K naší listopadové jednodenní výpravě se scházíme v sobotu v 7:30 na hlavním nádraží zahaleném do podzimního mlžného oparu. Výpravy se účastní 13 Benjamínků a 3 dospělí. Nastupujeme do přistaveného vlaku a zabíráme si jeden oddíl vagonu jen pro sebe a tím šetříme uši spolucestujících, kterým oblíbený i když zakázaný popěvek „ My jsme v Turnově!!“ zpestří pouze naše vystupování. Zajímavostí zůstává, že většina jedinců při závěrečném otázkáči nevěděla, kde že jsme to přestupovali. Další přestup nás čeká v Železném Brodě a za chvíli již vystupujeme do prosluněného jasného počasí v Jesenném.
Připojujeme se na Palackého stezku a po chvíli chůze zastavujeme u náhonu k malé vodní elektrárně. Zde si povídáme o Františku Palackém a Katka nám jeho podobiznu ukazuje na tisícikoruně, kterou pohotově vytáhla z kapsy u kalhot. Poté se již obracíme k bájným hrdinům naší historie, kteří nás budou provázet po celou naši výpravu.
Benjamínci se rozdělují na tři slovanské kmeny a pod vedením praotce Čecha stoupají na horu Říp, aby se rozhlédli a rozhodli, kde se usadí. Každá skupinka pak na svém vyvoleném místě zakládá svou vesnici. Svahy našeho pomyslného Řípu byly poněkud strmější, než se čekalo a Mišula zakončil svůj sestup parádním parakotoulem.
Po vyhodnocení vesniček, se již chystáme k dalšímu pochodu, když někdo začne křičet, že v náhonu plave divná ještěrka. Po bližším ohledání zjišťujeme, že se nejedná o ještěrku ale o lasičku a že ani tak neplave, jako se spíš topí. Ke vší smůle se nachází u druhého břehu, než jsme my. Nakonec se nám ji podaří pomocí dlouhé větve přiblížit a vylovit, ale zvířátko již bohužel nejeví známky života… Škoda, že jsme ji neobjevili o chvilku dřív…
Při dalším zastavení se Benjamínci seznamují s Krokovými dcerami – s Libuší řeší zapeklitý sousedský spor o ořechy, Teta je učí rozmlouvat s duchy a Kazi zkouší, jaké znají stromy a byliny. Posledně jmenovaná málem utrpěla infarkt, když jí kdosi tvrdil, že ukazovaná šiška je z buku!!
Kolem Navarova začínají drobné rebelie, kdy už konečně budeme péct slibované buřty. Naštěstí záhy docházíme k T.O. Ztracenka, kde nám přítomní trampi kamarádi dovolují využít jejich ohniště a krize je tímto zažehnána. Paleček svůj opékaný rohlík dočista spálil a stálo nás velké úsilí ho přesvědčit, aby takto zuhelnatělé pečivo nekonzumoval. Po posilnění pokračujeme v další cestě.
Před Kozincem Benjamínci zhotovují pro Libuši kolébky, aby podle toho, zda se potopí či nikoliv, mohla věštit, jaké nás čekají doby. Kolébka jednoho z kmenů připomínala spíše fregatu, měla dokonce i stěžeň. Maxova kolébka byla zase špalek téměř ve velikosti skutečné kolébky, ale obětavý Náprstek ji donesl až k vodě, kde se ukázalo, že všechny kolébky plují, tudíž nás čekají blahobytné doby.
Dalším úkolem bylo následovat Libušina koně, který Benjamínky dovedl k Přemyslovi. Tento úkol všichni splnili a jako první Přemysla zahlédl Pavián, na což byl náležitě hrdý.
Pak jsme se již přesunuli do těsné blízkosti zastávky Plavy, kde se ještě Benjamínci stali na chvíli Bivojem – přenášeli kance a Šemíkem – soutěžili v mohutném skoku z místa.
Za chvíli nám již přijel zpáteční rychlík, kterým jsme dorazili zpět do zamlžené Boleslavi.
Všechny Náprstkovy fotky z výpravy naleznete pod tímto odkazem.
Zápis Danča
