Jestli je nějaká výprava, na kterou se rok co rok těší jak děti, tak dospělí, je to právě včelařská výprava ke Štěpkovi a Danče na chalupu. Už počtvrté je posledním podnikem našeho skautského roku před táborem či expedicí.
Trochu netradičně se scházíme na autobusovém nádraží a jedeme busem do Mnichova Hradiště, kde zhruba půlhodinové čekání trávíme hraním pohybových a kreslících her.
Potom už nasedáme do druhého (mini)busu, který až do našeho příchodu zeje prázdnotou. Už si říkáme, jak jsme pěkně spoj vytížili a jak se povezeme až do Vápna sami, ale už o zastávku dále k nám přistupuje asi stejně velká skupinka pražských skautů. Pojem „vytížení spoje“ tím nabírá úplně nového rozměru!
Uháníme klikatou silničkou s výhledy na Ještěd a Bezděz a zanedlouho vystupujeme ve Vápně. Už na nás čeká Muhu a Áňa a společně si to štrádujeme dolů do údolí říčky Zábrdky, kde máme strávit víkend.
Po příchodu k chalupě rozjíždíme přípravy špízů k večeři. Kdo nekrájí a nenapichuje na špejle, staví dole pod chalupou přístřešky na spaní.
Po večeři si jako přípravu na zítřek u ohně čteme příběh o včelce samotářce a potom jdeme na kutě. Když uleháme, začíná trochu mrholit a usínáme za bubnování kapek na naše přístřešky.
Ráno nás budí intenzivní ptačí sbor a my zahajujeme náš den „vodníkem“, neboli koupáním v Zábrdce. Následuje snídaně v podobě vánočky a kakaa. Na dopolední program se rozdělujeme do skupinek a střídáme se u včelích úlů a v chalupě při odvíčkovávání pláství a práce s medometem. Třetím stanovištěm je včelařská stezka v údolí.
Po obědě rozjíždíme stavbu domečků pro Svatojánky a celé odpoledne pokračujeme ve stáčení medu.
K večeři společně připravujeme buřtguláš, který vaříme v kotlíku na ohni. Důkazem jeho kvalit je to, že se po něm jen zapráší. Večer dáváme zpívandu a čtení. S ubývajícími slunečními paprsky se do údolí vkrádá tma a mezi stromy se tu a tam začínají objevovat titěrná světélka svatojánských mušek. Působí to až magicky. Máme v plánu se po dvojicích jít podívat do nedalekého úvozu, kde světlušky bývají nejvíce. „Bojovka“ ale končí hned s návratem první dvojice, protože Paleček v lese spatřil podle vlastních slov „asi třímetrovou postavu“. Tímto svědectvím je zbytek osazenstva paralyzován a pod heslem „Kdo se bojí, nesmí do lesa“ už do lesa opravdu nikdo jít nechce. Jdeme tedy radši spát.
Nedělní ráno nás opět vítá ptačím zpěvem a k tomu i slunečními paprsky. Po vodníkovi snídáme rozpečené housky s čerstvým medem.
Po snídani hrajeme na prostranství pod chalupou hru včely sbírající sosáky nektar. Sběr jim znepříjemňuje varroáza, která je neúnavně nahání mezi květy. Následuje svačina v podobě melounu a cachtání v Zábrdce. Nacvičujeme taky balení věcí do batohu. Vrcholem programu je venkovní loutkové divadlo:
Po kultuře obědváme, balíme, uklízíme a Danča stáčí med do sklenic, které si potom rozdáváme, aby si každý z nás mohl doma vzpomenout na krásně strávený víkend ve Vápně!
Nakonec s batohy vyrážíme do Vápna, odkud autobusem odjíždíme domů.
Všechny fotografie z výpravy ZDE.
