Na naši první letošní Benjamínčí výpravu vyrážíme vlakem v pěkném počtu 15 Benjamínků a pět dospělých. Postupně vystřídáme tři vlaky – v Turnově přestupujeme z ČD na Arrivu a v Liberci na Länderbahn. Tam se k nám připojuje Riki s Anežkou a Bertíkem. Vystupujeme na zastávce Andělská Hora, odkud už jdeme po svých.
Cestu lemuje Nisa, která svou vůní a množstvím vody spíš než leden připomíná jaro. Sem tam nás míjí běžci a lidé venčící psy. Zanedlouho stoupáme na zříceninu hradu Hamrštejn, kde svačíme. Prolézáme torza hradních zdí a potom už sestupujeme dolů k řece, kterou překonáváme pomocí transbordéru s ručním pohonem. Je to dobrodružné, ale na druhém břehu jsme raz dva.
Pokračujeme po druhém břehu a koukáme, jestli nenajdeme nějakou stopu, kterou bychom mohli odlít. Máme s sebou totiž (už jako mnohokrát) sádru a výbavu na dělání odlitků. Štěstí nám ale nepřeje, protože půda je rozbahněná, takže by nám sádra nezaschla.
V rámci další zastávky na svačinu (kterou E.T. s Fíkem zahajují lehkou kolizí na kluzkém žebříku přes plot obory a následným elegantním pádem na zadek) si povídáme o skautském pozdravu a nacvičujeme podání levé ruky. Při té příležitosti si opakujeme, jak se kdo jmenuje. K našemu zděšení jsme totiž zjistili, že jsou mezi námi tací, kteří ani po dvou letech neznají jména ostatních Benjamínků (a co hůře, ani nás, vedoucích – ne, Landa opravdu není Budul ani Náprstek a už vůbec ne „paní učitelka“). Pobaveni a osvěženi pokračujeme v cestě.
Po pár kilometrech přicházíme na nádraží s nápisem Kryštofovo údolí, odkud máme jet domů. Před tím ale ještě pádíme dolů do vesnice, kde se nachází parádní dřevěný orloj. A protože se blíží celá, tak spěcháme, abychom ho viděli v akci. Přicházíme asi minutu před začátkem a pozorujeme pohyblivé dřevěné figurky a krásné vyřezávané ozdoby. Potom se jdeme podívat na nedaleký dřevěný Betlém a na sochu čůrajcího pejska (která je v lednu samozřejmě mimo provoz a na venčení si bude muset počkat do jara).
Potom jdeme na kopeček k malebnému dřevěnému kostelu, kam nakoukneme. Opět míříme nahoru k nádraží, ale protože máme ještě chvíli, tak stavíme domečky z přírodních materiálů.
V půl čtvrté nasedáme na vlak a přes Českou Lípu jedeme domů. Výprava to byla moc pěkná a i přes nezdar s odléváním stop jsme si ji všichni užili.
Všechny fotky z výpravy najdete TADY.
Zápis a fotky Landa