Stejně jako minulý rok se scházíme na mladoboleslavském letišti na našem tradičním podniku pouštění draků. Hlavním rozdílem oproti loňsko je ale to, že opravdu fouká vítr a draci létají jedna radost. Někteří rodiče s máme zůstávají po celou oddílovou a pouštějí s námi. Většinu času trávíme „volným létáním“ a každý postupně představuje svého draka a předvádí trik (například mávání křídly, střemhlavý let, autopilot…). Nakonec hrajeme hru „oběhni s drakem a vrať se“.
Rubriky
Vyšel Kim 1/38
Ve středu 7. 10. vyšlo první číslo již třicátého osmého ročníku našeho oddílového časopisu. Najdete ho zde:
Po týdenní pauze se opět scházíme na oddílovce a je nás téměř plný počet – 16 benjamínků! Vítáme novou členku Verču a protože je hezky, strávíme dnešní schůzku venku. Nejprve nám Danča na hřišti na Krásné louce čte o měsíci říjnu z knížky Skřítek Rozekvítek a rozdává nám deníčky, do kterých si budeme lepit a zaznamenávat věci a přírodní zajímavosti, se kterými jsme se v tom kterém měsíci setkali. Povídáme si o modřínu, kaštanech, o jelení říji… Potom si do deníčků lepíme obrázky s tematikou října, které potom na konci oddílovky vybarvujeme. Dáváme rychlého mrazíka a potom vyrážíme na procházku na druhý břeh směrem k čističce. Po cestě hrajeme hru s kolíčky na prádlo, při níž je cílem vyfasované dva kolíčky nepozorovaně připnout někomu na oblečení nebo na batoh. Při tom sbíráme různé přírodniny – hlavně květiny a kaštany. Po návratu k loděnici pomáháme s hrabáním trávy, kterou Štěpka posekal křovinořezem kolem klubovny.
Na sobotním srazu, který máme ve Vinci pod jezem, se nás schází docela poskrovnu – šest Benjamínků, Mary, Landa a Štěpka s Dančou a Aničkou. Pohodlně se tedy vejdeme na dvě pramice a nemusíme být vázaní na vlak. Danča s Mary se pro začátek ujímají kormidla a Štěpka s Landou svážejí auto s vlekem do Benátek, kde máme dnes naši plavbu končit a přespat. Setkáváme se na jezu v Krnsku, který přetahujeme (ostatně jako všechny jezy). Zanedlouho stavíme na svačinu a hrajeme hru se sbíráním tenisáků rozmístěných na cestě. V jednu chvíli nás míjí skupinka motorkářů (jedou po turistické značce) a jeden z nich kousek opodál vjede do prohlubně a předvádí nepříliš elegantní pád.
Jedeme dál, užíváme si hezkého počasí, pozorujeme přírodu kolem a někteří si máchají nohy v řece a chytají řasy. Přenášíme jez v Dražicích a prohlížíme se budovu Družstva Dražice od architekta Krohy. Na oběd vybíráme pěkné místo na louce a po jídle hrajeme „volšáky“ (dvě skupinky si musí postupně bez spadnutí na zem přehazovat míček a překonat vytyčenou trasu – komu míček spadne, musí začít odznovu).
Pauza na oběd
Když se začneme blížit k Benátkám, přivítá nás vzdálené dunění hudby z Loděnice – je tam zrovna festival, takže když proplouváme kolem pódia, upoutáme jak pozornost publika (ve většině případů evidentně od rána popíjejícího pivo), tak účinkující kapely Alžběta (jak později dohlédáváme). Za zvuku hitu „Zastavte motory“ a za lehkého znechucení Mary, která mezi fanynky vesnického metalu nepatří, míjíme areál a jedeme dál k benáteckému jezu. Nad korunou vyslyšíme hlavní poselství písně, „vypínáme rotaci“ a obhlížíme možnosti přetažení pramic. Je ale více vody, než ráno a oproti původnímu plánu končit až pod jezem, taháme lodě ven už tady a Štěpka přiváží auto s vlekem.
Nakládáme a pěšky se přesouváme do klubovny benátských skautů, kde dnes spíme. Zanedlouho po příchodu vynášíme věci z auta a zabydlujeme se v jedné z kluboven. Vybalujeme, sušíme mokré věci a Mary s Dančou se pouštějí do příprav večeře. Ostatní zatím prolézají celkem pěkné hřiště před klubovnou. Po večeři (těstoviny s rajčatovou omáčkou se sýrem, po kterých se mimořádně jen zapráší), dáváme otázkáč, myjeme nádobí a jdeme spát.
