Na naši letošní vánoční výpravu se scházíme v sobotu v 7 hodin na hlavním nádraží a je nás devět – sedm Benjamínků, Mary a Landa. Cílem naší cesty je Olomouc a čekají nás tedy asi tři a půl hodiny cesty vlakem – hned zkraje tedy stojí za zmínku, že tahle výprava je jednou z nejvýpravnějších vánočních výprav, kterou náš oddíl (včetně velkého) ve své novodobé historii podnikl! Loučíme se s rodiči a nasedáme do vlaku směřujícího do Kolína. Jede to pěkně a my jako tradičně vytahujeme svačiny. Po necelé hodině vystupujeme v Kolíně, kde nějakou dobu čekáme na náš další vlak.
Čekáme v Kolíně
Ten přijíždí krásně na čas, je to pěkný nový Leo Express, a my se pohodlně usazujeme na svá místa. Koukáme z okna, jak se kolem nás rychle míhá krajina – chvilku svítí sluníčko, místy zase vjíždíme do husté mlhy, počasí je tak trochu aprílové. Za Ústí nad Orlicí je dokonce čerstvě napadaný sníh. Čas si krátíme kreslením a hraním Černého Petra. Do Olomouce přijíždíme s mírným zpožděním někdy okolo půl jedenácté, zbytečně se nezdržujeme a vyrážíme ke klubovně olomouckých skautů u Kláštěrního Hradiska, kde máme spát. Cesta to není dlouhá, ale naše batůžky se docela pronesou, takže jdeme spíše pomaleji (ale jistě). U klubovny na nás už čeká náš olomoucký bratr Pařez, předává nám klíče a dává instruktáž k pobytu v klubovně. U klubovny zjišťujeme, že Mára někde po cestě vytrousil svůj spacák, který nesl od nádraží v ruce. Nedá se nic dělat a Landa jde proběhnout naši cestu, aby ho našel, ale bohužel se vrací s nepořízenou. Někdo si spacák ležící v prosinci na zemi asi interpretoval jako dobrý skutek. Holt si musíme příště dávat větší pozor na věci a nikde nic nezapomínat. Ostatní zatím obědvají a zabydlují se. Klubovna je, jak nám při úvodní instruktáži řekl Pařez, oproti té naší tak trochu „punková“, ale je tu teplo a čisto, takže nám nic nechybí. Po obědě vyrážíme, tentokrát už nalehko, jen s malými batůžky, do centra.
Klubovna 
Cesta podél Moravy 
Kláštěrní hradisko
Jdeme podél řeky Moravy k pravoslavnému chrámu sv. Gorazda a procházíme olomouckými uličkami plnými lidí proudících na adventní trhy. Abychom po spacáku neztratili ještě něco (nebo někoho!), držíme se za ruce a rozrážíme davy. Jde nám to jedna báseň. Na Horním náměstí pod morovým sloupem máme sraz se Žralokem a s Amazonkou, kteří se k nám až do neděle připojují, z čehož máme všichni velkou radost. Společně míříme na výstaviště Flora, kde se konají vánoční trhy a další doprovodný program. Před vchodem ještě chvilku krmíme dvě malé lamy v ohrádce, ale jelikož začíná poprchávat, zalézáme dovnitř do Flory. Procházíme kolem stánků s nejrůznějšími vánočními ozdobami a výrobky a míříme do patra, kde se nacházejí různé kreativní dílny. Tady trávíme minimálně dvě hodiny a pro každého je tu něco – vyrábíme vánoční přáníčka pomocí linorytu, podle šablon děláme obrázky z barevného písku, kluci staví z lega, kterého je tu obrovská hromada… Je to fajn a příjemné překvapení. Na pódiu vystupují žáci olomouckých ZUŠ a zpívají a hrají koledy. Moc se nám odsud nechce, ale venku už neprší a začíná se pomalu smrákat, takže musíme vyrazit.
Někteří si ještě kupují drobnosti na památku. V klubovně jsme docela rychle, kluci pomáhají nosit dřevo a topit v kamnech a holky s Mary začínají vařit večeři – špagety s boloňskou omáčkou a se sýrem. Děláme si pohodičku a společně večeříme (někteří dávají i přes naléhání přednost suchým špagetám, ale nám, velkým, je jasné, že jestli dotyční v oddíle vydrží, naučí se jíst všechna jídla – vždyť i jeden z našich starších odchovanců pocházející z rodu zarytých odpůrců luštěnin po dvou táborech přišel na chuť čočce a hrachové polévce! Po večeři myjeme nádobí a rozjíždíme hraní na kytaru a zpívání. Jsme z toho všeho cestování a zážitků ale docela utahaní a navíc začíná být pozdě, takže jdeme pomalu na kutě.
Zpívanda v klubovně 
Ráno se vstáváme kousek po sedmé (někteří už straší v šest, po našem důrazném „pssst!“ si dají říct a ještě na chvilku zaberou). Vylézáme ze spacáků, a běžíme ven na rozcvičku. Amazonka se Žralokem zatím vaří čaj a my jdeme hned po návratu snídat. Potom uklízíme klubovnu a balíme. V 9 hodin jsme už se všemi věcmi opět na cestě do centra. Tentokrát máme v plánu navštívit Pevnost poznání – vědecko-popularizační muzeum Univerzity Palackého s interaktivními expozicemi pro děti věnovanými různým přírodním vědám. Po cestě docela prší, ale v muzeu je naštěstí šatna, kde si věšíme bundy a všechno nám během naší návštěvy úspěšně schne. Nejprve jdeme na promítání krátkého filmu o vodě a ledu na Zemi a potom nás čekají dvě expozice – Světlo a tma a Živá voda. Je to zajímavé a u některých exponátů jsou navíc studenti UPOL, kteří nám poutavě vyprávějí. Obzvlášť nás všechny zaujaly 3D tiskárny, u kterých jsme v přímém přenosu mohli sledovat, jak vznikají různé figurky zvířat nebo modely molekul. Čas se ale krátí a my musíme vyrazit, abychom stihli vlak. Před muzeem dáváme oběd a přesouváme se na nádraží, kde máme sraz s Pařezem, děkujeme mu a vracíme klíče. Vlak stíháme podle plánu, a usazujeme se na svých místech. Zpáteční cesta ubíhá docela rychle, v Kolíně opět přesedáme na jiný vlak (tentokrát, abychom to měli co nejpestřejší, jedeme s Arrivou čerstvě modernizovanou soupravou). Přesně v půl páté přijíždíme opět do Mladé Boleslavi, kde už na nás čekají rodiče, loučíme se a vyrážíme domů.
Doufám, že se všem výprava líbila, nám se totiž líbila moc. Cestování na výpravu takhle daleko je v rámci jednoho víkendu sice trochu náročnější, ale myslím, že to opravdu stálo za to. Poznali jsme nová místa, vyzkoušeli nové věci a navíc jsme měli možnost nasát trochu té pohodové olomoucké vánoční atmosféry a odpočinout si od našeho blikajícího boleslavského Las Vegas 🙂
Pevnost poznání 
Kreslení ve vlaku 
Kreslení ve vlaku 
Kreslení ve vlaku