domů. Před tím ale ještě pádíme dolů do vesnice, kde se nachází parádní dřevěný orloj. A protože se blíží celá, tak spěcháme, abychom ho viděli v akci. Přicházíme asi minutu před začátkem a pozorujeme pohyblivé dřevěné figurky a krásné vyřezávané ozdoby. Potom se jdeme podívat na nedaleký dřevěný Betlém a na sochu čůrajcího pejska (která je v lednu samozřejmě mimo provoz a na venčení si bude muset počkat do jara).

Potom jdeme na kopeček k malebnému dřevěnému kostelu, kam nakoukneme. Opět míříme nahoru k nádraží, ale protože máme ještě chvíli, tak stavíme domečky z přírodních materiálů.

V půl čtvrté nasedáme na vlak a přes Českou Lípu jedeme domů. Výprava to byla moc pěkná a i přes nezdar s odléváním stop jsme si ji všichni užili.

Všechny fotky z výpravy najdete TADY.

Zápis a fotky Landa

V 7 hodin se všichni setkáváme na hlavním nádraží a už při pohledu na náš slavnostní dress code je jasné, že tahle výprava nebude jen tak ledajaká – máme totiž namířeno do Stavovského divadla, na výstavu a do muzea!

Nasedáme do vlaku a vytopený vagón nám přijde vhod, protože je poměrně vlezlá zima. Do Prahy přijíždíme před devátou a po překonání Sherwoodu míříme pod vedením Náprstka do Betlémské kaple, kde je výstava betlémů. Za pokladnou nás vřele vítá pán pohádkově-svěrákovského vzezření a my se rozptylujeme po výstavních prostorách. Množství a rozmanitost vystavených betlémů je fascinující stejně jako jejich pojetí a materiály, z nichž jsou vyrobené – kromě tradičnějších dřevěných a papírových kousků jsou zde i takové unikáty jako betlém vyrobený z kopřiv. Výstavu protíná umělý potůček s dřevěným mlýnským kolem, které se otáčí a pohání velký louskáček na ořechy (ten má velký úspěch). Někteří si ve zdejším krámku kupují maličkosti s vánoční tematikou. Při odchodu jsme nominováni, abychom pro příští ročník také vlastnoručně vyrobili jeden výstavní kousek.

Po výstavě už míříme přímo ke Stavovskému divadlu, kde se setkáváme s Piškoty. Před vchodem ještě svačíme a jdeme se usadit do hlediště. Představení, které nás čeká, se jmenuje Vánoce v opeře a je průřezem vánočně laděných hudebních děl a básniček (kterým paní moderátorka říká próza) s doprovodným komentářem. O zpívanou část se stará soubor Dětská opera Praha a několik dalších účinkujících sólistů. Zajímavé je také varhanické okénko, během něhož se od profesionálního varhaníka dozvídáme zajímavosti o tomto velkém hudebním (ná)stroji.

Po představení se hrneme do šatny, jejíž provoz na pár okamžiků zcela ochromujeme. Vše ale dobře dopadne a po převlečení všech účastníků a nenápadném upozornění personálu, že už bychom opravdu měli jít, opravdu jdeme.

Loučíme se s Piškoty a míříme přes Karlův most na Kampu do Muzea Karla Zemana, jehož expozice je věnovaná filmovým efektům a trikům. Nejvíce nás asi zaujme létací stroj, potápěčský skafandr nebo fotokoutek, kde se lze vyfotit v letu na koni nad propastí. Expozice ale také obsahuje mnoho zajímavých příkladů toho, jak se Karel Zeman v době před digitálními efekty geniálně popasoval s řešením triků ve svých filmech.

Čas nás trochu tlačí, takže před muzeem obědváme a vyrážíme na vlak. Jdeme svižně, ale i tak musíme nakonec i popoběhnout a vlak stíháme tak tak. Uff. Dostat se přes davy turistů v centru je holt umění.

Domů přijíždíme před pátou, dáváme pokřik a rozchod. Výprava se vydařila a už se těšíme na naše další adventní podniky, kterými je Betlémské světlo a vánoční schůzka!