Je nedělní ráno a my se po rozloučení s rodiči přesouváme na perón. Po chvilce bohužel zjišťujeme, že náš vlak do Doks má přes půlhodiny zpoždění. Vydáváme se tedy s Benjamínky k nedalekému hřišti, abychom se v ranní zimě trochu zahřáli. Cestou už se do nás začínají opírat první sluneční paprsky, které během pár chvil rozhánějí ještě zbylé chuchvalce ranní mlhy. Na hřišti pobíháme sotva pět minut, když zjišťujeme, že náš vlak své zpoždění trochu stáhl. Okamžitě vyrážíme svižným krokem k nádraží, čím jsme blíže, tím jdeme rychleji. Poslední metry přecházíme do klusu, ale naše úsilí je marné. Když s vypětím všech sil dobíháme na nádraží dvě minuty před deklarovaným odjezdem, náš modrý vlak už se pomalu rozjíždí. Naštěstí za 20 minut jede vlak další, proto nezoufáme a ze zmíněné zkušenosti si bereme ponaučení pro příště.
Naše menší nehoda má ale jeden pozitivní důsledek. Po chvilce čekání s nadšením v dálce rozpoznáváme známé tváře a zanedlouho se už zdravíme se členy Kosodřeviny, se kterými v družném hovoru budujeme tzv. mezioddílové vztahy. :))
Cesta vlakem nám rychle ubíhá a při výstupu v Doksech je nám už všem podstatně tepleji. Asi po kilometru chůze je před námi náš první cíl – výstava pískových soch v tělocvičně zámeckého areálu Doksy. Děti tak potkávají Karla IV., Bedřicha Smetanu, K.H. Máchu nebo všechny postavičky ze známého komiksu Čtyřlístek.
Kolem oběda se přesouváme do Starých Splavů, kde na nás již čeká dvojice pramic. Loučíme se s Katkou a Eldou, následně obědváme a oblékáme se na vodu. Od vody jde už dost zima, a tak na sebe navlékáme všechny vrstvy, které máme k dispozici.
Dělíme se na dvě posádky: část Benjamínků jede s Brzdou, část s Náprstkem. Celé odpoledne tedy trávíme na vlnách Máchova jezera. Objíždíme ho podél břehu v celé jeho délce, vítr nám občas pomáhá, v jiných chvílích naopak fouká přímo proti nám. Na cestě svačíme, potkáváme se opět s Kosodřevinou, projíždíme rákosím nebo zkoumáme ostrovy a jiné zajímavosti na březích rybníka. Kolem čtvrté hodiny vděčně přijíždíme zpět do klidného přístaviště, odkud jsme vyjeli a převlékáme se zpět.
Před odjezdem vlaku tentokrát máme více než hodinu a půl, a proto se vydáváme na nedaleký vrch Šroubený, odkud obdivujeme krásy tohoto kraje.
Na nádraží přicházíme se značným předstihem a vyčerpaní, ale šťastní nastupujeme do zpátečního vlaku. Výpravu zakončujeme pokřikem.
zapsal Náprstek
Fotky z výpravy naleznete zde.