Březnové Piškotí stránky visí tam, kde Piškotí stránky obvykle visívají.
Dočtete se především o Panskautských hrách, o únorových oddílovkách a nechybí samozřejmě program na aktuální měsíc.
Březnové Piškotí stránky visí tam, kde Piškotí stránky obvykle visívají.
Dočtete se především o Panskautských hrách, o únorových oddílovkách a nechybí samozřejmě program na aktuální měsíc.
Dodatečně doplňujeme zápis ze třetího ročníku naší sáňkařské výpravy do Smržovky, která se uskutečnila v sobotu 18.2. 2023. Omluvte absenci doprovodných fotografií – vysoké srážkové úhrny zcela zabránily použití fotoaparátu.
Jako v minulých letech jedeme na sáňkařskou výpravu vlakem. Sáňky, boby a ježdíky nakládáme ke Štěpkovi do auta a nasedáme do vlaku směrem Tanvald. Po cestě lehce prší – předpověď nelhala. V Tanvaldu přesedáme na osobák do Smržovky, odkud už po svých jdeme na Černou Studnici. Déšť nabírá na síle a my oblékáme pláštěnky a ponča. Štěpka nám vyváží sáňky o něco výš, až ke startu smržovské sportovní sáňkařské dráhy (po níž ale samozřejmě nejdeme!). O kus dál pod stromy svačíme a potom už míříme na vrchol Černé Studnice. Dnes opravdu platí to, že neexistuje špatné počasí, ale pouze špatně oblečený turista – i přes vydatný déšť jsme většinou v suchu (i když pekáče, které se plní vodou, působí poněkud neobvykle).
Sáňkařská dráha je i přes nepřízeň počasí v dobrém stavu – už odshora to pěkně jede a povrch je hlavně v horní pasáži pěkně urolbovaný. Dokonce i finiš podél sjezdovky lyžařského vleku se ještě dá obstojně jet, takže jsme všichni spokojeni a někteří si konec trati ještě několikrát sjíždějí.
Dole nakládáme vybavení do auta a pěkně na čas se přesouváme na nádraží. Cíl výpravy, tedy sjezd Černé Studnice, byl splněn, a myslím, že jsme si ji i přes déšť náležitě užili. Odneslo to jen několik pláštěnek, které byly pro sáňkařský sport příliš dlouhé a děti si na ně šlapaly.
Za poměrně hojné účasti se v půl osmé scházíme na hlavním nádraží a nasedáme do vlaku směr Turnov. Je nás celkem přes dvacet, připojili se k nám i Muhu, Háďa a Kláďa, aby doprovodili své benjamínčí sourozence. Počasí je podle očekávání větrné a jaro v nedohlednu. Po cestě koukáme z okénka na hnědě zbarvenou Jizeru, která se místy tak tak drží v korytě. Venku sněží a my zanedlouho vystupujeme v Březině, kde začíná naše trasa. Chvíli trávíme pod střechou místní zastávky a Danča ukazuje, jak s pomocí buzoly zorientovat mapu.
Zorientování mapy však u některých vede spíš k lehké dezorientaci, protože neváhají a vyrážejí na docela opačnou stranu, než potřebujeme. Musíme tedy jejich směr trochu zkorigovat a společně míříme směrem ke skalám.
Jakmile mineme poslední stavení, u něhož je volně se pasoucí ovce, vcházíme do lesa a všechno kolem je pokryté vrstvou čerstvého sněhu – obzvlášť zasněžené borůvčí vypadá přímo pohádkově. Po pár kilometrech svačíme a zkoušíme volat Bublovi, abychom mu společně popřáli k narozeninám, ale nebere to, takže přání odkládáme na později.
Z Příhrazů stoupáme na vyhlídku Staré Hrady, kde dáváme společné foto. Výhledy jsou i přes zataženou oblohu docela ucházející.
Zanedlouho stavíme znovu a tentokrát se už úspěšně dovoláváme Bublovi a posíláme mu na lyžařskou dovolenou k narozeninám náš pokřik a hlasité „Áááhoj!“.
Naším dalším průběžným cílem je Krásná vyhlídka, kde dáváme obědovou pauzu a setkáváme se se Štěpkou, který dorazil i s Jasíkem. Protože máme velkou časovou rezervu, vyrážíme ještě na Mužský. Cesta je to pěkná – kolem nás všude sady a výhledy do Českého ráje.
Na skalnatém vrcholku chvíli pozorujeme panoramata, ale docela fouká a pomalu se k nám sune bílý sněhový mrak, takže už za hustého sněžení sestupujeme dolů a Štěpka nám ještě u informační cedule povídá o sopečném původu kopce a taky o tom, že se zde v 19. století odehrálo několik bitev Prusko-Rakouských válek.
Máme namířeno k Drábským světničkám a po cestě využíváme čerstvé sněhové nadílky a průběžně probíhá koulovací bitva. U Studeného průchodu dáváme štafetový běhací závod. Potom už postupně klesáme směrem k Březině a na louce před vsí kolektivně stavíme sněhuláčí rodinku!
Ještě před odjezdem dáváme hru, při níž opět po družstvech probíháme tunelem pod dálnicí a dáváme si zvukové signály. Potom už hezky na čas přicházíme na nádraží a nasedáme do pěkně vyhřátého vlaku.
Výprava se vydařila a myslím, že byla takovou pěknou tečkou za našimi letošními zimními podniky. Další akce, které nás čekají, už doufejme budou v jarním duchu.
Všechny fotky z výpravy naleznete ZDE (opravený link 🙂 )
Landa
Vyšel březnový Kim s výsledky Panskautských her!