V sobotu ráno se jako obvykle scházíme na hlavním nádraží v Mladé Boleslavi, dnes s koly a helmami, které nám Brzda nakládá do dodávky a veze je směr Česká Lípa. My spolu s Amazonkou, Borůvkou a Kubou nastupujeme do vlaku a odjíždíme týmž směrem.
Cesta rychle ubíhá, na hlavním nádraží v České Lípě k nám přistupuje Danča se svým bráchou Jirkou a pak to již netrvá dlouho a vystupujeme na zastávce Česká Lípa – Střelnice. Vyložíme kola, zapneme helmy, proklepeme svaly a vydáváme se za našim dnešním dobrodružstvím. Čeká na nás cyklostezka, která se jmenuje Varhany a která vede stále do mírného kopce až do Kamenického Šenova k Panské skále.
První zastávka na naší cestě nás čeká zanedlouho na okraji města v místě vhodném pro vyzkoušení našich cyklistických dovedností a také pro menší odpočinek a zkrocení prvního hladu. Vyzkoušeli jsme si Šnekovu oblíbenou disciplínu (dle které dostal i svou přezdívku) – co nejpomalejší jízdu ve vymezeném úseku.
Cyklostezka vede krásnou krajinou mezi stromy a loukami, párkrát se po cestě zastavujeme a občerstvujeme se, hrajeme Popletu v kleci, a dokonce si můžeme u studánky doplnit vodu i opláchnout zpocené obličeje.
Po necelých třech hodinách dorážíme k cíli naší cesty – na Panskou skálu.
Zde obědváme, jíme nanuka a odevzdáváme Míšu do dobrých rukou ne krále Miroslava, ale jeho rodičů.
Prohlédneme si a zdoláme Panskou skálu a zjišťujeme, že máme ještě relativně dost času. Padá návrh, že bychom po cestě zpátky mohli navštívit muzeum hasičů. Za chvíli před ním tedy zastavujeme, ale je zavřeno. Snažíme se dovolat na uvedená telefonní čísla, ale je nám sděleno, že se zrovna hraje hokej a že máme smůlu – nikdo nám teď prostě muzeum neotevře.
To nás ale neodradí, protože Borůvka má v záloze ještě pár her, a tak hrajeme invalidku, cukr-káva-limonáda a čísla. Moc nás to baví, nakonec se zapojují i vedoucí. Hry nás ale bavily až tak moc, že zjišťujeme, že už opravdu musíme jet, jinak nestihneme vlak.
Poslední úsek cesty je opravdu rychlý, řada z nás láme vlastní rychlostní rekordy. Po příjezdu k dodávce už je tak tak pozdě, že musíme shodit helmy a kola rychle položit do trávy a nechat na Brzdovi, Štěpkovi a Danče, aby je pak naložili sami. Mezitím rychle sprintujeme na zastávku – vlak je již ve stanici. Nakonec ale vše stíháme, nastupujeme, dokonce si ve vlaku i sedáme a v klidu dojíždíme do Mladé Boleslavi.
Celkem jsme na výpravě ujeli krásných 36 km a snad kromě Muhuova odřeného kolene se nikomu naštěstí nic nestalo.
Fotogalerie z výpravy je dostupná zde.