Sraz máme tentokrát na mladoboleslavském letišti, schází se nás celkem 10 a vybalujeme draky. Plány nám trochu kazí to, že skoro nefouká vítr, a tak nezbývá, než draky rozběhnout. Počasí se holt objednat nedá, ale aspoň nám hezky svítí sluníčko. Po chvilce ale přeci jen začne aspoň trochu foukat, takže se slavnostně vznese dokonce náš vlastnoručně vyrobený drak Orlík! V druhé části schůzky děláme závod drakovodičů, ve kterém je cílem udržet draka co nejdéle ve vzduchu a uběhnout s ním vyznačenou trasu. Všichni jsou dobří a parádními výkony nás všechny příjemně překvapují naši nejmenší!
V pátek máme sraz v 17:00 u loděnice, nakládáme lodě a společně s velkým oddílem vyrážíme busem do Mimoně. Benjamínků jede pět a k tomu asi 15 velkých. Spíme v klubovně mimoňských skautů. Večeříme a před večerkou ještě hrajeme hru „co se změnilo v místnosti“. V noci je pěkné horko, protože hned vedle místnosti, kde spíme, je naplno roztopený kotel na uhlí. Mimoňáci nám evidentně chtěli dopřát dostatek tepla! Ráno vstáváme kus po sedmé, dáváme rozcvičku a vyrážíme na Ploučnici. Vykládáme lodě na Borečku a Štěpka s Bublou jedou odvézt auto a bus do cíle naší plavby. My mezitím hrajeme tradiční oddílové hry – Invalidku a „Volšáky“. Zaháníme tím ranní chlad a čekání nám rychle ubíhá. Přijíždí Bubla a Štěpka a hurá na vodu – je to paráda, sluníčko svítí, pěkně to teče a my pozorujeme nádhernou podzimní přírodu plnou barevných stromů. Podzimní přírodu poznáváme i hodně zblízka a na vlastní kůži – Ploučnice je typická tím, že je v ní občas spadlý strom nebo že je skoro celá, až na úzký pruh uprostřed koryta zarostlá keři. Úspěšně se prodíráme houštím, co chvilku se musíme sklonit, abychom podjeli kmen a sem tam je nutné překážky dokonce přenést. Plavbu klikatící se řekou si ale všichni užíváme a kolem poledne stavíme na oběd – opékáme buřty, a hrajeme hry na břehu. Poté pokračujeme v plavbě a do Brenné, která je cílem naší cesty, doplouváme kolem páté. Nakládáme a jedeme do Mimoně. Tam večeře a poměrně brzká večerka – všichni jsme příjemně utahaní z pádlování. Ráno dáváme akční běhací rozcvičku na prostranství u klubovny a po balení věcí a úklidu odjíždíme do Brniště, kde navštěvujeme stezku se sochami vytesanými do kamene. Spolu s velkými hrajeme v lese probíhací hru na jednotlivce a PK chytá. Potom se ještě zastavujeme v místním ekocentru a učíme se podle listů poznávat stromy – jde nám to pěkně a pro zopakování je to přínosté i pro některé starší členy. Potom už nasedáme do autobusu a vyrážíme do MB, kam přijíždíme kolem poledne.
Výprava se vydařila a my si naplno užili jeden z posledních prosluněných víkendů. Doufám, že nás příště pojede víc, protože všichni Benjamínci krásně pádlovali a byli šikovní (a hodní)!
Tentokrát se nás schází jen několik, protože většina osazenstva má školu v přírodě. Nám to ale nevadí a využíváme volnou klubovnu k vyrábění létacího draka, jehož letecké schopnosti se chystáme za týden otestovat!
Počasí je dnes tak trochu aprílové, takže trávíme většinu oddílovky v naší nové klubovně. Ještě před tím ale zahajujeme krátkou venkovní hrou na dva týmy. Velitelé musí provést svou skupinku vyznačenou trasou jen pomocí slovních pokynů – všichni ze skupinky přitom mají zavázané oči. Je to docela náročné, ale všichni se nakonec s trochou pomoci dostanou do cíle. Potom už míříme do klubovny, vyhlašujeme výsledky závodů na kolech z minula a bodování za září a potom trávíme zbytek schůzky výrobou zvířátek z kaštanů a špejlí. Kaštany nám o víkendu pomáhali sbírat někteří Piškoti na Štvanici v Praze, když se čekalo na vyhlášení výsledků závodu Tři jezy – díky! Na konci oddílovky si na volném stole děláme výstavku našich výtvorů a každý svůj výrobek představuje – sešlo se nám několik žiraf, pejsků, dva ježci a dokonce i skřítek nebo housenka. K tomu pár činek a ježek v kleci – nádhera! Zbylé kaštany si vzal Štěpka na usušení na půdu, abychom je mohli v zimě vzít na výpravu za zvířátky.
