O posledním březnovém víkendu se celá Osmička sešla, aby tradičně odemkla svou domácí řeku. Přijeli i Bubla s Romčusem a tak jsme mohli všichni Bublovi popřát, jak se tak říká, k významnému životnímu jubileu. V sobotu večer se jako obvykle vařilo, v neděli pak Bobří oddíl odjel pracovat na patronátním území na Chlumu, zatímco Kosodřevina, Piškoti i Benjamínci pokračovali v plavbě po Jizeře až do Březiny.
První benjamínčí výprava v novém roce nás zavedla na hory. Setkáváme se před půl devátou v celkem hojném počtu dvanácti lidí na hlavním nádraží v Mladé Boleslavi.
Po krátkém představení naší výpravy se loučíme s rodiči a sourozenci a nasedáme do rychlíku, který nás zaveze do Tanvaldu.
Zde přestupujeme. V čase, který potřebujeme vyplnit před odjezdem vlaku do Harrachova, čteme první část povídky Výstup na Eiger od Oty Pavla, která nás bude provázet naším horským putováním.
Potom ještě zjišťujeme pár informací o Tanvaldu a nasedáme do osobního vlaku směr Harrachov. Cesta za okny rychle ubíhá a krajina se nám postupně odívá do zimních šatů. Vystupujeme do zimní pohádky.
Po seznámení se s mapou a turistickým značením se vydáváme po červené turistické značce. Prošlapáváme si stezku sněhem, který nám krásně křupe pod nohama.
Dorážíme do centra Harrachova a odtud potom k Mumlavskému vodopádu, kde se setkáváme s Bambulí a Keckou, které nám šly naproti. Potom nás cesta vede k Rýžovišti, odkud začínáme náš poslední výstup a mírné klesání k Rybínovým boudám na Studenově.
Na dohled od chaty bobujeme ostošest, po námi vyježděné dráze to frčí pěkně. Když se už do nás dá zima, vyrážíme na chalupu.
Tentokrát s sebou nemáme karimatky ani spacáky – spíme na postelích, což nám umožnilo jít nalehko. Svlékáme a sušíme mokré oblečení, povlékáme postele a vaříme večeři a čaj. Loučíme se s Brzdou, který odjíždí do divadla.
Po večeři přijíždí Elda a taky dáváme otázkáč, následovaný společnými hrami s Bobřím oddílem a Kosodřevinou.
Rozdělujeme se do týmů napříč oddíly. První hra spočívá v navléknutí jednoho ze členů týmu do co nejvíce vrstev oblečení. Ve druhé hře jde o spouštění kousku čokolády zavěšeného na provázku na hůlce do spoluhráčovy pusy. „Spouštěč“ i „kousač“ jsou zaslepeni a nemůžou používat ruce. Zbytek týmu je naviguje. Třetí hrou je pak miniturnaj v cinkačce. Potom jsou už benjamínci unavení a jdou spát. Bobří oddíl a Kosodřevina ještě dávají jejich otázkáč.
Druhý den ráno statečně vybíháme na rozcvičku. Kdo chce, může na sněžníka. Kdo se necítí na sněžníka, může se alespoň projít bos po sněhu, což statečně splní Maruška a dostává za to cenné body do hodnocení.
Posnídáme výborný perník od Roziny maminky a vánočku. Sbalíme se, uklidíme pokoje a čteme zbytek povídky. Bambule a Elda nám pomáhají s nácvikem šesti základních uzlů.
Po obědě se oblékáme, opouštíme chalupu a vydáváme se do zimní pohádky směr autobusové nádraží v Harrachově. Cestou dolů bobujeme, ale po sypkém sněhu nám to moc nejede. Až na úplný závěr našeho putování nacházíme vhodný kopec. Závodíme v tom, kdo dojede nejdál a vítězí Lola, která na svém ježdíku doslova létá.
Autobus nás přivítá příjemným teplem a už míříme směr Boleslav. Přijíždíme sice kvůli sněhu s dvacetiminutovým zpožděním, ale o to více jsme očekáváni rodiči. O víkendové výpravě jsme nachodili celkem 12 km a ještě mnohem více jsme jich nabobovali.
V neděli 08.12.2024 se scházíme v 8.15 na hlavním nádraží v Mladé Boleslavi, abychom společně s Piškoty vyrazili do adventního Železného Brodu.
Cesta rychlíkem nám rychle ubíhá, v Mnichově Hradišti k nám přistupuje Maruška a v Turnově Kůzle, Brzda a Elda.
Za necelou hodinku už vystupujeme v zasněženém Brodě a vydáváme se pod vedením Sviště na cestu k železnobrodskému Muzeu skleněných betlémů. Zde se rozdělujeme na tři skupiny – na družinu Racků, Žraloků a holčičí družinu tvořenou mixem Bobřic a Chobotek. Do každé skupiny jsou rovnoměrně přidáni Benjamínci.
Potom se postupně po jednotlivých skupinách střídáme v prozkoumávání železnobrodských zajímavostí.
Jedna skupina míří do Muzea skleněných betlémů, kde si nejen prohlížíme vystavené betlémy a posloucháme vyprávění paní majitelky, ale navlékáme si zde i náramky a náhrdelníky ze skleněných korálků.
Druhá skupina zavítá na Běliště, chalupu z roku 1807, ve které se zrovna koná vánoční jarmark.
Třetí skupina prochází památkovou rezervací Trávníky – starobylou čtvrtí s historickými roubenými chalupami a jinými památkami lidové architektury. Všechny družiny se na jednotlivých stanovištích po čtyřiceti minutách střídají.
Obědváme na Bělišti a poté se vydáváme po žluté turistické značce směr Malá Skála. Cestou se koulujeme a stavíme minisněhuláčky. Také slavíme Patajovy narozeniny jeho vyválením ve sněhu, když už ho nemůžeme hodit do vody :D.
Po půl páté dorazíme na maloskalské nádraží, dáváme otázkáč a jsme celkem rádi, když přijede vlak, protože má spousta z nás promočené boty i oblečení a začíná nám být zima. Cestou přestupujeme v Turnově, kde nás opouští i Kůzle a Brzda s Eldou, Maruška tentokrát vystupuje v Bakově. Na hlavním nádraží v Mladé Boleslavi proběhnou oddílové pokřiky a my se vydáváme na cestu domů.
Piškoti a Benjamíni prožili druhý prosincový víkend v adventním duchu. Na dalovickém hradišti zařídili nadílku zvířátkům, postavili sněhuláky ze směsi sněhu a bahna a vlastníma rukama zhotovili slavnostní večeři (včetně řepánků z cukrovky nalezené na poli – ani bulva nazmar!)
V neděli nasedli na vlak a dojeli do Železného Brodu, kde v dílničce plné skleněných korálků vytvořili mnohé výrobky z tohoto ušlechtilého materiálu.
Do muzea na Bělišti se pak došli podívat na vánoční trhy, podél Jizery doputovali na Malou Skálu a vrátili se domů.
Před časem se nám ozvali skauti a skautky z 5. oddílu z Úštěka, zda by mohli na své výpravě přenocovat u nás v klubovně. Poněvadž jsme na stejný termín chystali pro Piškoty a Benjamíny „městskou“ hru o boleslavských pověstech, slovo dalo slovo a celé jsme to sehráli společně!
Děkujeme úštěckým za pomoc při organizaci a konkrétně Klackovi za spoustu pěkných fotek. Taky díky Moteylovi, jehož Čert důstojně sehrál roli tajemného černého psa (šlo mu to, protože je to černý pes). Stejně jako úštěčtí, i my doufáme, že to nebyla poslední společná akce!