Neděle
Naše expedice na Šumavu začíná srazem na hlavním nádraží. Kolem deváté už jsme všichni v sestavě Mary, Náprstek, Katka, Landa, osm Benjamínků a Dáňa. Pataj, který s námi měl jet také, bohužel v pátek ochořel, a tak zůstává doma.
Nasedáme do nacpaného vlaku a začíná naše bezmála pětihodinová cesta, jejíž cílem jsou Kašperské Hory. V Praze musíme kvůli výluce metra náhradní tramvají a na přestup máme 4 minuty. Vlak celou cestu nemá zpoždění, ale v tunelu před nádražím znenadání zastavuje a my ztrácíme cenné minuty. Z perónu běžíme, seč nám síly stačí, ale tramvaj nám ujíždí.
Katka naštěstí pohotově volá na dispečink dopravce, se kterým jedeme z autobusového nádraží Na Knížecí a díky tomu na nás řidič čeká a nám padá kámen ze srdce. Během více než dvou hodin v autobuse se věnujeme úkolům z pracovního listu a mnozí spánku.
Vystupujeme v Sušici, kde se odděluje Landa kvůli vyzvednutí auta a nákupu. Návazný autobus už nás veze do cílové destinace, tedy Kašperských Hor.
Z Kašperských Hor stoupáme směrem k nad námi se tyčícím dvěma věžím hradu Kašperk, kde se máme později setkat s Piškoty, kteří už jsou na cestě od minulého týdne a začínali ve Vimperku. Na hradě doplňujeme zásoby vody, protože je horko a zanedlouho už se vítáme s Piškoty. Potom následuje prohlídka hradu s průvodcem zakončená zajímavým promítáním.
Ihned po prohlídce se vydáváme hledat příhodné místo na přespání. Je jím nakonec lehce svažitá, ale jinak nádherná louka, kde stavíme přístřešky a večeříme. Po náročném dni je nám odměnou překrásná hra slunce s oblaky na obzoru.
Předpověď věstí na noc déšť, takže pořádně napínáme plachty, rozdělujeme hlídky a jdeme spát.
Pondělí
Slibovaný déšť opravdu přichází a neustává ani v ranních hodinách. Zůstáváme tedy v přístřešcích a vyčkáváme. Dopoledne se počasí přeci jen udobřuje a my balíme a vyrážíme na cestu. Dnes je před námi relativně krátký úsek do Annína, kde máme v plánu přespat v kempu.
Dnešní úsek je krátký a pohodový, proto hrajeme hry na na oběd, který nám Štěpka přiváží autem, stavíme na pěkné louce, kde nás čeká závod.
Po příchodu do kempu nám na recepci přidělují celou louku na druhém břehu. Stavíme tedy přístřešky, koupeme se v Otavě a dosušujeme věci po deštivé noci. Přijíždí také Fretka se Stevem a vítáme se.
Navečer nás čeká výstup na Mouřenec – tajemný kostelík se hřbitovem a kostnicí, v jehož okolí nám „Jestřábí oko“ podle vzkazu na kusu papíru zanechalo pár věcí, které jsme svou nepozorností poztráceli od včerejšího dne. Hledání nám ztěžuje nastupující tma, ale zapomětlivci nakonec přeci jen své poztrácení věci nalézají.
U některých atmosféra místa vyvolává paniku, ale nakonec se společnými silami podaří strach zahnat.
Úterý
Budíme se do slunečného dne, snídáme a dáváme ranní koupel v Otavě. Čeká nás cesta do Sušice, kde máme přespat v místní skautské klubovně. Dnešní úsek je pro mnohé z nás zajímavý mimojiné tím, že se podíváme na louku, kam jsme po mnoho let jezdili na letní tábory.
Jako předvoj vyráží skupinka pracovního kruhu, která pro Piškoty a Benjamíky připravuje značení cesty a úkoly. Součástí stezky je i brodění.
Po poledni se všichni setkáváme na našem starém tábořišti, koupeme se a obědváme výtečnou vepřovku s chlebem. Je to zvláštně nostalgický pocit být po letech na místě spojeném s tolika zážitky – s trochou fantazie je ve vysoké trávě vidět šapito, kuchyň, řada tee-pee, táborový kruh…
Následně se vydáváme na cestu do Sušice, jdeme přes Páteček po cyklostezce podél Otavy. V Sušici na náměstí si dáváme výbornou zmrzlinu a potom už jdeme do klubovny, kde se obytováváme a rozjíždíme přípravy večeře – noků se špenátem a s kuřecím. Po večeři zpívanda, která u některých plynule přechází v tvrdý spánek.
Středa
Hned ráno po snídani balíme, uklízíme a převlékáme se na vodu – dneškem totiž zahajujeme vodní část naší expedice. Taky se loučíme s nemocným Tesákem, pro kterého si z preventivních důvodů přijeli rodiče.
Honza se Štěpkou svážejí auto k Rabí, poblíž kterého máme v plánu přespat. Po jejich příjezdu obědváme a naloďujeme se. Vody v korytě řeky je málo, ale pro splutí na kanoích je to dostačující. Dáváme hromadnou fotku s kanoemi vyrovnanými vedle sebe a vyrážíme.
Cestou nás čeká několik stupňů a jezů, z nichž všechny lze jet – takže aspoň můžeme nabrat zkušenosti. Jediná posádka, která se dnes cvakne, je ostřílená dvojice Hroch-Steve (a to ještě ke všemu ne na jezu, ale po zaseknutí se o kámen).
Plavbu zakončujeme v Žichovicích, kde máme s místním starostou domluvené přespání na louce na pravém břehu Otavy. Nad námi se tyčí hrad Rabí.
Čtvrtek
Hlavním cílem dnešního dne je nedaleký hrad Rabí. Po rozcvičce a snídani tedy vyrážíme na prohlídku s průvodcem. Po prohlídce jdeme ještě na výstavu fotografií v areálu hradu.
Odpoledne rozjíždíme kontrolní závod jednotlivců. Stanoviště jsou rozmanitá – od přírody, přes orientaci, zručnost, spolupráci Piškota a Benjamínka až po hod házečkou.
Po večeři se scházíme kolem ohniště a zpíváme.
Pátek
Dnes pokračujeme v plavbě a naším cílem je dojet do kempu v Horažďovicích. Štěpka s Honzou svážejí auta a my zatím po okolí hledáme námi poztrácené věci, které nám odneslo Jestřábí oko.
Dáváme lodě na vodu a vyzbrojeni pláštěnkami vyrážíme. Má totiž přijít intenzivní déšť, který v druhé části plavby opravdu přichází a je to tedy pořádná sprcha doprovozená silným větrem. My ale nejsme z cukru, takže to nejhorší přečkáme u břehu pod pláštěnkami a do Horažďovic dorážíme už jen za mírného deště. Nakládáme lodě, stavíme přístřešky. Po družinách vaříme večeři a den zakončujeme zpívandou kolem ohně.
Sobota
Poslední den naší expedice. Po snídani balíme, dosušujeme věci a vyrážíme na vlak do Strakonic. Za zmínku stojí, že část cesty jedeme vlakem Plzeň-Brno. Ve Strakonicích obědváme a jdeme do centra, kde si prohlížíme zámek. Potom rychlý přesun na nádraží a hurá na vlak domů.
Letošní expedice se vydařila na jedničku. Zažili jsme dobrodružství jak na suchu, tak na vodě a viděli jsme plno památek a přírodních krás. Tak hezký zbytek prázdnin a ahoj v září!