Jaro je tu a my jako každoročně vyrážíme na pěší výpravu obdivovat jeho krásy.
Scházíme se v 8:10 na zastávce Mladá Boleslav město a je nás celkem 16 (Kačka s Klárkou přistupují na hlaváku). Nasedáme do motoráku a za chvíli už si to rozvážným tempem šineme zelenajícími se údolíčky, která zanedlouho střídají pole a pohledy na Vrátenskou horu a Bezděz. Vystupujeme ve Skramouši, dáváme nástup, vysvětlujeme pravidla hry “čísla”, kterou dnes celý den budeme hrát a vyrážíme po modré značce do Hloveckého údolí. Cesta je podle očekávání bahnitá, takže musíme dobře vážit kroky. Ti, které vážení kroků nebaví, mají brzy jarní vláhy plné boty.
Hloveckým údolím se klikatí Košátecký potok, jenž pramení ve Mšeně a je pravostranným přítokem Labe a my u něj hned zkraje naší cesty zastavujeme a povídáme si o tom, že potok vlivem sucha v posledních desetiletích na některých místech zcela vysychá a vody v něm je více jen zjara. Na místě, kde stojíme, je voda sice stojatá, ale i to má svá pozitiva, protože si v ní můžeme prohlédnout shluky žabích vajíček a říci si něco o tom, jak je pro žáby důležité najít podobnou tůňku nebo kaluž, aby se mohly rozmnožit.
Pokračujeme dál a hledáme jarní květiny, mnohé z nichž jsme si představovali na oddílovkách. Chvíli co chvíli zastavujeme u modřenců, plicníků a podbělů a cestu lemují nekonečné koberce poseté bílými kvítky sasanek.
Kus před Hloveckým viaduktem dáváme pauzu na svačinu, po níž jdeme dál a průběžně hrajeme čísla. U konce údolí zastavujeme u Hlovecké studánky a společnými silami (Amálka, Paleček, Šnek) předčítáme z informační cedule. Dozvídáme se o historii pramene a o jeho důležitosti pro obyvatele Mšena – dlouhou dobu byl i přes svou malou vydatnost jediným zdrojem pitné vody a lidé si sem chodili s putnami pro vodu. To, že je studánka a její okolí dnes v tak dobrém stavu, je zásluhou místního okrašlovacího spolku. Prohlížíme si tedy otvor ve skále, kde je studánka vyhloubená a fotíme se před ním. Následuje orientačně-terénní závod na jednotlivce.
Míjíme ještě mšenskou čistírnu odpadních vod, načež se Hlovecké údolí pozvolna začne rozevírat a kolem cesty se rozprostírají sady a zelenající se louky. Potom už vcházíme mezi první domy a jsme ve Mšeně. Máme ale dobrý čas, a tak pokračujeme po modré dál směrem k Františkově aleji, kde dáváme na lavičce s výhledem na Mšeno oběd.
Po obědě naše cesta klesá do CHKO Kokořínsko a pole a sady střídá les a pískovcové skalní věže. Několik kilometrů jdeme údolím, cesta je místy rozbahněná, ale po odbočce do postranního údolíčka, kterým opět stoupáme směrem ke Mšenu, se povrch zlepšuje. Dáváme nástup a zahajujeme oblíbenou výpravovou hru s prádelními kolíčky, která spočívá v tom nenechat si nikým na oblečení nebo batoh připnout kolíček a své kolíčky naopak umístit na ostatní. Všichni se náramně bavíme a vyhodnocení děláme u mšenského koupaliště. Klárka, které se v jeden moment na batohu sejde pěkná řádka zelených a modrých kolíčků je nazvána “Pávicí” – uvidíme, jestli se přezdívka ujme! Stavujeme se ještě na místním hřišti, kde dáváme volnou zábavu a potom opičí dráhu na čas.
Na náměstí si dáváme za odměnu zákusky z cukrárny, potom otázkáč na body a už míříme na nádraží, kde nasedáme do vlaku směrem domů.
Výprava se opravdu vydařila a i když předpověď strašila deštěm, bylo hezky a my si mohli naplno užít jarní přírodu.
Zapsal Landa