K výpravě se scházíme na hlavním nádraží, kde nakládáme do dodávky věci na vodu a batohy, abychom se co nejlépe vešli do vlaků, které nás dopraví do Ústí nad Labem – Střekova. Odtud přecházíme po cyklostezce vedoucí podél Labe pod hrad Střekov k Masarykovu zdymadlu. Cestou nám Moteyl, co by zasloužilý ústecký rodák, ukazuje, kde byla dříve loděnice vodních skautů. Tento oddíl ale nebyl po revoluci znovu obnoven, proto v Ústí v současné době působí pouze skauti suchozemští. U zdymadla zastavujeme a vysvětlujeme si, k čemu celé vodní dílo slouží, jak funguje a jak jím budeme proplouvat. Pak již jen krátká zastávka v Malířském koutku – malebná náves s původními hrázděnými domky, odkud je krásný výhled na hrad Střekov, který dříve hojně využívali malíři – a jsme na místě dnešního vyplutí. Svačíme, přebalujeme a převlékáme se na vodu, rozdělujeme posádky a pak již konečně vyplouváme…
Zastavujeme na parkovišti pro plavidla čekající na proplavení zdymadlem. Zde uvedené telefonní číslo nás spojí s obsluhou plavebních komor. Přestože máme dopředu potvrzené povolení k proplutí, pán o nás neví, není na nás připraven, a proto musíme čekat cca 20 min, než napustí plavební komoru. Tohoto času využíváme k obhlídce velké nákladní lodi Beatrice kotvící na protějším břehu a tipujeme, kolik může takový kolos vážit.
Ale to už se začíná otvírat horní brána plavební komory a zelená na semaforu nám říká, že můžeme vplout dovnitř. Velká vrata se za námi opět zavírají a naše 4 pramičky s napětím očekávají, co se bude dít. Komora se začíná vypouštět a my na jejích kamenných zdech sledujeme, jak přibývá mokré plochy zdiva, tj. jak hluboko klesáme. Plavčíci tento moment prožívají různě, někdo si přijde jak Jonáš v břiše velryby, někdo očekává příšeru z Loch Ness, jiný, že nás spláchne mohutný proud, starším jedincům dokonce proplutí komory evokuje kremační zařízení! Naštěstí se ale žádná z obav nevyplnila, vrata na spodní části komory se spolu se zeleným signálem na semaforu také otvírají a my s úlevou a mnohohlasným pokřikem „Děkujeme!“ opouštíme mohutné zdi komory a vyplouváme do volného proudu Labe.
Proplouváme Ústím a před Neštěmicemi vyhlížíme Dančinu maminku, která by nám měla přijít zamávat. Shledáváme se s ní i s jezevčicí Amy u bývalého přívozu Neštěmice-Svádov, kde přistáváme a za neutuchajícího radostného Aminčina štěkotu obědváme. Po krátkém ráchání pokračujeme v plavbě, pramičky si udržují větší či menší rozestupy dle aktuální výkonnosti jejich poháněčů. Pro zpestření plavby rozpoutáváme boj se 4 tenisáky, kdo nějaký ukořistí, snaží se ho umístit do lodi sousední posádky a ta se zase snaží vyhnout zásahu, ale přitom ukořistit míč, aby mohla také zaútočit. A tak se pod neustálou palbou dostáváme až k děčínskému silničnímu mostu, kde se nachází kemp, v kterém budeme dnes nocovat.
Brzda odjíždí vlakem zpět do Ústí, aby přivezl dodávku s našimi věcmi, Katka s Fretkou jdou nakoupit proviant na večeři a neděli. Benjamínci zatím absolvují běhací otázkáč, z kterého vyplyne, že si někteří myslí, že plujeme po Vltavě a kempujeme v Jičíně, a dokonce že jsme dopoledne proplouvali hydrantem. Vše si vysvětlíme a po uvedení nesprávných odpovědí na pravou míru přejdeme k nácviku volšáků. Některému týmu se daří lépe, jinému hůře, stále máme v hodech a chytání velké rezervy. Po příjezdu Brzdy stavíme stany a přístřešky, vaříme večeři a pak již všichni uondáni zážitky a sluníčkem uléháme k spánku.
Ráno nás i přes včerejší upozornění, že kdo bude ráno hlučet, bude náležitě potrestán, budí ještě před budíčkem tradiční ševelení některých stanů, které se dokonce promění až v hlasité mňoukání!!! Vybíháme tedy na rozcvičku zpestřenou dvojitým výběhem schodů na silniční most, kde se nám otevírá krásný pohled na děčínský zámek a Pastýřskou stěnu. Po snídani nastává balení, Brzda s Eldou sváží dodávku do Bad Schandau, našeho dnešního cíle. My ostatní vyplouváme, Brzda s Eldou se k nám opět přidávají za Prostředním Žlebem, kam dorazili vlakem. Sice o jednu zastávku přejeli, protože nestihli dát včas znamení k zastavení vlaku, a tak se kus museli proběhnout zpět, ale jak jsme později zjistili, měli velké štěstí, protože cca půl hodiny po té, co dorazili, vjel na koleje ve Žlebu odbržděný traktor a vyřadil trať na 2 hod. z provozu.
Pokračujeme plavbou labským kaňonem, kdy se po obou stranách zdvihají skalní masivy a my nad každým flíčkem spekulujeme, jestli to není horolezec. Za Dolním Žlebem zastavujeme na oběd, který si někteří gurmáni doplňují všude okolo planě rostoucí pažitkou. Většina benjamínků propadá sběračské vášni a plní si čepičky škebličkami, ale nemáme již mnoho času nazbyt, a tak záhy pokračujeme v plavbě. V Hřensku opouštíme definitivně naši vlast a dostáváme se do Německa. Předtím to bylo trochu sporné, protože od Dolního Žlebu prochází hranice řekou. Obáváme se trochu časové tísně, a tak se všichni opíráme do pádel, pramičky letí po proudu, že s takovýmto nasazením bychom hravě dojeli až do Drážďan.
Poté co nám historický výletní výtah na pravém břehu napoví, že už jsme v Bad Schandau, zpomalujeme a necháváme se pohoupat vlnami, které vytváří projíždějící čluny a výletní lodě. Přistáváme kousek od nádraží a ještě nám zbývá dostatek času na vodní hrátky, pozorování projíždějících parníků a v neposlední řadě na umytí a naložení pramic. Pak již nastupujeme do vlaku, kde nám paní průvodčí ukazuje traktor, který způsobil výluku na trati. Bez dalších překážek se vracíme zpět do Boleslavi plni zážitků z plavby krásným labským údolím.
Zapsala Danča.
Fotky z výpravy naleznete zde.