Na naši jednodenní výpravu k Máchovu jezeru se scházíme ve čtvrt na devět na hlavním nádraží a je nás celkem jedenáct. Nasedáme do rychlíku směr Rumburk a naší cílovou stanicí jsou Doksy. Vlak je poloprázdný, takže si všichni sedáme hezky pohromadě a Danča nám čte pověsti, které se vážou k Doksům a okolí. (O Daliborovi z Myšína, O založení Máchova jezera, o Mlynáři…). Také si rozdáváme „bingo“ kartičky se symboly různých přírodnin, které máme během celé výpravy hledat (např. ptačí pírko, březová kůra, borovicová šiška…). Ve čtení jedné z pověstí ještě pokračujeme po příjezdu na nádraží do Doks.
Potom už vyrážíme přes most přes trať a dále po červené značce směrem na Staré splavy. Dalekohledem pozorujeme pěkně vypasaný páreček divokých hus procházející se na trávníku u jednoho z hotelů na břehu. Kocháme se také hejnem kosů, které nám poletuje nad hlavami a nakonec se usadí v koruně nedalekého stromu. Rozjíždíme čísla a další tradiční výpravové hry, prolézáme rozdvojeným kmenem stromu u odbočky na žlutou značku dáváme rychlou svačinu (rychlou proto, že cedulka v přístřešku nám nekompromisně přikazuje, že stanoviště „slouží ke KRÁTKODOBÉMU odpočinku návštěvníků stezky“). Procházíme uličkami Starých splavů, prohlížíme si novou dřevěnou instalaci, v níž jsou vyřezány názvy všech filmů, které se zde natáčely a na plážičce u hráze zkoumáme tloušťku ledu. Celá hladina je zamrzlá, ale led má asi jen 2cm, takže to rozhodně není na bruslení nebo chození po něm.
Pokračujeme směrem na Borný, a hrajeme hru na klíšťata – každý začíná se dvěma dřevěnými prádelními kolíčky a musí je nepozorovaně připnout někomu na batoh nebo bundu. Je to legrace a zapojují se úplně všichni. Někde na úrovni autokempu Borný trochu měníme náš plán obejít celý Mácháč, protože nejdeme tak rychle, jak jsme odhadovali a místo toho se otáčíme a míříme na vrch Šroubený. Všude je mlha, ale i tak jsou výhledy z něj pěkné – okolní stromy a kopce jsou zahalené v mlze a z vyhlídky Havraní skála jsou vidět Staré splavy. Ze Šroubeného scházíme opět dolů k plážičce, kde hrajeme eskymáckou hru zvanou sněžní hadi. Potom svačíme a pomalu jdeme stejnou cestou směrem do Doks. Zpáteční vlak stíháme s pěknou časovou rezervou a ještě se chvíli hřejeme se v čekárně. Výprava se vydařila a i přes poněkud mlhavé a pošmourné počasí jsme si ji užili!
