15.10.2019

Zápisy z akcí Benjamínků

Oddílová schůzka 16. 1. 2020

Protože je hezky, schůzku tentokrát začínáme venku na hřišti a hrajeme na honěnou s ocásky ze šátků, dáváme dvě kola a přesouváme se do klubovny. Někteří stále nemají přezůvky – chtělo by to přinést si na loděnici aspoň nějaké staré bačkory, ať nechodíme v ponožkách. V klubovně se rozdělujeme na dvě skupiny pod vedením Anetky a Berušky a hrajeme hru, při níž je cílem z dostupného materiálu (špejle, modelína, čtvrtky…) postavit co nejvyšší stavbu. Pravidla ovšem velí, že týmy musí nejdříve 3min vše naplánovat, aniž by se kdokoliv dotýkal materiálu. Následně mají 4min na to svoje plány realizovat. Hrajeme dvě kola a ukazuje se, že domluva je mnohdy větší kámen úrazu než stavba. Vznikají nám ale docela pěkné věže, přičemž nejvyšší pokus jednoho z týmů má pěkných 52cm!
Potom následují další akce, například přebírání zrní na čas po vzoru Popelky (které Meggie doprovází vskutku přesvědčivým “vrků, vrků”) a poznávačka koření po čichu. Oddílovku zakončujeme nácvikem ambuláku a zavazování tkaniček, které jsme si dali za cíl všichni do tábora natrénovat. Nakonec dáváme pokřik a hurá domů.

Novoroční schůzka 9. 1. 2020

Je nás celkem devět a hned na začátku jdeme do klubovny, protože venku trochu prší a čeká nás novoroční víceboj trojic. Než začneme, tak si všichni vyprávíme, co jsme zažili o Vánocích, co se nám nejvíce líbilo a jaké dárky nám přinesl Ježíšek. Je pěkné, že mnozí říkají, že pro ně bylo nejhezčí to, že byli všichni spolu pod stromečkem. Po povídání se vrháme do víceboje – čeká nás zatloukání hřebíku na čas, cvrnkání kuličky po vytyčené dráze, uzlovací štafeta, logická hra s tvary a obrázky, spojování rozstříhaných pořekadel nebo hra, při které je úkolem vydržet co nejdéle s dotykem země jednou rukou a nohou atp. Je hezky vidět, že každému jde něco jiného a lidé v týmech se většinou pěkně doplňují a je to celkově docela vyrovnané. Akorát je škoda, že někteří jsou po vánočních prázdninách rozjívení a ostatním tím sem tam kazí výsledky, protože nedávají pozor a vztekají se, když se jim všechno nedaří na sto procent. Do příště je to snad přejde!

Vánoční schůzka 19. 12. 2019

Vánoční schůzku máme společnou s Piškoty, takže je nás opravdu požehnaně a bez problému zaplníme velkou klubovnu. Nejprve ale hrajeme velkou venkovní hru s příběhem, který nám Jana ve vestibulu čte. Benjamínci se přidávají k piškotím družinám a všichni společně obcházejí různá stanoviště s úkoly. Patří mezi ně například lezení po provazovém žebříku nebo kreslení vlastního portrétu se zavázanýma očima. Po hře se přesouváme dovnitř, rozkrajujeme jablka a na tradiční oddílový povel „HAM!“ se ládujeme cukrovím od maminek a babiček. Cukroví je letos tolik, že někteří už víc nemůžou! Následuje rozdávání dárků a na úplný závěr schůzky připravujeme ořechové skořápky se svíčkami, které pak pouštíme po Jizeře.

