První benjamínčí výprava v novém roce nás zavedla na hory. Setkáváme se před půl devátou v celkem hojném počtu dvanácti lidí na hlavním nádraží v Mladé Boleslavi.
Po krátkém představení naší výpravy se loučíme s rodiči a sourozenci a nasedáme do rychlíku, který nás zaveze do Tanvaldu.
Zde přestupujeme. V čase, který potřebujeme vyplnit před odjezdem vlaku do Harrachova, čteme první část povídky Výstup na Eiger od Oty Pavla, která nás bude provázet naším horským putováním.
Potom ještě zjišťujeme pár informací o Tanvaldu a nasedáme do osobního vlaku směr Harrachov. Cesta za okny rychle ubíhá a krajina se nám postupně odívá do zimních šatů. Vystupujeme do zimní pohádky.
Po seznámení se s mapou a turistickým značením se vydáváme po červené turistické značce. Prošlapáváme si stezku sněhem, který nám krásně křupe pod nohama.
Dorážíme do centra Harrachova a odtud potom k Mumlavskému vodopádu, kde se setkáváme s Bambulí a Keckou, které nám šly naproti. Potom nás cesta vede k Rýžovišti, odkud začínáme náš poslední výstup a mírné klesání k Rybínovým boudám na Studenově.
Na dohled od chaty bobujeme ostošest, po námi vyježděné dráze to frčí pěkně. Když se už do nás dá zima, vyrážíme na chalupu.
Tentokrát s sebou nemáme karimatky ani spacáky – spíme na postelích, což nám umožnilo jít nalehko. Svlékáme a sušíme mokré oblečení, povlékáme postele a vaříme večeři a čaj. Loučíme se s Brzdou, který odjíždí do divadla.
Po večeři přijíždí Elda a taky dáváme otázkáč, následovaný společnými hrami s Bobřím oddílem a Kosodřevinou.
Rozdělujeme se do týmů napříč oddíly. První hra spočívá v navléknutí jednoho ze členů týmu do co nejvíce vrstev oblečení. Ve druhé hře jde o spouštění kousku čokolády zavěšeného na provázku na hůlce do spoluhráčovy pusy. „Spouštěč“ i „kousač“ jsou zaslepeni a nemůžou používat ruce. Zbytek týmu je naviguje. Třetí hrou je pak miniturnaj v cinkačce. Potom jsou už benjamínci unavení a jdou spát. Bobří oddíl a Kosodřevina ještě dávají jejich otázkáč.
Druhý den ráno statečně vybíháme na rozcvičku. Kdo chce, může na sněžníka. Kdo se necítí na sněžníka, může se alespoň projít bos po sněhu, což statečně splní Maruška a dostává za to cenné body do hodnocení.
Posnídáme výborný perník od Roziny maminky a vánočku. Sbalíme se, uklidíme pokoje a čteme zbytek povídky. Bambule a Elda nám pomáhají s nácvikem šesti základních uzlů.
Po obědě se oblékáme, opouštíme chalupu a vydáváme se do zimní pohádky směr autobusové nádraží v Harrachově. Cestou dolů bobujeme, ale po sypkém sněhu nám to moc nejede. Až na úplný závěr našeho putování nacházíme vhodný kopec. Závodíme v tom, kdo dojede nejdál a vítězí Lola, která na svém ježdíku doslova létá.
Autobus nás přivítá příjemným teplem a už míříme směr Boleslav. Přijíždíme sice kvůli sněhu s dvacetiminutovým zpožděním, ale o to více jsme očekáváni rodiči. O víkendové výpravě jsme nachodili celkem 12 km a ještě mnohem více jsme jich nabobovali.
Zapsala Katka
Všechny fotky z výpravy naleznete zde.