Po více jak dvou měsících koronavirové izolace se konečně scházíme a účast je parádní – je nás 15! Vítáme mezi námi novou členku Adélku, dceru Bublina a vnučku vedoucího našeho oddílu Bubly – rodinná tradice se nezapře! Po nástupu se přesouváme na druhý břeh Jizery a u cesty k čističce si sedáme do kruhu a každý povídá o tom, co se mu (ne)líbilo na tom být dva měsíce doma. Většině se líbilo to, že mohli trávit více času se sourozenci a rodiči. Co se naopak všeobecně nelíbilo, bylo nekonečné dělání úkolů do školy. Po povídání rozjíždíme první hru – rozdělujeme se na dvě skupiny a soutěžíme v tom, jaké se dříve podaří vyměnit dvě skupinky lidí stojící na březích imaginární řeky. Je to štafeta a k přesunu slouží každému, kdo je zrovna na řadě, dvě podložky z kartonu. Je to hodně vyrovnané a jsme svědky různých taktik, někdo jde vyloženě na jistotu, krůček po krůčku, a někdo se přesouvá dlouhými skoky. Potom ve stejných týmech hrajeme hru na zjišťování písmenek zašifrovaných pomocí číslic. Šifrou je zpráva, podle níž má družstvo vymyslet a napsat 20 slov na M. Tým pod vedením Ondry kromě slov typu „MAMINKA“ a „MÉĎA“ zaperlil i sofistikovaným novotvarem „MIKROPROCENZORY“.
Poté se na druhou půlku oddílovky odebíráme po louce k památníku Františka Viceny, kde rozjíždíme Land Art – dvojice mají čtvrt hodiny na to vytvořit co nejoriginálnější umělecké dílo za použití přírodního materiálu. Trochu to sice odnesla populace zdejších lopuchů, ale vznikají krásné výtvory – skalní brána, kočka, krab, domeček a další.