Výprava do Olomouce 14. – 15. 12. 2019

Na naši letošní vánoční výpravu se scházíme v sobotu v 7 hodin na hlavním nádraží a je nás devět – sedm Benjamínků, Mary a Landa. Cílem naší cesty je Olomouc a čekají nás tedy asi tři a půl hodiny cesty vlakem – hned zkraje tedy stojí za zmínku, že tahle výprava je jednou z nejvýpravnějších vánočních výprav, kterou náš oddíl (včetně velkého) ve své novodobé historii podnikl! Loučíme se s rodiči a nasedáme do vlaku směřujícího do Kolína. Jede to pěkně a my jako tradičně vytahujeme svačiny. Po necelé hodině vystupujeme v Kolíně, kde nějakou dobu čekáme na náš další vlak.

Ten přijíždí krásně na čas, je to pěkný nový Leo Express, a my se pohodlně usazujeme na svá místa. Koukáme z okna, jak se kolem nás rychle míhá krajina – chvilku svítí sluníčko, místy zase vjíždíme do husté mlhy, počasí je tak trochu aprílové. Za Ústí nad Orlicí je dokonce čerstvě napadaný sníh. Čas si krátíme kreslením a hraním Černého Petra. Do Olomouce přijíždíme s mírným zpožděním někdy okolo půl jedenácté, zbytečně se nezdržujeme a vyrážíme ke klubovně olomouckých skautů u Kláštěrního Hradiska, kde máme spát. Cesta to není dlouhá, ale naše batůžky se docela pronesou, takže jdeme spíše pomaleji (ale jistě). U klubovny na nás už čeká náš olomoucký bratr Pařez, předává nám klíče a dává instruktáž k pobytu v klubovně. U klubovny zjišťujeme, že Mára někde po cestě vytrousil svůj spacák, který nesl od nádraží v ruce. Nedá se nic dělat a Landa jde proběhnout naši cestu, aby ho našel, ale bohužel se vrací s nepořízenou. Někdo si spacák ležící v prosinci na zemi asi interpretoval jako dobrý skutek. Holt si musíme příště dávat větší pozor na věci a nikde nic nezapomínat. Ostatní zatím obědvají a zabydlují se. Klubovna je, jak nám při úvodní instruktáži řekl Pařez, oproti té naší tak trochu „punková“, ale je tu teplo a čisto, takže nám nic nechybí. Po obědě vyrážíme, tentokrát už nalehko, jen s malými batůžky, do centra.

Jdeme podél řeky Moravy k pravoslavnému chrámu sv. Gorazda a procházíme olomouckými uličkami plnými lidí proudících na adventní trhy. Abychom po spacáku neztratili ještě něco (nebo někoho!), držíme se za ruce a rozrážíme davy. Jde nám to jedna báseň. Na Horním náměstí pod morovým sloupem máme sraz se Žralokem a s Amazonkou, kteří se k nám až do neděle připojují, z čehož máme všichni velkou radost. Společně míříme na výstaviště Flora, kde se konají vánoční trhy a další doprovodný program. Před vchodem ještě chvilku krmíme dvě malé lamy v ohrádce, ale jelikož začíná poprchávat, zalézáme dovnitř do Flory. Procházíme kolem stánků s nejrůznějšími vánočními ozdobami a výrobky a míříme do patra, kde se nacházejí různé kreativní dílny. Tady trávíme minimálně dvě hodiny a pro každého je tu něco – vyrábíme vánoční přáníčka pomocí linorytu, podle šablon děláme obrázky z barevného písku, kluci staví z lega, kterého je tu obrovská hromada… Je to fajn a příjemné překvapení. Na pódiu vystupují žáci olomouckých ZUŠ a zpívají a hrají koledy. Moc se nám odsud nechce, ale venku už neprší a začíná se pomalu smrákat, takže musíme vyrazit.

Někteří si ještě kupují drobnosti na památku. V klubovně jsme docela rychle, kluci pomáhají nosit dřevo a topit v kamnech a holky s Mary začínají vařit večeři – špagety s boloňskou omáčkou a se sýrem. Děláme si pohodičku a společně večeříme (někteří dávají i přes naléhání přednost suchým špagetám, ale nám, velkým, je jasné, že jestli dotyční v oddíle vydrží, naučí se jíst všechna jídla – vždyť i jeden z našich starších odchovanců pocházející z rodu zarytých odpůrců luštěnin po dvou táborech přišel na chuť čočce a hrachové polévce! Po večeři myjeme nádobí a rozjíždíme hraní na kytaru a zpívání. Jsme z toho všeho cestování a zážitků ale docela utahaní a navíc začíná být pozdě, takže jdeme pomalu na kutě.

