Scházíme se nalehko v počtu 12 jedinců poblíž nádraží. Velké batohy máme již naložené ze včerejška u Moteyla, který nám je doveze na místo, kde nám zajistil i přespání. Jedeme společným vlakem s Piškoty, kteří ale v České Lípě přestupují, zatímco my pokračujeme až do Jedlové. Při čekání na další spoj hledáme na mapě, kam to vlastně jedeme, ujasňujeme si světové strany a směr, kterým budeme pokračovat. Další vlak nás doveze do Horní Kamenice, odkud již pokračujeme pěšky. Každý dostane svou mapu a podobné rozvahy jako na Jedlové nás čekají téměř na každém rozcestí. Záhy zjišťujeme, že základem chůze podle mapy je mapu neztratit a zorientovat se v ní (během výpravy ztracených mapek přibývá, ale stejně tak přibývá jedinců, kteří jsou schopni ukázat v mapě, kde jsme a kterou cestou dále půjdeme).
První větší zastávkou se stává zřícenina hradu Fredevald, kterou okamžitě přejmenováváme na Frodovald a využíváme ji jako krásné místo pro svačinu. Aby nám další cesta lépe ubíhala, hrajeme jako tradičně čísla, což nás rozptýlí jednu chvíli natolik, že odbočíme z plánované trasy a pokračujeme po neznačené cestě, u které podle sílícího zápachu nacházíme mrtvého jelena. Po zjištění našeho omylu, se bohužel přes toto nevonící místo musíme znovu vrátit, což nás vede k vytvoření poučky: „Když cesta začíná smrdět, je lepší kouknout do mapy!“
Dále naše pouť vede kolem Stříbrného vrchu na vrch Zlatý, kde obdivujeme krásné kamenné varhany. Pokračujeme svěže zelenými bučinami, kde pozorujeme vývoj od “ bukových miminek“ po skutečné velikány až na Křížový buk. Zde se na chvíli zastavujeme u začátku naučné stezky o československém opevnění a vysvětlujeme si, co byla linie opevnění a její historii. Další cestu opět prokládáme hraním čísel, ovšem poté, co se Brzda s Brzdičkou opakovaně vrací hledat ztracené věci odhozené či vypadlé v zápalu hry, raději pro dnešek s touto hrou končíme. Pokračujeme přes Malý a Velký Bělský vodopád, které jsou aktuálně spíše pouze vodokapy než vodopády. A pak se již dostáváme do Kytlic, kde nás spolu s Moteylem, Kůzletem a Čertem vítají majitelé hospodářství a garáže, v jejímž podkroví budeme spát. Ollie s Eldou nám přiváží proviant, a tak se můžeme pustit do přípravy špízů. Venkovní teplota poměrně klesá, proto se přesouváme do spacáků a po krátké zpívandě dáváme večerku.
Ráno jdou Benjamínci po rozcvičce vypustit ovce na pastvu, ale ty jsou z takového počtu dětí lehce vyděšené. Po snídani nastává rychlé balení a běh na zastávku, abychom stihli vlak do Jedlové, v čemž výrazně napomáhá Čert jako správný ovčácký a naháněcí pes. Z Jedlové stoupáme na Konopáč, Stožec a Pětikostelní kámen, ze kterého je krásný výhled, ovšem kostely jsme našli pouze tři. Po malém odpočinku a posílení se obědem pokračujeme přes Lesné na Tolštejn. Z vrcholu zříceniny máme opět krásný výhled a můžeme sledovat, co jsme dnes již ušli a že se již opravdu blížíme zpátky k Jedlové, což mnohým Benjamínkům nalije novou energii do žil, takže za chvíli jsme opravdu již těsně před nádražím a ještě zbyde čas i na pohrání na hřišti! Kousek před nádražím najednou mezi dětmi vypukne panika, že mají mezi sebou hada. A opravdu uprostřed skupiny se plazí krásná zmije. Poté, co jsme jí vytvořili špalír, se proplazí do lesa a předvede nám, jak elegantně zvládá šplhat do kopce i po hladkém kamenném povrchu. Zpáteční cesta vlakem lehce plným dalšími skauty nám po několika přesunech z míst s místenkou (tzv. skautských rošádách) rychle ubíhá a nám nezbývá než si v Boleslavi vyzvednout batohy a pokřikem se rozloučit.
Za oba dny jsme ušli kolem 30 km, všichni účastníci mají velkou pochvalu. Děkujeme Moteylovi za dopravu batohů a domluvení noclehu a Ollie za dovezení jídla!!
Zapsala Danča
