V sobotu v půl osmé ráno se scházíme u loděnice a je nás celkem 19. Rozdělujeme se do tří aut, a kolem osmé vyrážíme směr vstříc naší horské výpravě na Erlebašku. Cesta hezky ubíhá a stavíme jen na skok v pekárně v Držkově, kde kupujeme čerstvé vánočky na nedělní snídani. Projíždíme Rokytnicí a stoupáme na Rezek, kde vystupujeme a Danča s Benjamínky jdou napřed. Štěpka, Katka a Landa s Rikim ještě sváží auta na parkoviště do Františkova a po chvíli se připojují ke zbytku.
Podzim nad Rezkem 
Les lemující cestu nad Rezkem nás zahrnuje krásami podzimu – barevnými listy stromů, nenápadně se plížící mlhou zahalující stráně na dohled. Za pochodu hrajeme vysokohorské hry „Na Yetiho“ a na lavinu. Na chvilku zastavujeme na rozcestí Vidlice a hrajeme tichou poštu (ne zrovna úspěšně, zpráva se nám v obou směrech jaksi ztrácí, budeme to muset trénovat). Potom už pokračujeme dále a čeká nás závěrečné stoupání pod Erlebašku. S přibývajícími metry začínají přibývat i náznaky zimy – všechno je pokryté jinovatkou a sem tam je dokonce i sníh. Na rozcestí Pod Dvoračkami si prohlížíme nově postavenou jednoduchou (ale designovou!) dřevěnou noclehárnu pro 7 lidí a stavíme minisněhuláka (viz foto).
První sněhulák sezóny 
Po chvilce už přicházíme k cíli naší cesty, chatě Erlebach. Většina z nás ji zná hlavně ze zimních výprav, a tak je pohled na chatu obklopenou podzimní přírodou zajímavý a nový. Odemykáme, zabydlujeme se a dáváme oběd. Piškoti a velký oddíl jsou venku, takže máme celou společenskou místnost pro sebe. Příjemným překvapením je zbrusu nová kuchyně, kde se mimo jiné nachází i dvě myčky – doslova revoluční změny!
Po pauze neleníme a vyrážíme opět ven, rozdělujeme se na tři skupinky a stavíme nouzové přístřešky – „base campy“. Po vyhodnocení následuje hra, kdy podle pískání na píšťalku hledáme schovaného Štěpku. Je zajímavé, že někdo jde poměrně na jistotu, ale část míří tak trochu zbrkle dočista opačným směrem (obzvláště naše známé „soutěživé typy“ Dobby a Davídek). Trvá to, ale nakonec téměř všichni zdroj pískání nachází.
Protože je nám všem trochu zima, vydáváme se směrem na Dvoračky, abychom se chůzí do kopce zahřáli. Čím výše jdeme, tím více fouká a poletuje sníh. U Dvoraček pozorujeme dva majestátní husky v kotcích a potom míříme zpět na chatu, abychom se usušili a zahřáli.
Po příchodu se u chaty už setkáváme i se zbytkem oddílu. Dáváme horský otázkáč a po něm vaříme těstoviny k večeři. Den zakončujeme všichni společnou zpívandou a po večerce hurá do postele.
V neděli ráno vstáváme lehce před sedmou a v pološeru běžíme ven na rozcvičku. Potom snídáme vánočku, děláme si čaj a lehce poklízíme. Zanedlouho už jsme připravení před chatou a vyrážíme na krátký výlet na Kotelní jámy. Oproti sobotě je dnes nádherné počasí a svítí sluníčko. Přesto je ale asi lehce pod nulou, protože všechno kolem nás je ojíněné. Po cestě zobeme zmrzlé borůvky, které chutnají jako borůvková zmrzlina a stoupáme k našemu cíli. Po necelých čtyřech kilometrech se před námi otevírá krásný pohled na strmé, lavinami obroušené stráně my na okamžik sundaváme batohy a dáváme si svačinu a skupinové foto.
Zmrzlá borůvka 
Borůvkové hody 
Cestou na Kotelní jámy 
Kotelní jámy 
Po návratu na Erlebašku si sedáme k venkovnímu stolu a obědváme. Sluníčko hezky hřeje a je to paráda. Velcí ještě zametají a vytírají vevnitř.
Po obědě pomalu vyrážíme na zpáteční cestu. Tentokrát jdeme do Františkova a máme dobrý čas, takže si můžeme dovolit časté zastávky s hrami (sbírání listů, land art…). Nad Františkovem stavíme na svačinu na krásné prosluněné louce, která přímo vybízí k válení sudů (což u některých vede k menší kinetóze, ze které se ale naštěstí brzy dostanou). Výhledy do kraje jsou opravdu nádherné a my se kocháme barevnými stromořadími pod námi. To už ale scházíme na parkoviště a vyrážíme na cestu zpět.
Výprava se vydařila a co je ještě lepší, nikdo nezlobil! Pro příště snad jen malý apel na rodiče, aby dětem místo rodinného balení kypřícího prášku (které jsme v jednom batůžku nalezli při hledání rukavic) raději přibalili náhradní podvlíkačky.
Danča, Katka a Landa