Ráno se vstáváme kousek po sedmé (někteří už straší v šest, po našem důrazném „pssst!“ si dají říct a ještě na chvilku zaberou). Vylézáme ze spacáků, a běžíme ven na rozcvičku. Amazonka se Žralokem zatím vaří čaj a my jdeme hned po návratu snídat. Potom uklízíme klubovnu a balíme. V 9 hodin jsme už se všemi věcmi opět na cestě do centra. Tentokrát máme v plánu navštívit Pevnost poznání – vědecko-popularizační muzeum Univerzity Palackého s interaktivními expozicemi pro děti věnovanými různým přírodním vědám. Po cestě docela prší, ale v muzeu je naštěstí šatna, kde si věšíme bundy a všechno nám během naší návštěvy úspěšně schne. Nejprve jdeme na promítání krátkého filmu o vodě a ledu na Zemi a potom nás čekají dvě expozice – Světlo a tma a Živá voda. Je to zajímavé a u některých exponátů jsou navíc studenti UPOL, kteří nám poutavě vyprávějí. Obzvlášť nás všechny zaujaly 3D tiskárny, u kterých jsme v přímém přenosu mohli sledovat, jak vznikají různé figurky zvířat nebo modely molekul. Čas se ale krátí a my musíme vyrazit, abychom stihli vlak. Před muzeem dáváme oběd a přesouváme se na nádraží, kde máme sraz s Pařezem, děkujeme mu a vracíme klíče. Vlak stíháme podle plánu, a usazujeme se na svých místech. Zpáteční cesta ubíhá docela rychle, v Kolíně opět přesedáme na jiný vlak (tentokrát, abychom to měli co nejpestřejší, jedeme s Arrivou čerstvě modernizovanou soupravou). Přesně v půl páté přijíždíme opět do Mladé Boleslavi, kde už na nás čekají rodiče, loučíme se a vyrážíme domů.

Doufám, že se všem výprava líbila, nám se totiž líbila moc. Cestování na výpravu takhle daleko je v rámci jednoho víkendu sice trochu náročnější, ale myslím, že to opravdu stálo za to. Poznali jsme nová místa, vyzkoušeli nové věci a navíc jsme měli možnost nasát trochu té pohodové olomoucké vánoční atmosféry a odpočinout si od našeho blikajícího boleslavského Las Vegas 🙂

Oddílovka 28. 11. 2019

Celou dnešní oddílovku trávíme v klubovně, pečeme vánoční perníčky v naší nové troubě a ze zavařovacích sklenic vyrábíme lucerničky, které budeme rozdávat na Betlémském světle. Vystřihujeme samolepky s vánočními motivy, lepíme je na sklenice a pak je stříkáme sprejem – vypadá to parádně. Měli jsme jich v plánu udělat padesát, ale protože někteří zapomnětlivci nepřinesli sklenice, dokončujeme jich nakonec asi 35, takže pokračovat budeme příště.

