Rubrika: Piškoti

Na společnou výpravu s Piškoty se scházíme už v 6:50 na hlavním nádraží a nakládáme barely a věci na vodu do dodávky a auta, kterými jede Štěpka a Brzda. Dáváme nástup a vyrážíme na nástupiště, kde s mírným zpožděním nastupujeme do prvního vlaku. Hodná paní průvodčí nám telefonicky pozdrží návazný rychlík z Nymburka, kde hladce přesedáme na vlak do Hradce. Odtamtud jedeme krásným retro vagonem (vypraveným nejspíš kvůli naší skupince) a přesvědčujeme se o tom, že „koženka is not dead“. Následuje ještě jeden přestup v Týništi nad Orlicí a nakonec zdárně přijíždíme do Nového Města nad Metují.

Z nádraží vyrážíme na místo nalodění – už na nás čekají Brzda s Honzou, Štěpkou a spol. a rozdělujeme si věci na vodu, převlékáme se a zatímco se odvážejí auta, hrajeme hry. Piškoti mají za úkol zjistit toho od náhodných kolemjdoucích co nejvíce o Novém Městě a Benjamínci běhají slalom. Fíla je za svůj mimořádný běžecký výkon nazván Zátopkem.

Asi po půlhodině dáváme lodě na vodu a vyrážíme. Zpočátku to jede dobře, ale potom se velké množství vody ztratí v mlýnském náhonu a začíná úsek mělčin, jízků a stupňů, kde obzvlášť pramice každou chvíli drhnou. Voda je ale krásně čistá a až na občasné vystupování si plavbu užíváme. Když se náhon opět připojuje, začíná řeka meandrovat .Vody je sice dostatek, ale Metuje nám tentokrát připravuje další dobrodružství ve formě popadaných stromů, které nás potom provázejí s různou četností celý den. Některé jdou přejet stylem „rozpádluj to a nahni se dopředu“, jiné vyžadují balancování na kládách a složité přetahování. Nikdo se ale naštěstí za celý den necvaknul.

Na oběd stavíme okolo půl čtvrté, rychle sbíráme suché dřevo a opékáme buřty. Na chvilku začíná poprchávat, ale přeháňka za okamžik ustává a my pokračujeme v plavbě. Času není nazbyt, přeci jenom už se blíží podzim a dny se krátí. Proto po složitém přenášení a obcházení malé vodní elektrárny, které nás ještě na notnou dobu zdržuje, přehodnocujeme plán a hledáme místo na spaní o něco výš než jsme chtěli. Nakonec nalézáme pěknou louku, taháme lodě a Brzda běží pro auto, v němž máme batohy a barely. Už se šeří a jsme rádi, že se nám podařilo najít takovéhle pěkné místo.

Auto je tu co nevidět, a tak se převlékáme do suchého a rozjíždíme stavbu stanů a přístřešků. Následuje vaření večeře, a protože jsme všichni docela unavení, příprava na spaní a večerka.

Ráno se probouzíme do chladnějšího dne než jakým byla sobota. Snídáme ovesnou kaši (a zbytky těstovin od večeře) a balíme stany. Padá rozhodnutí, že na vodu už se dnes nepůjde – je zima a meandrující Metuje je v dalším úseku neprořezaná a přenášení lodí by bylo namáhavé a zdlouhavé. Namísto toho vyrážíme pěšky na pevnost Josefov. Než se napojujeme na turistickou značku, procházíme vesnicemi a v přírodní rezervaci Šestajovická stráň dáváme „cukr káva limonáda“ v lesním porostu. Na zelené turistické značce podél řeky usuzujeme, že nejet dnes na vodu bylo dobré rozhodnutí. Meandry jsou pěkné, ale plné překážek. Kam se hrabe Ploučnice. U cedule k naučné stezce podél meandrů pozorujeme, jak se ve zdejším hmyzím hotelu zabydleli vosíci.

Nakonec už přicházíme k opevnění a míříme za hradby Josefova. Jdeme na komentovanou prohlídku do Bastionu X., kde je mimo jiné expozice o válečné medicíně. Dáváme stylový nástup na apelplace a potom si jdeme před cestou na vlak prohlédnout místní empírový kostel.

Potom už se přesouváme do Jaroměře, odkud nám jede vlak nazpátek. Přestupujeme jen v Turnově a na čas přijíždíme do MB, kde už na nás čekají rodiče. Na nádraží dáváme nástup, zhodnocení výpravy (pochvalu mají obzvlášť ti, kteří byli na výpravě poprvé a zvládli ji na jedničku). Nakonec pokřik za vydařeným podnikem a rozchod.