Autor: admin

I v letošním roce jsme se o Adventu podívali do Prahy. Sešli jsme se brzy ráno na hlavním nádraží, odkud jsme vyrazili na jiné hlavní nádraží – tentokrát ale do hlavního města. Měli jsme toho spoustu před sebou.

V Praze jsme vlak ihned vyměnili za metro a na Vyšehradě jsme z něj vystoupili do pohádkově zasněžené vyšehradské krajiny. Prošli jsme Leopoldovou branou, kde jsme dostali od Brzdy pár celkem zajímavých informací, až k Rotundě svatého Martina, v jejíž fasádě jsme pro změnu objevili dělovou kouli z období pruské války.
Poté jsme již zamířili k místu, ze kterého skočil bájný Horymír na Šemíkovi, a poté na Slavín. Zde jsme zapálili svíčky u hrobů Antonína Benjamina Svojsíka a Josefa Rösslera-Ořovského.
Zimní počasí nás poté doprovodilo do Národního muzea, kde jsme se zahřáli a prohlédli jsme si nově zrekonstruovanou kopuli, expozici Zázraky evoluce a Dětské muzeum v Nové budově.
Poté jsme se přemístili na Výstavu betlémů v Betlémské kapli, kde jsme se sice museli proplétat davem lidí, ale odměnou za to nám byl pohled na osmičácký přírodní betlém, který jsme vyráběli a který je zde letos vystavený.

Než se nám podařilo se z muzea vymotat zpět před Betlémskou kapli, byl už pomalu čas na to, přemístit se k Laterně magice, kde nás čekal poslední bod Adventní výpravy. K Betlémské kapli se na nás ale ještě přišel podívat Fretka, který měl zrovna chvilku času při přemísťování se po Praze v rámci výpravy Bobřího oddílu. Pak už ale byl opravdu nejvyšší čas na přesun k Národnímu divadlu.
Představení Zázrak (s)tvoření bylo opravdu zázračné a nádherné – sklidilo velký úspěch jak u dětských, tak u dospělých diváků. Děti byly nakonec dokonce pozvány za herci na jeviště, kde si mohly hrát a dokonce si i něco vyrobit ze zbytků papíru, který zbyl na jevišti po představení.

Pak se ale čas už naklonil, předali jsme pár dříve odjíždějících či v Praze zůstávajících Benjamínků rodičům a prarodičům, a naopak jsme přibrali Simču, Sviště, Muha a Dáňu a vyrazili jsme na nádraží, kde se od nás odpojila i Katka, která zůstávala v Praze. Nasedli jsme do vlaku a byli jsme šťastní, že se nám výprava povedla a že jsme letos nemuseli na nádraží sprintovat.

Fotogalerie z výpravy zde.

Zapsala Katka.

Další benjamínčí výprava směřovala tentokráte do hor. 14. října jsme se v hojném počtu patnácti dětských a pěti dospělých účastníků sešli na netradičním místě – na autobusovém nádraží v Mladé Boleslavi.
Autobus do hor nám odjížděl v 7:50. Za dvě hodiny jsme již stáli na čerstvém horském vzduchu ve Špindlerově Mlýně, odkud jsme se vydali na naši pouť vzhůru směr Brádlerovy boudy. Sluníčko svítilo, bylo příjemné počasí, které se toho dne ale mělo ještě několikrát změnit, jenže to jsme v tu chvíli ještě netušili.
V místním marketu ještě rychle nakupujeme nedělní oběd a zhruba v půl jedenácté vyrážíme. Nejdříve na vyhlídku a ke špindleromlýnským Slunečním kamenům a poté se z nás stává stádo sobů putujících Labským dolem za potravou do výše položených míst. Hra na soby se záhy musí přerušit kvůli první zastávce na svačinu, která se koná za mírného mrholení na samém okraji města na romantickém místě hned u Labe.
Posvačinová cesta vede podél Labe a není nijak složitá, proto nám zbývá spousta sil na hru – tentokrát hrajeme na netopýra, kance a veverku. U soutoku Labe a Medvědího potoka začíná poprchávat. Mrholení se však záhy změní v silnější déšť, který čas od času přestane, aby za chvíli znovu začal a byl však mnohem silnější. A tak nám nezbývá nic jiného než (za občasných protestů některých zúčastněných) vytáhnout pláštěnky a vykonat protidešťová opatření.
Stále se ale počasí nelekáme a pokračujeme ve výstupu.
Zanedlouho již vidíme vrcholky Krkonoš a dokonce i Pančavský vodopád. Cestou potkáváme žlutou housenku štětconoše a poté se již kocháme výhledy. Obligátní návštěvu Labského vodopádu střídá také obligátní svačinka. Potom již po hřebenech směřujeme k cíli dnešního dne – k Brádlerovým boudám.
Zde se setkáváme s Piškoty, Kosodřevinou a také s večeří, o které již někteří dlouho mluvili, ba co víc, uzavírali dokonce sázky o to, co k večeři bude. Nakonec si dokonce můžeme vybrat mezi rajskou omáčkou s těstovinami a sekanou s bramborovou kaší.
Následuje večerní program, čtení, večerka a potom již všichni usínáme zaslouženým spánkem.
Po bezproblémové noci (pouze jedno spadnutí z postele) vstáváme v 7:00, oblékáme se a běžíme pozdravit sluníčko a dát si ranní rozcvičku. Snídani máme formou švédského stolu a po ní nám Terka, která má dnes svátek, rozdá lízátka. Potom je čas se sbalit a vydat se na zpáteční cestu.
Po vydatné snídani máme spoustu energie, a tak nám opětovný výstup na hřebeny pěkně utíká. Při něm zjišťujeme, že máme v oddíle spoustu pěveckých talentů, a také to, kteří youtoubeři tento rok frčí.
Najedou se ocitáme na hranici s Polskem, kde opět svačíme a někteří odvážlivci jdou vyzkoušet, jak to za hranicemi vypadá. Někteří musí stát frontu a jiní tvrdí, že je v Polsku větší teplo.
Cesta nám dobře ubíhá, míjíme Mužské kameny, kde si mnozí hrají na kamzíky a leckterým je takové teplo, že dokonce pojídají krkonošskou zmrzlinu (led).
Sestup do údolí doprovází čerstvý studený vítr, kvůli kterému se rozhodneme, že obědvat budeme v závětří, ale na místě, kam svítí sluníčko. Přípravu oběda ještě chvilku sluneční paprsky provází, ale vše se během pár minut mění a začíná dokonce sněžit. Počáteční nadšení z prvního sněhu vystřídají pocity zimy, a tak hrajeme pár zahřívacích her – oběhni a dones a střelba na cíl, v průběhu kterých svítí sluníčko.
Jenže to netrvá dlouho a začíná opět sněžit, a tak míříme dál do údolí. Ve Špindlerově Mlýně máme ještě chvilku čas, a tak pouštíme z jednoho z mostků lodičky z listů. Pěkné počasí se mění opět v déšť, a tak se na autobusové zastávce schováváme do čekárny. Zde si ještě povídáme o výpravě a pak již nasedáme do autobusu a míříme domů.
Na horské výpravě jsme celkem nachodili cca 24 kilometrů a všichni Benjamínci si zaslouží velkou pochvalu za to, jak vše velmi dobře zvládli!

Fotogalerie z výpravy zde.

Zapsala Katka.