Výprava do Mšena 16. 11. 2019

Sraz na naši jednodenní sobotní výpravu máme na nádraží Mladá Boleslav město a už kolem osmé je jasné, že nás tentokrát bude rekordní počet, což je skvělé. Landa kupuje skupinovou jízdenku a vyhlížíme náš vlak, který nás má odvézt do Mšena. V půl deváté se už nás všech 14 souká do malého a docela slušně narvaného motoráku. Paní průvodčí je (asi z nás?) tak nervózní, že si na na sedačce zapomíná šálu a její kolega, který ji na hlaváku střídá, jí ji musí poslat dalším vlakem. Z hlavního nádraží každopádně jedeme vlakem skoro sami a kocháme se výhledy. Někteří mají poránu opravdu hodně energie a chvilku neposedí na místě – nejvíce se přebytek sil projevuje na Ondrovi, který se nám svěřuje, že měl k snídani vydatný hemenex. Inu, asi z divokých vajec. Asi po hodině cesty konečně vystupujeme ve Mšeně a nejprve vyrážíme na náměstí, kde ještě doplňujeme zásoby buřtů k obědu. Nedaleko nádraží ještě pozorujeme krásné hnědé ovečky v ohradě u jednoho z domů a Meggie nám opravdu realistickým bečením předvádí svou schopnost komunikace se zvířaty.

Z náměstí pokračujeme k městským lázním a dále do lesoparku Debř. Hned na kraji dáváme svačinu a po ní akční závod na jednotlivce, při němž probíháme cyklokrosovou trať. Po závodě pokračujeme dále údolím, zastavujeme se u informačních cedulí a čteme si je. U dřevěné muchomůrky se fotíme a potom s krátkými přestávkami na čísla jdeme po žluté značce Cinibulkovou stezkou do skalního bludiště. Prolézáme úzkými průchody a potkáváme poměrně dost turistů, kteří se sem za tak pěkného počasí vypravili. Kus po dvanácté hledáme místo na oběd, protože nám už všem kručí v břiše. Opatrně tedy rozděláváme oheň, opékáme buřty a klobásy a ti, kteří nepatří, jak my v oddíle říkáme, mezi „děti uzenin“, vytahují svačiny. Po obědě důkladně uhasíme oheň a místo zamaskujeme, takže po našem odchodu není po ohništi ani stopy. Pokračujeme dále po žluté a máme to na vlak asi 4km. Hrajeme další hry, například podlézání spadlého stromu na čas, hod šiškou na cíl nebo poznávačku stromů. Kousek před Romanovem společně prolézáme parádní jeskyni, do které se vejdeme úplně všichni. Představujeme si, jaké by to asi bylo, v takové jeskyni přespat. Čas kvapí, a tak neleníme a nasazujeme svižnější tempo, abychom stihli vlak. Nakonec to stíháme s asi čtvrthodinovou rezervou a ve vlaku tentokrát máme dokonce celý oddíl pro sebe. Počítáme body a vyhlašujeme výsledky dnešních disciplín. Za oknem pozorujeme nádherné červánky a nasvícený vrátenský mlýn. Když náš vlak před boleslavským hlavním nádražím mění směr, prochází vlakem pan strojvedoucí a my ho sborově zdravíme, abychom předvedli, jak jsme vzorní. Pan strojvedoucí na to s poněkud nervózním úsměvem reaguje slovy „Se bojim“. Asi není zvyklý na tak hodné děti, jinak si to nedovedeme vysvětlit. Na městě na nás už čekají rodiče a sourozenci, takže dáváme rozchod a jdeme domů. Výprava se vydařila, bylo fajn, že jsme se sešli v tak hojném počtu a že nám přálo počasí!

