I v letošním roce jsme se o Adventu podívali do Prahy. Sešli jsme se brzy ráno na hlavním nádraží, odkud jsme vyrazili na jiné hlavní nádraží – tentokrát ale do hlavního města. Měli jsme toho spoustu před sebou.
V Praze jsme vlak ihned vyměnili za metro a na Vyšehradě jsme z něj vystoupili do pohádkově zasněžené vyšehradské krajiny. Prošli jsme Leopoldovou branou, kde jsme dostali od Brzdy pár celkem zajímavých informací, až k Rotundě svatého Martina, v jejíž fasádě jsme pro změnu objevili dělovou kouli z období pruské války.
Poté jsme již zamířili k místu, ze kterého skočil bájný Horymír na Šemíkovi, a poté na Slavín. Zde jsme zapálili svíčky u hrobů Antonína Benjamina Svojsíka a Josefa Rösslera-Ořovského.
Zimní počasí nás poté doprovodilo do Národního muzea, kde jsme se zahřáli a prohlédli jsme si nově zrekonstruovanou kopuli, expozici Zázraky evoluce a Dětské muzeum v Nové budově.
Poté jsme se přemístili na Výstavu betlémů v Betlémské kapli, kde jsme se sice museli proplétat davem lidí, ale odměnou za to nám byl pohled na osmičácký přírodní betlém, který jsme vyráběli a který je zde letos vystavený.
Než se nám podařilo se z muzea vymotat zpět před Betlémskou kapli, byl už pomalu čas na to, přemístit se k Laterně magice, kde nás čekal poslední bod Adventní výpravy. K Betlémské kapli se na nás ale ještě přišel podívat Fretka, který měl zrovna chvilku času při přemísťování se po Praze v rámci výpravy Bobřího oddílu. Pak už ale byl opravdu nejvyšší čas na přesun k Národnímu divadlu.
Představení Zázrak (s)tvoření bylo opravdu zázračné a nádherné – sklidilo velký úspěch jak u dětských, tak u dospělých diváků. Děti byly nakonec dokonce pozvány za herci na jeviště, kde si mohly hrát a dokonce si i něco vyrobit ze zbytků papíru, který zbyl na jevišti po představení.
Pak se ale čas už naklonil, předali jsme pár dříve odjíždějících či v Praze zůstávajících Benjamínků rodičům a prarodičům, a naopak jsme přibrali Simču, Sviště, Muha a Dáňu a vyrazili jsme na nádraží, kde se od nás odpojila i Katka, která zůstávala v Praze. Nasedli jsme do vlaku a byli jsme šťastní, že se nám výprava povedla a že jsme letos nemuseli na nádraží sprintovat.
Zapsala Katka.