Na výpravu jsme se sešli zase v našem oblíbeném parčíku, kam nám Fretka přivezl Bennyho, s kterým jsme jeli na výpravu. Po rozloučení s rodiči jsme se vydali na nádraží, kde jsme zjišťovali odkud kam pojede náš vlak. Po asi 10 minutách dorazil náš vlak, kterým jsme jeli do Turnova. Z Turnova jsme vyrazili přes Liberec do Oldřichova v Hájích, kde nám Katka rozdala mapu a museli jsme určit kde právě jsme. Potom Katce zavolal Motejl, a tak jsme se vydali za ním. Motejl společně s Kůzletem seděli na kopečku nad nádražím. Motejl se nabídnul, že by nám trochu ulechčil batohy, a tak jsme mu dali nějaké věci. Potom už jsme šli za nimi, jelikož znali terén nejlépe. Cesta velice zajímavá, jelikož nebyla tolik prochozená. Zastavili jsme se na svačinu pod Staříkovími kameny, kde jsme si zopakovali mapové značky, zde dostal Mára přezdívku Pepin podle strýce Pepina z Postřižin, jelikož by upovídaný a k nezastavení. Pak jsme se snažili vzbudit Motejla, který mezitím usnul, naštěstí hned potom co slyšel klobásky vstal. Pak jsme se vydali dál přes staříkovi kameny, a cestou jsme potkali mrtvého mloka, plnili jsme cestou mlčenku, což se povedlo skoro všem až na Pepina, protože se po 2 minutách prokecl. Na rozcestí s zelenou jsme si dali oběd, na který všichni očekávali ale Motejl s Kůzletem se vydali na chatu Tomku a s nimi i většina výpravy šla s nimi. Později na Tomce nám Motejl ukázal co je kolem mezitím co Lískáč udělal orientační pochod. Potom jsme si objasnili co je buzola a jak se s ni pracuje, což jsme si vyzkoušeli na již zmiňovaném pochodu. Potom nám Pepin ukázal jeho výbavu o devíti nožích, kterou by i Rambo záviděl. Dále jsme šli podívat na Langeho kříž, o kterém nám Danča přečetla. Jakmile jsme našli kříž, vydali jsme se na Poledník, kde jsme hledali Lískáče. Jak jsme ho našli tak jsme v blízké jeskyňce, zkoušeli kolik Benjaminů se tam vejde, vešlo se tam neuvěřitelných 9 benjaminků. Potom jsme si udělali večeři, která chutnala jako pizza s těstovinami. Potom se začalo zapadat slunce, které bylo vidět už z tábořiště. Po západu nám Danča s Katkou přečetli o bytostech z Jizerských hor a Motejl nám k tomu i zazpíval tématické písničky. Potom co už byla taková tma, že by se dala krájet, vydaly se čtyři odvážlené holky na noční cestu. Všechny cestu bravurně zvládly. Potom jsme už šli spát. Ráno jsme hnedka vyrazili na rozcvičku kolem skály, a zahráli jsme si starou oddílovou hru Maso v díře. Potom jsme si zabalili a nasnídali jsme se a vyrazili jsme směr nám známý Poledník. Když jsme dorazili k Poledníku, oddělili se Motejl a Kůzle, kteří šli na opačnou stranu. Tak jsme pokračovali dál na Bílou Kuchyni. Cestou jsme se podívali do bunkrů a na Bäumelův kříž, o kterém nám Danča řekla jakmile jsme dorazili na Bílou kuchyni. Z Bílé kuchyni jsme šli přes vodopády po modré značce. Cestou jsme samozřejmě hráli čísla, bombu, povodeň, ale i nově známou hru umírajícího švába. Cesta byla celou dobu z kopce, takže nebyla žádná námaha. Zjistili jsme čí patron je svatý Florian a svatý Jakub. Kousek od silnice jsme si udělali oběd, z kterého se Kuba stal upírem, a to měl jenom papriku. Pak jsme se pokračovali přes ferdinandov až do Hejnic, kde jsme se podívali do velice známé baziliky. Katka s Dančou, nám koupili zmrzlinu, abychom měli o něco sladší život. Pak potom co jsme ji snědli jsme se vydali na nádraží, kde jsme udělali kvíz nejdřív za body a později i za bonbóny. A pak už jsme šli na vlak a frčeli jsme z Hejnic přes Liberec a Turnov do Boleslavi, kde už na nás čekali rodiče.
Odkaz na fotky z výpravy zde.
Zapsal Lískáč