Druhý den ráno nás někteří nedočkavci budí už kus po šesté (i když budíček má být až v sedm). Dáváme tedy vydatnou rozcvičku, snídani, balíme, uklízíme a vyrážíme na start naší dnešní plavby, kterým jsou Kochánky. Danča s Mary opět vyrážejí napřed a Štěpka s Landou svážejí auto do cíle, Lázní Toušeň. Kvůli uzavírkám se to trochu protáhne, ale na místo setkání, do Tuřic, nakonec dorážíme skoro nastejno a rovnou dáváme svačinu. Dnešní úsek je pěkný, protože tu nejsou v podstatě žádné jezy a řeka docela hezky teče. Sem tam musíme tlačit pramice na mělčině, ale není to nic hrozného. V Otradovicích u jezu dáváme oběd a pokračujeme dále až na soutok s Labem, kde končíme. Taháme lodě a asi po půl hodině čekání na auto nakládáme a s perfektním načasováním vyrážíme směrem do Boleslavi.
Výprava se nám všem líbila a doufáme, že situace dovolí uspořádat ještě letos na podzim další akce, pokud možno s ještě větší účastí.
Výprava Velkého oddílu začíná netradičně na hlavním nádraží, kde chvíli čekáme než dorazí Fretka s Toyotou, oddílovou dodávkou, kam nakládáme barely. Činné pod vedením Budula a Náprstka pak nasedá na vlak a míří přes Kolín směr Choceň. Tam po silniční ose směřuje i dodávka s loděmi a barely. Jelikož cesta vlakem byla díky komplikacím o něco dobrodružnější, stejně jako bylo poté akční i večerní lesní putování po červené značce od nádraží, kdy musela skupina postupovat bez čelovky terénem, scházíme se až za tmy kolem 9. hodiny. Fretka spolu s Amazonkou a Žralokem mezitím objevili místo v lese na spaní, takže taháme pár metrů po příkrém svahu barely a ukládáme se ke spánku. Brzy je ticho a usínáme s obrysy korun stromů nad hlavami.
Ráno nás budí sluneční paprsky a vybíháme do kopce na rozcvičku. Na místě, kde je vyhlídka na Choceň, se protahujeme a blbneme na hrazdách. Než se stihneme nasnídat, překvapí nás skupina, která za námi ráno vyrážela z MB, a je nás tedy finální počet – 17 činného a 7 lidí z PK – jede s námi i Riki, pro někoho možná méně známý, ale rozhodně dlouholetý člen oddílu, takže bude o srandu postaráno. Kluci rychle vezou auta do Týniště nad Orlicí, kde budeme v neděli končit. Zbytek pak v čase, kdy na ně čekáme, hraje hry jako jsou Polaři a poté bodované na družiny Volšáky, poznávačku a otázky z kulturně-společenského spektra. Na vodu nasedáme celkem pozdě, ale Tichá Orlice krásně teče, tak to rychle utíká. Zanedlouho přirážíme ke břehu a chystáme oheň na opékání všeho, co kdo má k obědu. Družiny hrají Trojnožku a štafetově vysílají morseovku. Tu budeme muset dál procvičovat, hlavně, jak se správně vysílá. Je krásně teplo, pokračujeme tedy dál, řeka se klikatí a dokonce i rozdvojuje, což se stane fatálním pro poslední posádku, která se vydá druhým korytem, jež je podle kilometráže nesjízdné. Naštěstí se pak všichni shledáme a líčíme si zážitky. Končíme pak na louce, která je po obvodu krytá stromy. Převlékáme se do teplého, vaříme večeři, chystáme spaní a kdo chce, zůstává chvíli u ohně a povídá. Podezřele brzy je ticho asi proto, že se stmívá brzy a „děti nemají tablety“, jak kdosi pravil.
Ráno je chladno, tráva je mokrá. Místo rozcvičky se tak sluníme na prvních paprscích slunce. Chystáme se opět na vodu a poklízíme naše tábořiště. Na vodě nás opět čeká plno meandrů, klád a zas i jezů, u kterých je škoda, že nejsou sjízdné. Zastavujeme na chvíli pod vysokým břehem, abychom se trochu protáhli při hraní čísel. Pak už jen zastávka na oběd na poloostrůvku, kde si mnozí z nás užívají možná poslední přírodní koupání v řece. Končíme pak pod silničním mostem v Týništi, kde čistíme a nakládáme lodě. Většina pak odchází směr vlak a PK po silnici směřuje do MB, kde vykládá lodě. Končíme opět na nádraží, kde už čekají rodiče a kde se loučíme hlasitým áahoj.
