Tak jako již každý rok nás v březnu tradičně čekalo odemykání Jizery. Věci s sebou si připravujeme na čtvrteční schůzce, a tak se v pátek vpodvečer scházíme na hlavním nádraží a společně s Piškoty vyrážíme směr Turnov, kde jsme se máme setkat s ostatními oddíly a přespat v tamní skautské klubovně.
Cesta vlakem nám ubíhá rychle a zanedlouho jsme již kráčíme setmělým Turnovem směr ostrov na Jizeře. Díky Motejlovi se můžeme zabydlet hned ve čtyřech klubovnách, každý oddíl ve své. Chystáme si věci na spaní, navečeříme se z vlastních zásob a venku ještě hrajeme různé hry – nejdříve pod vedením Amazonky a potom i s ostatními oddíly. Pak přichází na řadu večerní hygiena, krátká zpívanda v klubovně (zahráli nám Landa a Brzda), a potom se již mnohým chce spát tak moc, že je ihned po zhasnutí slyšet tiché a klidné oddychování spících Benjamínků.
Ráno vstáváme celkem časně, protože máme před sebou dlouhý den. Nejdříve nás ale čeká neodmyslitelná rozcvička pod vedením Brzdy a na jeho padesát dřepů do minuty ještě dlouho bolestivě vzpomínáme. Snídáme vánočku a čaj a chystáme se na vodu. Odcházíme opět společně s Piškoty na turnovské nádraží a cestou si chystáme odemykací řeč, kterou vymyslela Kůzle. Vlakem pak odjíždíme na Malou Skálu, kde na nás již čekají lodě.
Rozdělujeme se do posádek napříč všemi oddíly tak, aby na pramicích byli namíchaní zástupci Bobřího oddílu, Kosodřeviny, Piškotů i Benjamínků. Podobně namíchané jsou i posádky na kánoích. Ještě před samotným splouváním musí být ale Jizera odemknuta. Po oddílech a družinách pronášíme odemykací řeči a Jizeře přejeme jen to dobré. Za Benjamínky mohla do vody ponořit odemykací klíč Terezka.
A pak už můžeme vyjet. Hned na Malé Skále nás čeká nejzábavnější část – jez. Nikdo se necvaknul, a tak můžeme plout vesele dál. Cestou musíme obléknout pláštěnky, protože začíná pršet.
Kolem jedné hodiny zastavujeme na oběd a na lesní cestě chystáme oheň na opékání buřtů. Dřevo je celkem mokré, ale i přesto zvládneme oheň rozdělat. Pak s umaštěnými pusami a prsty zase vesele uháníme směr Turnov.
Odpoledne se rozdělujeme do piškotích družin a dostáváme od Jany určitý obnos peněz a úkol dojít si nakoupit suroviny, z nichž pak musíme uvařit večeři a ráno i snídani. Skoro všechny družiny vaří těstoviny a všechny večeře jsou celkem vydařené a chutné. Večer nás bohužel musí opustit Amazonka. Opět hrajeme hry s ostatními oddíly, poté následuje společná zpívanda, při které již někteří usínají, a večerka.
Ráno jsme jako první oddíl po budíčku nastoupení na rozcvičku (konečně se nám povedlo v rychlosti porazit i Bobří oddíl!). Po snídani trénujeme poznávání jarních květin a hrajeme hry. Nakonec společně s Bobřím oddílem a Kosodřevinou nasedáme do lodí a vyrážíme směrem k dnešnímu cíli – k Březině. Piškoti se od nás oddělují a dnešní etapu absolvují pěšky.
Nedělní počasí je bohužel o trochu horší než sobotní a je nám podstatně větší zima. Proto se po cestě zahříváme čajem a běháním – hlavně při přenášení jezů.
Nakonec ale zdárně dorazíme do Březiny, kde nás Fretka pustí do svého auta, ve kterém nám zapne naplno topení. Za chvilku rozmrzáme a je nám fajn. Krize je ale definitivně zažehnána poté, co nám Fretka každému rozdá jednu zbylou sušenku.
Převlékáme se a odcházíme společně s Maru, Smajlíkem, Bambulí a Katkou na vlak do Březiny a jedeme domů. Za sebou máme zhruba 25 km na vodě a dva dny plné zážitků.
Zapsala Katka
Odkaz na fotogalerii zde.