Rubriky
Zápisy Benjamínci

Výstup na Matterhorn (17.–18. 2.)

Naše početná horolezecká skupina vystupuje po příjemné cestě vlakem na Harrachovském nádraží. Horské město nás vítá mírným deštěm a tak první chvíle trávíme plněním úkolů ve dřevěném přístřešku. Benjamínci zaznamenávají do svých map dnešní trasu na Rybínovy boudy a po pár minutách vyrážíme ztichlým lesem vstříc výstupu na nedobytnou horu Matterhorn.

Každému z dětí se na zádech houpá barevný ježdík, který v prostředí téměř jarního lesa bez jediného kousku sněhu vypadá až úsměvně. Lesní cesta nás dovede na okraj Harrachova, kde u fotbalového hřiště narážíme na první a na dlouhou dobu poslední známky bílé peřiny.


Na tomto místě také krátce svačíme a hrajme hru Sněhová bouře. Pomocí předem domluveného zvuku či slova se týmy musí co nejrychleji najít, všichni ale mají zavázané oči.


Následující cesta přes Harrachov a následně k Mumlavskému vodopádu je zcela standardní. Mumlavu necháváme rychle za sebou, protože i během ponurých dnů jako je tento, se lávka přes řeku hemží turisty. Šedá oblaka nám rychle mizí před očima a my vstupujeme do tmavého lesa. Na větvích smrků jsou vidět malé kapky, pozůstatky nedávného deště, zem je sice stále hnědá, ale v některým místech se už začíná pomalu zelenat.

Na vhodném místě zastavujeme a čeká nás výroba horolezeckých žebříků, které nám pomohou ve výstupu na vrchol, stejně jako pomáhali a pomáhají horolezcům dodnes. Oba týmy splňují předepsané parametry, oba žebříky přečkávají náročné zatěžkávací zkoušky. Bravo! To jsme po pravdě nečekali.


Po pár minutách dorážíme na Rýžoviště, pojmenovaném nikoli podle známé hospodářské plodiny, ale podle historie spojené s rýžováním vzácných rud. (Ano, i tyto zajímavé informace se Benjamínci na výpravách dozvědí :D) Před námi je dlouhé stoupání, a tak před jeho zahájením musíme stejně jako naší historičtí předchůdci umístit iniciály naší výpravy co nejvýše to půjde. Každý tým volí trochu odlišnou taktiku, ale ve výsledku se oba kolíky dostávají do nevídaných výšin.


Zdolání následujícího kopce už některým z nás jde hůře. Náročné stoupání ještě navíc ztěžuje nemalá sněhová pokrývka, která se na tomto úbočí drží zuby nehty. I přes namáhavou chůzi ji ale vidíme moc rádi a někteří z nás již tuší, že nám dalšího dne přijde vhod. Na rozcestí Studenec doráží jednotlivé skupinky v různých časových odstupech. Někdo je vyčerpaný více, někdo méně, ale vidina přibližujícího se cíle všechny žene dál. Po pár metrech klesání tedy dorážíme těsně nad chatu, kde strávíme dnešní noc.

Dobrou náladu, která začíná ve skupině panovat, ještě umocní výhled na louku nad chatou. Stín několika vysokých smrků zde zachoval menší sněhové pole jako stvořené pro vzrušující ježdění plné rychlosti a adrenalinu. Děti na nic nečekají a radostně začínají jezdit, po půl hodině se k několika jízdám nechají přemluvit i vedoucí. Během skotačení na nás dokonce několikrát nesměle vykoukne i pomalu zapadající sluníčko. S jeho západem začíná rychle padat šero i chlad. Celá výprava, jejíž značná část je doslova na ždímání, se tedy přesouvá do teplé a útulné chaty.


Večer trávíme přípravou jídla, hrajme hry a několik odvážlivců vyráží splnit noční výzvu.

Slunečné nedělní ráno zahajujeme jak jinak, než zevrubnou Fretkovou rozcvičkou, která určitě probudí i ty, kteří by ještě nebyli o začátku nového dne zcela přesvědčeni. Po ní následuje výborná snídaně, připravená s mateřskou láskou (máme buchtu a bábovku).

Rychle balíme a následuje finální příprava na zdolání vrcholu. Malí horalové si musí osvojit stavbu přechodného tábora a naučit se vázání na jistící lano. Snažíme se být trpěliví a vše Benjamínkům názorně ukázat. Stavba stanu totiž vyžaduje nejen nutnou dávku zručnosti, ale i správnou komunikaci a spolupráci v týmu. Na konci dopoledne tak děti dokáží s občasnými radami proměnit změť hliníkových tyčí a žlutočerné tkaniny v kostru vnitřního stanu. To považujeme za úspěch. Na druhém stanovišti se učí vázat dračí uzel do ok silnějšího společného lana, které je zachrání v případě pádu ze skalní římsy (naštěstí římsy a hluboké propasti v tomto případě existují jen v dětské představivosti). Ke kýženému Matterhornu vyrážíme asi hodinu před časem oběda. Naposledy máváme chatě. Nyní už není návratu.

