V sobotu 28.02.2026 se s Benjamínky vydáváme na předjarní výpravu. První překvapení nás čeká hned na nádraží, kde zjišťujeme, že má náš spoj výluku. Nastupujeme tedy do přistaveného autobusu a vyjíždíme směr Mšeno – Cinibulkova stezka.
Naši výpravu začínáme pozorováním a poznáváním topografických značek – hlavně žluté naučné stezky. Ta nás doprovází celý den. Zhruba po pěti minutách cesty už někteří jedinci hlásí, že je čas na svačinu, a tak si pevně stanovujeme čas (10:00h přesně) a uzavíráme dohodu, že zastavíme, ať už budeme kdekoliv, a přesně na tom místě se nasvačíme. Na začátku stezky obdivujeme skalní útvary – třeba orangutana, navštěvujeme uměle vytesané jeskyně, které někteří jedinci pojmenují Peklo, vystoupáme kamenné schody a pozorujeme ptáky – vidíme krásné strakapoudy a dokonce vyplašíme sluku.
Odbíjí desátá hodina a je bezodkladný čas na svačinu – naštěstí jsme zrovna na slunném místě v lese a ne někde v kaluži. Najíme se a Benjamínci se snaží odpovědět na pár otázek o zvířecích stopách.
Ve skalním bludišti prolézáme chodbičkami a také zdoláváme příkrou skálu, kde se musíme dokonce přidržet řetězu. Skálu s malou pomocí perfektně zvládá i Benny.
Nastává čas oběda, po něm následuje rychlá běhací hra na téma přiřazování zvířat a jejich stop a potom se snažíme najít pochodové značky, které pro nás připravil Lískáč, který šel napřed. Kvůli počtu lidí a psů na stezce a možná i naší nepozornosti jich nacházíme jenom několik, ale alespoň máme prostor pro zlepšení.
Na rozcestí nad Mšenem sehrajeme ještě pár her a dokonce stihneme i odlít srnčí stopy, které si vystavíme v klubovně.
Po návratu do Mšena máme před odjezdem autobusu chvíli čas, a tak na hřišti soupeříme na překážkové dráze a na nedalekém pumptracku proběhne ještě jeden štafetový závod družstev, kterého se účastní i Benny.
Potom je už čas jít na autobus a vrátit se domů.
Na výpravě jsme ušli asi 11km.
Fotky z výpravy zde.
Zapsala: Katka