Výprava na Jizerku 2. – 3. 11. 2019

Scházíme se v sobotu v 8 hodin na hlavním nádraží a je nás opravdu poskrovnu – Mary, Landa, Luky a Berenika. Danča jede autem, a tak jí dáváme krosny a vyrážíme jen s lehkými batůžky. Vlak jede načas a cesta hezky ubíhá, pozorujeme podzimní krajinu a čas si krátíme kreslením. V Železném Brodě přesedáme kvůli výluce na autobus, kterým jedeme až do Tanvaldu. Ve Velkých Hamrech nás na křižovatce míjí Danča se Štěpkou v autě – perfektní načasování. Při čekání na návazný vlak v Tanvaldu si dáváme svačinu a čaj z domova a na zahřátí hrajeme na nádraží běhací hry. Potom už nasedáme do našeho posledního vlaku směrem Kořenov a Szklarska Poręba. Koukáme z okénka na staré továrny a jejich vysoké komíny tyčící v husté mlze a užíváme si průjezdy tunely. Po výstupu v Kořenově se k nám připojuje Terezka, kterou přivezli rodiče a v konečném počtu 5 vyrážíme směrem na Jizerku, kde máme spát. Trochu mrholí a je mlha, ale nám to nevadí, protože máme pláštěnky a hlavně dobrou náladu. Na Václavíkově studánce si dáváme pod turistickým přístřeškem přestávku na svačinu, pijeme čaj a po chvíli pokračujeme směrem na modrou hřebenovku k Jizerce. Cesta je trochu rozbahněná, takže se musíme vyhýbat kalužím a místy skáčeme po kamenech a kládách. Nakonec zdárně přicházíme do cíle naší cesty – ekocentra na Jizerce, kde se setkáváme se Štěpkou, Vojtou a Áňou a kde na nás čekají naše krosny. Topíme, sušíme věci a dáváme oběd. Protože ještě není zase tak pozdě a Piškoti pořád nikde (jdou natěžko z Bílého potoka a mají to tedy pěkný kus cesty), vyrážíme ještě na okruh kolem Jizerky. Jdeme naučnou stezkou a čteme si o rašeliništích a živočiších, kteří v nich žijí. Taky v Safírovém potoce hledáme rubíny – sice bez úspěchu, ale aspoň se na chvilku můžeme vcítit do opravdových hledačů drahokamů, kteří v Jizerkách kdysi žili. Po návratu na chatu pomalu chystáme večeři a konečně přicházejí i Piškoti – je už docela tma a mají za sebou dlouhou cestu s batohy na zádech, ale jsou zocelení a nikdo si nestěžuje – klobouk dolů. Večer dáváme ještě všichni dohromady zpívandu, Honza hraje na mandolínu. Po zpívandě večerka a zasloužený odpočinek. V neděli vstáváme hned po sedmé, dáváme rychlou rozcvičku, snídáme, balíme a všichni vyrážíme celní cestou směrem k Hojerovu domu – ruinám bývalé celnice. Tam nejprve hledáme památník odkazující na nešťastnou událost, kdy pytlák v domění, že střílí na srnu, zastřelil třináctiletého chlapce jdoucího lesem. Netrvá to dlouho a křížek je na světě. Potom hrajeme pašeráky a bývalá celnice nám slouží jako parádní kulisa. Všechno jde podle plánu, akorát Bery si při přebíhání hranice pochroumala kotník, takže jí zpátky velcí nesou na zádech. Po návratu na chatu rychle balíme a vyrážíme do Dolního Polubného na vlak. Času není nazbyt, takže držíme svižný krok. Velká pochvala všem Benjamínkům, kteří bez problému stíhají tempo Piškotů! Vlak stíháme nakonec se čtvrthodinovou rezervou a domů jedeme přes Liberec a Turnov. Do Boleslavi přijíždíme krátce po šesté a už na nás čekají rodiče. Dáváme nástup a rozchod. Výprava se i přes typicky podzimní počasí vydařila, takže se budeme těšit na příště a doufáme, že nás bude víc!

Draci 17.10. 2019

Sraz máme tentokrát na mladoboleslavském letišti, schází se nás celkem 10 a vybalujeme draky. Plány nám trochu kazí to, že skoro nefouká vítr, a tak nezbývá, než draky rozběhnout. Počasí se holt objednat nedá, ale aspoň nám hezky svítí sluníčko. Po chvilce ale přeci jen začne aspoň trochu foukat, takže se slavnostně vznese dokonce náš vlastnoručně vyrobený drak Orlík! V druhé části schůzky děláme závod drakovodičů, ve kterém je cílem udržet draka co nejdéle ve vzduchu a uběhnout s ním vyznačenou trasu. Všichni jsou dobří a parádními výkony nás všechny příjemně překvapují naši nejmenší!