Sníh, vítr a šlehání větví (žádné drama, svítí sluníčko nebojte). Dvě pomalu postupující skupinky se šinou tmavým lesem. Každý další krok je vždy těžší, nohy se boří do sněhu na nevyzpytatelných místech. Síly nám docházejí. Když v tom najednou – Matterhorn! V dálce se ve slunci třpytí poslední skalní věž, kterou musíme zdolat. Jakoby z nás spadla tíha batohů (odkládáme je dole 😀 ) a do žil nám najednou proudí nová energie. Už jsme blízko. Opatrně překonáváme poslední překážky a jsme tam. Matterhorn je pokořen.

Nemůže chybět vrcholové foto a zanedlouho už pomalu sestupujeme. Nechceme, aby nás potkal stejný osud jako historickou skupinu, která pokořila Matterhorn skutečný. Dole na dřevěném stolku vybalujeme zásoby a každý se s chutí pouští do vydatného oběda. Jsme spokojení.

Cestu dolů provází mnoho sněhových úseků, a tak jsme za pár okamžiků dole u lyžařského vleku. Zastavujeme se. Nyní už naší skupinu nečeká žádný sníh či bahno. Je čas vytáhnout z batohů zásobní kalhoty a převlíknout každého z kalhot mokrých, které se opět dají ždímat. Mise je úspěšná, za hodinku všichni v pořádku nastupují do dálkového autobusu. Koukáme z okének a máváme Harrachovu a Krkonoším. Díky vám za krásný zážitek.

Zapsal: Náprstek

Všechny fotky z výpravy zde.

Rubriky
Bobří oddíl Kosodřevina Piškoti

Informace k panskautským hrám 24.–25. 2.

Sraz v sobotu v 6.00 na loděnici, návrat v neděli kolem 17.00 tamtéž. S sebou do jedné krosny zabalit spacák (stačí letní), povinnou výbavu, náhradní oblečení (hlavně tlusté ponožky, zimní doplňky), přezůvky. Dále do jednoho vaku zabalit a svázat lyže a hůlky (kdo jede se sjezdovkami), taktéž potvrzení o seřízení vázání a kartičku pojištěnce, peníze na vleky (cca 600 Kč). Přeskáče ideálně do krosny, nepůjde-li jinak, do zvláštního zavazadla. Každý lyžař bude mít helmu a brýle. Na sebe zimní lyžařské oblečení, teplé ponožky, pohorky/pořádné boty do mokrého sněhu, zimní doplňky, upravit dle aktuální předpovědi počasí pro Dvoračky. 

Informace ohledně jídla hledejte u vedoucích svých oddílů nebo níže.

Vybíráme 850 Kč.

Upřesnění pro Piškoty: s sebou jako vždy pouze nejnutnější věci!, protože nějaký pohyb s batohy tam přece jenom bude. Hygiena – stačí kartáček na zuby, malý ručník a hřeben. Jídlo – vlastní svačiny a studené obědy na oba dva dny. Večeře a snídaně bude společná. Náhradní ponožky a rukavice klidně dvoje. Přezůvky nějaké menší, kroksy nechte doma. Objemné plyšáky nechte také doma. Piškoti jedou bez karimatek, jen se spacáky.

Kosodřevina jídlo: společně pouze večeříme a snídáme, ostatní jídlo (sobotní a nedělní oběd) je z vlastních zásob – studené obědy. K tomu klasicky drobné pochutiny dle vlastního uvážení. S sebou jen to nejnutnější.

Bobří oddíl: Sobotní večeře a nedělní snídaně bude společná, ostatní jídlo (studené obědy a svačiny) si vezme každý sám. Každý z Bobřího oddílu si vezme kromě spacáku i karimatku (nevejdeme se na postele).

Rubriky
Piškoti

Únorové Piškotí stránky

Čerstvé Piškotí stránky se zápisy ze schůzek, z výpravy do Lužických hor, z běžkování a sněžnicování kolem Studenova, se zadáním nových Otevřených očí atakdále, to všechno si můžete přečíst tady.

Rubriky
Bobří oddíl

Bobří oddíl – vyšel Kim

Vyšlo únorové číslo Kima, kroniky našeho oddílového života. V něm se můžete dočíst o běžkařské výpravě na faru do Příchovic, o družinových výpravách, i to, kdo vyhrál Mistra uzlování. Mimoto je v Kimu spousta zajímavých příspěvků a odkazů.