Další benjamínčí výprava směřovala tentokráte do hor. 14. října jsme se v hojném počtu patnácti dětských a pěti dospělých účastníků sešli na netradičním místě – na autobusovém nádraží v Mladé Boleslavi.
Autobus do hor nám odjížděl v 7:50. Za dvě hodiny jsme již stáli na čerstvém horském vzduchu ve Špindlerově Mlýně, odkud jsme se vydali na naši pouť vzhůru směr Brádlerovy boudy. Sluníčko svítilo, bylo příjemné počasí, které se toho dne ale mělo ještě několikrát změnit, jenže to jsme v tu chvíli ještě netušili.
V místním marketu ještě rychle nakupujeme nedělní oběd a zhruba v půl jedenácté vyrážíme. Nejdříve na vyhlídku a ke špindleromlýnským Slunečním kamenům a poté se z nás stává stádo sobů putujících Labským dolem za potravou do výše položených míst. Hra na soby se záhy musí přerušit kvůli první zastávce na svačinu, která se koná za mírného mrholení na samém okraji města na romantickém místě hned u Labe.
Posvačinová cesta vede podél Labe a není nijak složitá, proto nám zbývá spousta sil na hru – tentokrát hrajeme na netopýra, kance a veverku. U soutoku Labe a Medvědího potoka začíná poprchávat. Mrholení se však záhy změní v silnější déšť, který čas od času přestane, aby za chvíli znovu začal a byl však mnohem silnější. A tak nám nezbývá nic jiného než (za občasných protestů některých zúčastněných) vytáhnout pláštěnky a vykonat protidešťová opatření.
Stále se ale počasí nelekáme a pokračujeme ve výstupu.
Zanedlouho již vidíme vrcholky Krkonoš a dokonce i Pančavský vodopád. Cestou potkáváme žlutou housenku štětconoše a poté se již kocháme výhledy. Obligátní návštěvu Labského vodopádu střídá také obligátní svačinka. Potom již po hřebenech směřujeme k cíli dnešního dne – k Brádlerovým boudám.
Zde se setkáváme s Piškoty, Kosodřevinou a také s večeří, o které již někteří dlouho mluvili, ba co víc, uzavírali dokonce sázky o to, co k večeři bude. Nakonec si dokonce můžeme vybrat mezi rajskou omáčkou s těstovinami a sekanou s bramborovou kaší.
Následuje večerní program, čtení, večerka a potom již všichni usínáme zaslouženým spánkem.
Po bezproblémové noci (pouze jedno spadnutí z postele) vstáváme v 7:00, oblékáme se a běžíme pozdravit sluníčko a dát si ranní rozcvičku. Snídani máme formou švédského stolu a po ní nám Terka, která má dnes svátek, rozdá lízátka. Potom je čas se sbalit a vydat se na zpáteční cestu.
Po vydatné snídani máme spoustu energie, a tak nám opětovný výstup na hřebeny pěkně utíká. Při něm zjišťujeme, že máme v oddíle spoustu pěveckých talentů, a také to, kteří youtoubeři tento rok frčí.
Najedou se ocitáme na hranici s Polskem, kde opět svačíme a někteří odvážlivci jdou vyzkoušet, jak to za hranicemi vypadá. Někteří musí stát frontu a jiní tvrdí, že je v Polsku větší teplo.
Cesta nám dobře ubíhá, míjíme Mužské kameny, kde si mnozí hrají na kamzíky a leckterým je takové teplo, že dokonce pojídají krkonošskou zmrzlinu (led).
Sestup do údolí doprovází čerstvý studený vítr, kvůli kterému se rozhodneme, že obědvat budeme v závětří, ale na místě, kam svítí sluníčko. Přípravu oběda ještě chvilku sluneční paprsky provází, ale vše se během pár minut mění a začíná dokonce sněžit. Počáteční nadšení z prvního sněhu vystřídají pocity zimy, a tak hrajeme pár zahřívacích her – oběhni a dones a střelba na cíl, v průběhu kterých svítí sluníčko.
Jenže to netrvá dlouho a začíná opět sněžit, a tak míříme dál do údolí. Ve Špindlerově Mlýně máme ještě chvilku čas, a tak pouštíme z jednoho z mostků lodičky z listů. Pěkné počasí se mění opět v déšť, a tak se na autobusové zastávce schováváme do čekárny. Zde si ještě povídáme o výpravě a pak již nasedáme do autobusu a míříme domů.
Na horské výpravě jsme celkem nachodili cca 24 kilometrů a všichni Benjamínci si zaslouží velkou pochvalu za to, jak vše velmi dobře zvládli!
Zapsala Katka.