Výprava na Ploučnici 12. – 13. 10. 2019

V pátek máme sraz v 17:00 u loděnice, nakládáme lodě a společně s velkým oddílem vyrážíme busem do Mimoně. Benjamínků jede pět a k tomu asi 15 velkých. Spíme v klubovně mimoňských skautů. Večeříme a před večerkou ještě hrajeme hru „co se změnilo v místnosti“. V noci je pěkné horko, protože hned vedle místnosti, kde spíme, je naplno roztopený kotel na uhlí. Mimoňáci nám evidentně chtěli dopřát dostatek tepla! Ráno vstáváme kus po sedmé, dáváme rozcvičku a vyrážíme na Ploučnici. Vykládáme lodě na Borečku a Štěpka s Bublou jedou odvézt auto a bus do cíle naší plavby. My mezitím hrajeme tradiční oddílové hry – Invalidku a „Volšáky“. Zaháníme tím ranní chlad a čekání nám rychle ubíhá. Přijíždí Bubla a Štěpka a hurá na vodu – je to paráda, sluníčko svítí, pěkně to teče a my pozorujeme nádhernou podzimní přírodu plnou barevných stromů. Podzimní přírodu poznáváme i hodně zblízka a na vlastní kůži – Ploučnice je typická tím, že je v ní občas spadlý strom nebo že je skoro celá, až na úzký pruh uprostřed koryta zarostlá keři. Úspěšně se prodíráme houštím, co chvilku se musíme sklonit, abychom podjeli kmen a sem tam je nutné překážky dokonce přenést. Plavbu klikatící se řekou si ale všichni užíváme a kolem poledne stavíme na oběd – opékáme buřty, a hrajeme hry na břehu. Poté pokračujeme v plavbě a do Brenné, která je cílem naší cesty, doplouváme kolem páté. Nakládáme a jedeme do Mimoně. Tam večeře a poměrně brzká večerka – všichni jsme příjemně utahaní z pádlování. Ráno dáváme akční běhací rozcvičku na prostranství u klubovny a po balení věcí a úklidu odjíždíme do Brniště, kde navštěvujeme stezku se sochami vytesanými do kamene. Spolu s velkými hrajeme v lese probíhací hru na jednotlivce a PK chytá. Potom se ještě zastavujeme v místním ekocentru a učíme se podle listů poznávat stromy – jde nám to pěkně a pro zopakování je to přínosté i pro některé starší členy. Potom už nasedáme do autobusu a vyrážíme do MB, kam přijíždíme kolem poledne.

Výprava se vydařila a my si naplno užili jeden z posledních prosluněných víkendů. Doufám, že nás příště pojede víc, protože všichni Benjamínci krásně pádlovali a byli šikovní (a hodní)!

Oddílovka 10.10. 2019

Tentokrát se nás schází jen několik, protože většina osazenstva má školu v přírodě. Nám to ale nevadí a využíváme volnou klubovnu k vyrábění létacího draka, jehož letecké schopnosti se chystáme za týden otestovat!

Oddílovka 3.10. 2019

Počasí je dnes tak trochu aprílové, takže trávíme většinu oddílovky v naší nové klubovně. Ještě před tím ale zahajujeme krátkou venkovní hrou na dva týmy. Velitelé musí provést svou skupinku vyznačenou trasou jen pomocí slovních pokynů – všichni ze skupinky přitom mají zavázané oči. Je to docela náročné, ale všichni se nakonec s trochou pomoci dostanou do cíle. Potom už míříme do klubovny, vyhlašujeme výsledky závodů na kolech z minula a bodování za září a potom trávíme zbytek schůzky výrobou zvířátek z kaštanů a špejlí. Kaštany nám o víkendu pomáhali sbírat někteří Piškoti na Štvanici v Praze, když se čekalo na vyhlášení výsledků závodu Tři jezy – díky! Na konci oddílovky si na volném stole děláme výstavku našich výtvorů a každý svůj výrobek představuje – sešlo se nám několik žiraf, pejsků, dva ježci a dokonce i skřítek nebo housenka. K tomu pár činek a ježek v kleci – nádhera! Zbylé kaštany si vzal Štěpka na usušení na půdu, abychom je mohli v zimě vzít na výpravu za zvířátky.

