Rubrika: Zápisy Benjamínci

Naše jednodenní výprava odstartovala v neděli, kdy jsme se společně sešli v osm hodin ráno na loděnici. Bruslařská zavazadla jsme naložili ke Štěpkovi do auta a vyrazili přes řeku směr Podlázky.

Cestou jsme se pozastavili a na zahřátí si dali krátký slalom mezi stromy. Trasa vypadala na pohled jednodušší, než doopravdy byla. Závodili jsme všichni, ani vedoucí nezůstali pozadu.

Pokračovali jsme směr Michalovice. Nahoře na zřícenině Michalovické putny jsme si dali svačinku a zvýšil se nám počet účastníků, přidala se Smajlík. Probíhaly koulovačky ve velkém, zima nás od sněhu neodradila. Také byla snaha o to, zda se zvládneme všichni vejít nohama na dva kanály, tak aby opravdu nikdo nestál mimo. No, dalo to trochu práce, ale povedlo se! Naše cesta dále pokračovala přes Debř, kde se k nám připojil další pejsek, a to krásné štěňátko německého ovčáka Baron.

Další zastávka byla u hrobky rodiny Leitenbergerů u Josefova Dolu, kterým jsme procházeli. Trasu nám určovala řeka Jizera, od které jsme se po celou dobu téměř nevzdálili. Cílovým bodem pro nás byla louka pod Zvířeticemi, kde na nás čekala zamrzlá celá louka i s našimi bruslemi.

Probruslili jsme více než hodinu a půl. Kdo chtěl, mohl si zahrát hokej anebo se projet na ledním bobu. Ledu se nebáli ani naši pejsci. Po vydatném bruslařském výkonu jsme se posilnili buřtem a vydali se na nedalekou vlakovou zastávku u Bakova nad Jizerou a spokojení odfrčeli vláčkem domů.

Fotky z výpravy najdete zde.

Zapsala Borůvka

I v letošním roce jsme se o Adventu podívali do Prahy. Sešli jsme se brzy ráno na hlavním nádraží, odkud jsme vyrazili na jiné hlavní nádraží – tentokrát ale do hlavního města. Měli jsme toho spoustu před sebou.

V Praze jsme vlak ihned vyměnili za metro a na Vyšehradě jsme z něj vystoupili do pohádkově zasněžené vyšehradské krajiny. Prošli jsme Leopoldovou branou, kde jsme dostali od Brzdy pár celkem zajímavých informací, až k Rotundě svatého Martina, v jejíž fasádě jsme pro změnu objevili dělovou kouli z období pruské války.
Poté jsme již zamířili k místu, ze kterého skočil bájný Horymír na Šemíkovi, a poté na Slavín. Zde jsme zapálili svíčky u hrobů Antonína Benjamina Svojsíka a Josefa Rösslera-Ořovského.
Zimní počasí nás poté doprovodilo do Národního muzea, kde jsme se zahřáli a prohlédli jsme si nově zrekonstruovanou kopuli, expozici Zázraky evoluce a Dětské muzeum v Nové budově.
Poté jsme se přemístili na Výstavu betlémů v Betlémské kapli, kde jsme se sice museli proplétat davem lidí, ale odměnou za to nám byl pohled na osmičácký přírodní betlém, který jsme vyráběli a který je zde letos vystavený.

Než se nám podařilo se z muzea vymotat zpět před Betlémskou kapli, byl už pomalu čas na to, přemístit se k Laterně magice, kde nás čekal poslední bod Adventní výpravy. K Betlémské kapli se na nás ale ještě přišel podívat Fretka, který měl zrovna chvilku času při přemísťování se po Praze v rámci výpravy Bobřího oddílu. Pak už ale byl opravdu nejvyšší čas na přesun k Národnímu divadlu.
Představení Zázrak (s)tvoření bylo opravdu zázračné a nádherné – sklidilo velký úspěch jak u dětských, tak u dospělých diváků. Děti byly nakonec dokonce pozvány za herci na jeviště, kde si mohly hrát a dokonce si i něco vyrobit ze zbytků papíru, který zbyl na jevišti po představení.

Pak se ale čas už naklonil, předali jsme pár dříve odjíždějících či v Praze zůstávajících Benjamínků rodičům a prarodičům, a naopak jsme přibrali Simču, Sviště, Muha a Dáňu a vyrazili jsme na nádraží, kde se od nás odpojila i Katka, která zůstávala v Praze. Nasedli jsme do vlaku a byli jsme šťastní, že se nám výprava povedla a že jsme letos nemuseli na nádraží sprintovat.

Fotogalerie z výpravy zde.

Zapsala Katka.