Na sobotním srazu, který máme ve Vinci pod jezem, se nás schází docela poskrovnu – šest Benjamínků, Mary, Landa a Štěpka s Dančou a Aničkou. Pohodlně se tedy vejdeme na dvě pramice a nemusíme být vázaní na vlak. Danča s Mary se pro začátek ujímají kormidla a Štěpka s Landou svážejí auto s vlekem do Benátek, kde máme dnes naši plavbu končit a přespat. Setkáváme se na jezu v Krnsku, který přetahujeme (ostatně jako všechny jezy). Zanedlouho stavíme na svačinu a hrajeme hru se sbíráním tenisáků rozmístěných na cestě. V jednu chvíli nás míjí skupinka motorkářů (jedou po turistické značce) a jeden z nich kousek opodál vjede do prohlubně a předvádí nepříliš elegantní pád.
Jedeme dál, užíváme si hezkého počasí, pozorujeme přírodu kolem a někteří si máchají nohy v řece a chytají řasy. Přenášíme jez v Dražicích a prohlížíme se budovu Družstva Dražice od architekta Krohy. Na oběd vybíráme pěkné místo na louce a po jídle hrajeme „volšáky“ (dvě skupinky si musí postupně bez spadnutí na zem přehazovat míček a překonat vytyčenou trasu – komu míček spadne, musí začít odznovu).
Pauza na oběd
Když se začneme blížit k Benátkám, přivítá nás vzdálené dunění hudby z Loděnice – je tam zrovna festival, takže když proplouváme kolem pódia, upoutáme jak pozornost publika (ve většině případů evidentně od rána popíjejícího pivo), tak účinkující kapely Alžběta (jak později dohlédáváme). Za zvuku hitu „Zastavte motory“ a za lehkého znechucení Mary, která mezi fanynky vesnického metalu nepatří, míjíme areál a jedeme dál k benáteckému jezu. Nad korunou vyslyšíme hlavní poselství písně, „vypínáme rotaci“ a obhlížíme možnosti přetažení pramic. Je ale více vody, než ráno a oproti původnímu plánu končit až pod jezem, taháme lodě ven už tady a Štěpka přiváží auto s vlekem.
Nakládáme a pěšky se přesouváme do klubovny benátských skautů, kde dnes spíme. Zanedlouho po příchodu vynášíme věci z auta a zabydlujeme se v jedné z kluboven. Vybalujeme, sušíme mokré věci a Mary s Dančou se pouštějí do příprav večeře. Ostatní zatím prolézají celkem pěkné hřiště před klubovnou. Po večeři (těstoviny s rajčatovou omáčkou se sýrem, po kterých se mimořádně jen zapráší), dáváme otázkáč, myjeme nádobí a jdeme spát.
Druhý den ráno nás někteří nedočkavci budí už kus po šesté (i když budíček má být až v sedm). Dáváme tedy vydatnou rozcvičku, snídani, balíme, uklízíme a vyrážíme na start naší dnešní plavby, kterým jsou Kochánky. Danča s Mary opět vyrážejí napřed a Štěpka s Landou svážejí auto do cíle, Lázní Toušeň. Kvůli uzavírkám se to trochu protáhne, ale na místo setkání, do Tuřic, nakonec dorážíme skoro nastejno a rovnou dáváme svačinu. Dnešní úsek je pěkný, protože tu nejsou v podstatě žádné jezy a řeka docela hezky teče. Sem tam musíme tlačit pramice na mělčině, ale není to nic hrozného. V Otradovicích u jezu dáváme oběd a pokračujeme dále až na soutok s Labem, kde končíme. Taháme lodě a asi po půl hodině čekání na auto nakládáme a s perfektním načasováním vyrážíme směrem do Boleslavi.
Výprava se nám všem líbila a doufáme, že situace dovolí uspořádat ještě letos na podzim další akce, pokud možno s ještě větší účastí.