Oddílovka 26.9 2019 – KOLA

Na tradiční oddílové závody na kolech se nás schází 11 a na pomoc s organizací nám přichází i Žralok z PK. Zahajujeme disciplínou, při které je úkolem projet vytyčený úsek za co nejdelší čas bez dotyku nohou země. Jsme svědky nejrůznějších taktik, ale velkou pochvalu si zaslouží naši nejmenší členové, kteří v této disciplíně patří mezi nejlepší. Pokračujeme velkým závodem s hromadným startem kolem Krásné louky a následně se rozdělujeme na dvě skupiny a po stejné trase jedeme štafetový závod – je to až do posledních metrů napínavé! Poslední cyklistickou disciplínou je technický závod na jednotlivce – jako slalomová trať nám slouží topoly za železničním náspem – i tady někteří předvádí obdivuhodné výkony, ale jsme i svědky toho, že někteří nedávali pozor, když se vysvětlovala trať, a tak i přes dobrou techniku přicházejí o cenné vteřiny. Holt poučení pro příště. Celý závod zakončujeme akční hrou, při níž je úkolem ve vytyčeném území sbírat kartičky s obrázky cyklistického vybavení. Ztížené je to o to, že velcí území brání a při plácnutí musí každý odhodit všechny nasbírané kartičky. Po konečném vyhodnocení si ještě těsně před rozchodem všichni společně procházíme všechny kartičky a povídáme si o tom, co je a co není potřeba na kolo.

Oddílovka 19.9 2019

I tento týden nám počasí přeje, a tak si užíváme zářijového sluníčka a oddílovku zahajujeme týmovou štafetou na Krásné louce. Následuje hra, při níž je úkolem hledat papírky s postavami z večerníčků a přiřazovat je k sobě, některé jsou jednodušší, ale některé nám dají pořádně zabrat. Společně to ale všechno dáváme dohromady a přesouváme se k hřišti na beachvolejbal, kde skáčeme do dálky – nejdřív z místa a potom s rozběhem. Nejdál to skáče Berenice a Lukášovi. Potom hrajeme skládání pohádek podle obrázků, při kterém kluci přicházejí se zajímavými alternativními (až hororovými) konci Jeníčka a Mařenky a zakončujeme žabákovou štafetou na týmy.

Oddílovka 12.9. 2019

Scházíme se u loděnice a protože je krásně a svítí sluníčko, začínáme na hřišti na Krásné louce invalidkou a potom se přes pěší lávku přesouváme na druhý břeh Jizery, kde rozjíždíme čísla – někteří už je znají kdo ne, ten se rychle chytá, všichni jsou akční a nebojí se při odpočítávání rychle skočit do kopřiv. Cílem naší krátké procházky je pomník Františka Viceny, který se nachází za tratí u Česany. U pomníku si povídáme o tom, že František Vicena byl za druhé světové války okresním hejtmanem a že byl zapojen do odboje. Byl pronásledován gestapem a skokem pod vlak položil svůj život, aby nemusel vyzradit tajné informace, čímž by ohrozil další lidi. Říkáme si také, že u pomníku náš oddíl před lety dělal slibový oheň a že je to pro nás posvátné místo. Při odchodu zapalujeme před pomníkem svíčku a uklízíme (velká pochvala všem, kteří s sebou měli vybavené KPZ a dokonce čajovou svíčku!). V lese ještě hrajeme běh džunglí na čas. Na zpáteční cestě ještě několik kol čísel a na louce slalomová štafeta na týmy.