Na společnou výpravu s Piškoty vyrážíme v sobotu v šest hodin ráno z hlavního nádraží. Většina osazenstva jede vlakem do Zákup a dvě auta s bagáží a přívěsy s loděmi vyrážejí o chvíli později. Jede s námi i Klárka s Moteylem. Všichni se před desátou scházíme na startu naší plavby, v Brenné. Zatímco Honza se Štěpkou sváží auto do Žizníkova, kde máme v plánu dnes končit, krátíme si dlouhou chvíli hraním her – Benjamínci například nácvikem koordinace levá-pravá ruka (což i některým ostříleným školákům stále činí potíže). Obloha je šedavá a do příjezdu auta nás stihne krátká, ale intenzivní přeháňka (naštěstí dnes jediná). Rozdělujeme se do posádek – Benjamínci jedou s dospělými a zbytek kanoí obsazují čistě piškotí posádky.
Naloďujeme se, a protože se nacházíme nad místním jízkem, začínáme hned zostra nácvikem splutí šlajsny a zastavením pod ní. Zvládáme to bez cvaknutí! Některé méně jisté posádky jedou vícekrát, aby vypilovaly techniku.
Potom už se vydáváme do labyrintu meandrů a slepých ramen lemovaných neprostupnými křovisky a mokřady. Naši flotilu tvoří celkem 16 kanoí a co chvíli na sebe čekáme. Ploučnice je kromě až pravěce vypadajícího okolí skvělá v tom, že se na ní člověk nenudí – ostré zákruty je potřeba projíždět přesně a s rozmyslem, aby člověk neskončil ve všudypřítomných křovinách plných pavučin nebo aby nenajel na spadlý strom. I přes technickou náročnost se ale během prvního dne cvakají všehovšudy jen dvě posádky a berou to naštěstí sportovně.
Pauzu na oběd dáváme těsně před začátkem přírodní rezervace, kde se už nesmí rozdělávat oheň. Opékáme buřty a doplňujeme energii. Potom se znovu vydáváme na cestu.
Kolem půl šesté připlouváme do kempu v Žizníkově, kde vyndáváme lodě, čistíme je od bahna a větviček a jdeme stavět přístřešky a stany a připravovat večeři.
V neděli ráno vstáváme do slunečného dne (někteří už v pět!). Snídáme, sušíme a balíme stany a zatímco Honza se Štěpkou sváží auta do České Lípy, hrajeme tradiční oddílovou hru zvanou trojnožka.
Potom se už opět naloďujeme a vyrážíme. Máme dnes před sebou relativně krátký, ale neméně zajímavý úsek. Času je dost, a tak na příhodném místě zastavujeme, abychom se naobědvali a potom dáváme dva akční závody – první spočívá v překonávání řeky přelézáním „pontonu“ z kanoí. Tento závod důkladně prověřuje rovnováhu všech zúčastněných. Druhý závod je zaměřen na techniku pádlování a na sílu – posádky musí nejprve pozadu dojet až k vytyčené kládě, které se musí dotknout, potom vyzvedávají z druhého břehu Benjamínka, kterého berou na palubu jako porcelána a následně s ním musí sjet kus po proudu, najet do vracáku, otočit se a proti proudu opět dopádlovat do cíle. Celkově jsme svědky výborných výkonů a i ti, kteří v kormidlování ještě nejsou tak zdatní, nakonec trasu zdolávají v limitu.
Po závodě pokračujeme v plavbě a zanedlouho už mezi stromy vidíme první tovární komíny napovídající, že cíl je nedaleko. Opak je ale pravdou, protože cílová rovinka naší dnešní plavby se ukáže být dobrodružnější než bychom čekali – musíme zdolat sérii menších stupňů, které nás trochu zbrzdí a v jedné záludné zatáčce se nám v křoví cvakají hned dvě posádky (opět bez úhony, ale vylívání lodí chvíli trvá). Aby toho nebylo málo, do vylévání nám vjíždí nekoordinovaná skupinka „komerčáků, kteří se také cvakají ukazují nám, jak se to nemá dělat. Vesty mají v lodi a do nepřehledného místa se hrnou jedna loď za druhou. Jedné z posádek pomáháme vytáhnout loď, ale potom už radši pokračujeme dál.
Po příjezdu do České Lípy vytahujeme a čistíme lodě, převlékáme se a nakládáme. Jdeme se podívat na místní technickou památku – jez, který se důmyslným mechanismem dá spustit z mostu. Potom následuje zmrzlina a po ní už cesta na nádraží.
Výprava se velmi vydařila a myslím, že pro většinu posádek byla Ploučnice skvělým tréninkem kormidlování a obecně chování na vodě.
